Představte si, na začátku července ne až tak hypotetickou, situaci. Chystáte se na dovolenou. V zahraničí. Ale už při balení přemýšlíte, nad čím by se tak ještě dalo ušetřit. Zubní pasta, zubní kartáčky, sprchový gel? Dá se odtušit, že pokud nejedete do divočiny rovníkových pralesů, přesně tyhle kosmetické a hygienické věci „tam kdesi v cizině“ mít určitě budou. Vezmete si tedy raději své, nakoupíte si je teď v samoobsluze na růžku a zabalíte už doma, nebo si je koupíte až tam? A co třeba nezbytně zbytný opalovací krém? Pojede s vámi v kufru, abyste za něj v cizině nepřepláceli?Řešení téhle hypotetické situace samozřejmě ovlivňují různé osobnostní faktory. Někdo kvůli dovolené nehledí na korunu, jiný prostě rád cestuje nalehko, s poloprázdným batohem. Protože se nebojí o to, že si v cíli své cesty kosmetiku nenakoupí. Nebo si nakupování v zahraničí prostě užívá, bere je jako součást zážitku. Další si zubní pastu nebo sprchový gel nezabalí proto, že by s nimi měl při odbavování zavazadla do letadla problémy. O takových ale úplně řeč nebude. Protože – pozor - existuje další a mnohem početnější skupina. Ti, kteří se třeba do Chorvatska, Polska nebo Itálie letos chystají osobním autem. A ti zjevně chtějí kapacitu vlastního úložného prostoru zužitkovat na úplné maximum. Proto si do kufru vozu nakládají třeba celé balíky minerálek, kartony s krabicemi trvanlivého mléka a pochopitelně basy či balíky piv. Aby si kus té své domácké chuti, pohody a komfortu vezli s sebou. Aby si i v cizině dopřáli to, co mají rádi.Pokud bychom jim dali prostor k vyjádření, ospravedlnění takového počinu, dozvěděli bychom se, že tím nejčastějším důvodem, proč to dělají, je to, aby ušetřili. Ne nějak zásadně, ale aspoň trochu. Však víte, korunka ke korunce. Proč by měli pít podivně chutnající Ožujsko, Żywiec nebo Peroni, když si mohou dopřát pivo české. Sice z plechovky nebo plastu, ale i tak své a lacinější. Tím se ale utváří prostor pro zajímavý paradox. Moment, kdy se snahou o úspory začíná utrácet. Protože existuje jakési obecné od fyziky odvozené pravidlo, že auto plně naložené žere o něco víc, než to samé auto nenaložené. Valivý odpor pneumatik, větší akcelerace a tak podobně. Každý metrák kontrabandu v kufru vozu vám na sto kilometrech vzdálenosti může přidat něco mezi 0,3 – 0,5 litry spotřebovaných pohonných hmot. Plus mínus, samozřejmě, v závislosti na vašem voze a celkovém stylu jízdy. Takže plně naložený vůz, do nějž se poskládá celá rodinka i s balíky minerálek a piv, a zajede na jih Chorvatska, si přidá ke spotřebě třeba deset litrů paliva. Cesta pak stojí třeba o pět stokorun dráž.To je holý fakt, s nímž se moc smlouvat nedá. Těžší auto prostě žere víc – to je fyzika - a čím dál to těžší auto pojede, tím víc to bude stát – to je zase trojčlenka. V cílové čáře, na parkovišti u bungalovu, pak mohou tito šetřící řidiči na dovolené zjistit, že je transport zásob připravil o celou tu pečlivě rozplánovanou cenovou výhodu. Že si vlastně v cíli klidně mohli koupit o X korun dražší pivo, mléko nebo minerálku, protože dovozem svých zásob ve finále „projeli“ víc, než na kolik je přijde zahraniční produkt. Nebo ne? Ne! Rozohňují se už někteří. Zpravidla ti, kteří cestují na dovolenou autem s bohatou výbavou vlastních zásob. Protože ti takové popíchnutí o tom, že snahou ušetřit vlastně utrácí, nesou zpravidla dost nelibě. Jistě se tu v diskuzi pod článkem pár takových objeví. A vysvětlí nám všem – protože fyziku ani trojčlenku popřít nemohou - že jsme to celé spočítali bez širších souvislostí a špatně.Jak to? To je přeci prosté! Když litr krabicového mléka v Chorvatsku stojí pětadvacet korun, a oni ho koupili po patnácti korunách v akci v Česku celý karton, pořád ještě po odečtení nákladů na dopravu, palivo, ušetřili. Dvě tři koruny na každém tetrapaku. Cha! Nandali nám to. Ty dvě tři koruny na jednom každém mléce totiž mají váhu. Nejsou to jen drobné korunky, ale brána k postupným úsporám. Protože šetření po dvoukorunách jim dává smysl. Je to pro ně argument, který ospravedlňuje i cestu na pobřeží Jadranu s kufrem nacpaným k prasknutí. A víte co? Vůbec se s nimi hádat nebudeme. Mají totiž pravdu. I šetření po dvoukorunách má totiž smysl. A celý tenhle článek, který se zprvu tvářil jako letní dovolenková rozvaha o ne-nabalených kufrech (teď přijde ten avizovaný zvrat) je totiž ve skutečnosti o něčem jiném. Je o tom, že byste měli - před tím, než vyrazíte na dovolenou do zahraničí – vypnout a od sítě odpojit své domácí spotřebiče. Aby vám zbytečně „neužíraly“ proud a neprodražovaly váš účet za provoz domácnosti v době, kdy ji fakticky nevyužíváte.Klasická lednice v kuchyni, která běží nonstop, si ukousne 0,8 – 1,5 kWh každý den, a za dvoutýdenní dovolenou je schopna vám spotřebovat někde mezi 10 – 20 kWh. Starší typy samostatných mrazáků žerou ještě víc. Klidně až pětadvacet kilowatthodin za čtrnáct dní. Hladový je neodpojený bojler. Zvlášť pokud ohřívá vodu, i když ji nikdo nevytáčí. Nebo bazénová technika, filtrace a čerpadla, které protáčí vodu v napuštěném bazénu (abyste se po návratu z dovolené měli kde vykoupat). Z energií si své vezme i obyčejný wi-fi router a modem; set-top box, televize zapnutá ve věčně pohotovostním režimu; stolní počítače. Své udělá oběhové čerpadlo topení, zásuvky i adaptéry. Klidně to můžeme rozepsat po korunách.Nepoužívaný ale v síti zapojený automatický kávovar v režimu stand-by vás během čtrnáctidenní dovolené může připravit o 3 až 10 korun. Mikrovlnka svým svítícím displejem udělá něco mezi dvěma až pěti korunami. Podobně jako myčka nebo elektrický sporák s displejem. Pasivní set-top box domácího kina vás přijde na dvacetikorunu; nevypnuté zdroje domácí počítačové sestavy s připojenou tiskárnou udělají až pětadvacet korun.Zásuvkové rozbočovače s LED, nabíječky a elektronika nabíjená naprázdno si vezme po dvou až třech korunách. Každá. A chybět tu nemohou ani ti velcí žrouti, jako lednice s mrazákem, která po dvou týdnech „udělá“ účet někde mezi 65 a 100 korunami nebo ten nevypnutý bojler (od stovky výš). Potažmo zahradní bazénové čerpadlo s filtrací, to je zhruba kolem dvou stovek. Pokračovat se dá dlouho. Reproduktory, klimatizace, pračka…A když se to posčítá? Pak záleží samozřejmě na aktuální sazbě za elektřinu v Česku, na množství elektrických spotřebičů a výbavě domácnosti. Ale zjistíte, že jedna taková malá „neodpojená“ domácnost utratí za vaši dvoutýdenní dovolenou cosi okolo tří až šesti stovek v korunách. A účet domácnosti větší až velké, kde je těch spotřebičů víc, se může vyšplhat až na dvanáct stovek za čtrnáct dní. Za dobře míněné doporučení, že by bylo lépe před cestou na dovolenou, po dobu naší nepřítomnosti, lepší vypnout všechny spotřebiče v domácnosti, však chválu nejspíš neuslyšíme. Očekávána je spíše skepse. Nejčastější reakcí v diskuzích v článcích na podobné téma bývá, že kvůli těm pár korunám to lidem za to prostě nestojí. Že by tím stejně ušetřili jen drobné. A tím se dostáváme k dalšímu paradoxu. Který si pracovně můžeme pojmenovat „Paradox chorvatského mléka“.Protože ti nejhlasitější a nejvýraznější odpůrci myšlenky, že by se dalo ušetřit tím, že před cestou na dovolenou doma vypnete spotřebiče, jsou zpravidla přesně ti samí lidé, kteří jsou ochotni „šetřit“ cestou do Chorvatska tím, že si do kufru přibalí kartony piva, mléka a minerálek. Aby na zásobách – po dvou až třech korunách za kus - mohutně ušetřili z vlastního rozpočtu. Ty dvoukorunové položky, jichž se dosahuje přeplněným kufrem a vyšší spotřebou paliva, jsou pro ně naprosto v pořádku. Zatímco dvou až tříkorunové položky uspořené tím, že doma vytáhnou spotřebič ze zásuvky, jim přijdou naprosto nedůstojné a nepatřičné.Zajímavé, že? Plyne z toho nějaké poučení? To si budete muset najít sami. Ale asi bude platit pro všechny zainteresované, že i šetření po dvoukorunách dává smysl. A že je asi účelnější dosáhnout reálné úspory tím, že po dobu své dovolené odpojíte své spotřebiče od sítě, než tím, že si přeložíte kufr v autě.Zdroj: seznam.cz
