Dokážeme vydrhnout celý dřez a vypulírovat i baterii v kuchyni tak, že se leskne zářivou čistotou. Jenže při těch úkonech, které dřezu a baterii dodají nový vzhled, zapomínáme na čistění perlátorů. Těch drobných sítěk a filtrů, které se nám starají o odpovídající proud vody. Usazování splavených nečistot, střípky rzi a hlavně vodního kamene zrovna perlátory dost ucpávají a jejich těsnění taky často podléhá zkáze. Kontrolovat je, čistit a měnit, bychom měli pravidelně. I proto, aby nám kapající kohoutek neudělal díru do rodinného rozpočtu. Trouba je skutečnou Popelkou každé domácké kuchyně. Protože dokud se (v ní) nic nepokazí, ani si jí nevšimneme. Čistíme ji, až když je třeba. Tedy abychom odstranili mastné skvrny a nános spálenin, případně abychom ji přeleštili zvenčí. Háček je ale v tom, že v ní děláme pořádek jen tak napůl. Přitom tím největším zdrojem zápachu a kouře linoucí se z trouby může být prostor mezi skleněnými panely dvířek. Není zapotřebí je rozebírat pokaždé, ale aspoň jednou za rok byste si na tuhle špinavou prácičku vzpomenout měli. Vynášet, až se naplní. A pak do nich zase dát nový sáček, aby koše v kuchyni mohly pracovat nanovo. To je prostě klasika. Otázkou zůstává, jak často čistíte samotný koš. U téhle nádoby nestačí jen měnit sáčky donekonečna, protože i jimi proniká špína a mastnota a stávají se zdrojem odpudivého zápachu, který jen tak nevyvětráte. Pokaždé, když měníte sáček, byste dno a vnitřní stěny koše měli obšťastnit dávkou dezinfekčního prostředku. A aspoň jednou za měsíc byste měli celý koš pořádně vydrhnout v horké vodě. Co se tak doma běžně vysává? Koberce, podlahy. A na co se u uklízení s vysavačem nejčastěji zapomene? Na vysávání matrací. Jasně, je to věc logiky – když chceme mít rychle uklizeno, nebudeme znovu rozestýlat postele. Jenže matrace opravdu potřebují vysávat. Za jejich záhyby se střádají nánosy suché lidské pokožky, odumřelých kožních buněk, které jsou živnou půdou a potravou roztočů. Spolu s tělesným potem se pak stávají zdrojem velmi nepříjemného zápachu. Vzít to při vysávání i přes matraci, to je nutnost. Odpověď je teď skoro totožná: „A co se tak doma běžně zametá?“ Jasně! Drobky a prach na podlaze. A kdy jste naposledy zametali stěny? Přesně tak, prach se pohybuje v rámci celého trojrozměrného prostoru vaší domácnosti, a s oblibou nesesedá jen na zem. Stěny každé domácnosti tak postupně získávají lehce šedavý přeliv, který je patrný kolem rámů a oken dveří, nebo kolem garnýží. Mít doma jeden „čistý“ dlouhý smeták, kterým občas ometete stěny, se vám vážně vyplatí. A hned uvidíte, že toho k vysávání budete mít na podlaze nebo na koberci mnohem víc. Nebo stěny raději rovnou vysajte. Polštáře nemusíte prát každý týden, jako povlečení. Ale zhruba každé tři měsíce polštáře vhoďte do pračky na jemný cyklus s horkou vodou, abyste odstranili odumřelé kožní buňky a pot. Není od věci k nim během sušícího programu přidat i pár čistých tenisových míčků. K čemu je to dobré? Doslova vytlučou z nacucaného polštáře vláhu, čímž urychlí proces sušení. A taky to zabrání shlukování, srážení obsahu výplně celého polštáře. Leštit kliky, to má v krásné češtině docela zajímavý význam. Když se ale přidržíme jen toho původního, uklízecího? Tak nám to přijde jako chronicky zbytečná záležitost, hodná jen těch největších puntičkářů. Ovšem domyšleno do důsledků, kliky jsou něčím, čeho se dotýkají opravdu všichni v celé domácnosti. Proto si taky kliky můžete představit jako malé autobusové zastávky, na nichž už bakterie netrpělivě čekají na svůj další spoj. Otírat a pravidelně leštit kliky se vám ve zdravé domácnosti při úklidu vyplatí. Od naleštěných klik to teď bude jen kousíček. Svou pozornost byste měli zaměřit na panty. Čistit? Kdepak. Ale mazat byste je měli. Jak často, to vám nikdo přesně nepoví. Správná odpověď totiž zní, že v závislosti na tom, jak často je používáte a jak moc exponované vlivům vnějšího prostředí jsou. Takže podle situace. Minimálně ale jednou ročně byste je promazat měli. Ve vlastním zájmu, pokud nemáte rádi ten pištivě skřípavý zvuk. To, že textilie na povrchu gauče nebo křesla vypadají čisté, ještě neznamená, že čisté jsou. Jako každý čalouněný nábytek fungují v domácnosti jako skvělá sběrnice prachu. A také zápachů. S prachem vám pomůže dobrý vysavač, na zápach musíte jít s kuchyňskou (jedlou) sodou. Poprašek, který nanesete na povrch čalouněného nábytku, se nechá alespoň dvacet minut působit. Pohltí většinu zápachu, odstraní i část případných skvrn. Pak už jen povysávat, a je to zase čisté a voňavé posezení. Když se něco uklízí a čistí, nemusí to být hned velké lány práce. Pozornost je třeba věnovat i docela obyčejným maličkostem. Protože jak už to tak v životě bývá, právě ty maličkosti umí být docela kritické. Příkladem takového bolavého detailu mohou být třeba porty stolního počítače nebo laptotu, nebo USB přípojky v televize. Že jste je nikdy nečistili? Ano, to je chyba. Prach uvnitř bývá zmagnetizovaný, takže vysavače moc nepomáhají. Na čištění portů se používají speciální tmely. Vypínače, zásuvky. Prostě tam jsou, a to tak nějak stačí, ne? Jak byste je taky chtěli uklízet, když jsou pod proudem, ne? Odpověď zní, že byste je měli při úklidu aspoň vzít prachovkou. Ne kvůli té troše prachu. Ale kvůli tomu, že ten nepatrný prach se může stát základem požárního rizika. Zásuvky a vypínače není od věci alespoň jednou za rok rozebrat, zkontrolovat izolaci, dotěsnit a hezky přišroubovat zase zpátky. Není to nic těžkého. A tím, že je budete uctivě i při úklidu obcházet, si neprospějete. Tohle sfoukneme jedním vrzem. Mýt byste tu a tam měli i spotřebiče předurčené k mytí. Věci, které jsou tu od toho, aby předměty ve vaší domácnosti dělaly čistější, se tím čištěním totiž samy dost špiní. V souladu s doporučením výrobce byste si měli udělat čas na to, abyste někdy umyli myčku i pračku. Pračce stačí jeden prací cyklus naprázdno, jen s k tomu určenou čisticí substancí. U myčky je třeba víc péče o filtr nečistot a pročištění odstřikovacích ramen. Vaše spotřebiče vám za to poděkují, a i vy zpozorujete, že když jsou čisté, čistí o něco lépe. Kdo tu nejvíc „žere“ elektřinu? Zpravidla je to lednička. A proč? Protože jí nedopřáváte náležité čištění a údržbu. Není to jen o odmrazování a čištění poliček. Je třeba také (jednou za čas) zprůchodnit a vyčistit odkapávací otvory; nastavit regulátory teploty chladničky zpět na střední hodnoty, otřít těsnění dveří chladničky a prověřit, zda není zteřelé nebo uskřípnuté. A jednou za delší čas je třeba podívat se na vlastní ventilátor chladničky – zbavit ho prachu vysavačem – a vyčistit i cívky kondenzátoru na zadní vnější stěně ledničky. Některé věci doma není třeba čistit úplně vytrvale, ale jen jednou za čas je třeba si s nimi trochu víc pohrát. Příkladem může být sprchová hlavice. Tu většinou stačí při každém úklidu koupelny jen otřít a vyleštit. Jen tedy, zhruba jednou až dvakrát za rok – podle toho, jak moc máte tvrdou či měkkou vodu – se vyplatí ji odmontovat a jejím součástkám dopřát hlubší vnitřní čištění v octové lázni. Zbavíte ji tím vodního kamene a dopřejete si mnohem plynulejší zážitek ze sprchování. Posledním příkladem takové opomíjené věci, na kterou si při úklidu většinou vůbec (pokud vůbec někdy) nemyslí, jsou hřebeny a kartáče na vlasy. Nestačí je jen hezky srovnat, ale jednou za čas je třeba jejich hlubší a intenzivnější pročištění. Raději totiž nepřemýšlejte nad tím, kolik vlasů a mazových váčků, špíny, bakterií a zbytků laku se v nich nastřádalo. Nechejte je pořádně odmočit přes noc (buď v saponátu, nebo v kuchyňské sodě) a pak je pořádně propláchněte a vydrhněte. Budou zase jako nové.Zdroj: FamilyHandyman.com, ČeskéStavby.cz
