To Hoefsevonder, který je součástí Berlica, je „moderní“ celý. Vznikl vlastně teprve před pár desetiletími, na dříve periodicky zaplavovaných loukách. Koně se tu už nepasou, v rozlivu řeky už sice nestojí, ale hladina podzemní vody tu umí stát i blízko povrchu. Je to znát i ze staveb, které tu v roce 2021 vznikly. S jistou opatrností vůči velké vodě, samozřejmě. Dějepisná lekce o historii Berlica i Hoefsevonderu byla nutná i pro architekty, kteří museli objasnit památkářům podobu jejich návrhu rodinného domu. Vycházeli z toho, že objekt není možné vztáhnout směrem k městu – kde historické stavby absentují – a proto si raději zvolili venkovsky rozvolněný soubor staveb, upomínající spíše na idealizovanou farmu. Byť ta na loukách nikdy předtím nestála. Podoba a ráz stavby byl důležitý, protože v těsném sousedství se nachází šestihektarová přírodní rezervace. A bylo zapotřebí stavět tak, aby novostavba vedle chráněné přírody nerušila. Výsledek předlouhých jednání ale přinesl spokojenost všem. Zvlášť obyvatelům, kteří se mohli zabydlet na jižně-prosluněné parcele, obklopené podmáčenými květinovými loukami a lesíky. S drenáží pak pomohlo vytvoření „přírodního“ biotopu, malého rybníku. Hladina v něm v průběhu roku kolísá, ale neslouží k chovu kaprů. Je tu pro přírodu. A pro obyvatele, kteří mohou v sezóně naslouchat žabím koncertům. Prý se tu dá i koupat, ale to už je jen drobnost. Dům sám stojí mírně vyvýšený nad krajinou, trochu asymetricky vůči příjezdové cestě, na velké betonové terase. Ta je „podkladem“ stavby i skutečnou venkovní terasou. Obytný prostor chrání velká střecha, volně položená na jednoduchých, tenkých, kulatých sloupech. V přízemí se nachází kompletní obytný, jídelní a spací program. V horním patře je situována velká pracovna, nabízející velmi inspirativní výhled do krajiny. Je zde také ještě náhradní ložnice pro hosty a dětská herna. Stavební materiály tu vzdávají hold tradicím venkova, ladí se „zemědělskou“ krajinou. Střešní krytina je z keramických břidlic, v oranžovohnědé barvě. Takovou se do krajiny hlásí i stodoly a statky v okolí. Dřevěné části domu jsou v tmavé barvě. Tam, kde se interiér otevírá do krajiny, tvoří hranici velká prosklená průčelí s tenkými hliníkovými rámy. A velké posuvné dveře lze nastavit tak, aby dovnitř foukalo zvenčí. Interiér není selský, drží se současného designu. Ale díky tomu, jak si okolní přírodu pouští dovnitř, pohodu venkova připomíná na každém kroku. Zdroj: HILBERINKBOSCH ArchitectenFoto: René de Wit
