Nejprve ty dobré zprávy. Vody v domácnostech spotřebováváme čím dál tím méně. Lepší vodovodní řady, menší ztráty, úspornější spotřebiče. To je milá známka pokroku. Jsou tu ovšem i zprávy nedobré. Nejen v důsledku inflace je dnes voda (vodné i stočné) skoro stokrát dražší, než byla před třiceti lety. Což je víc než dobrý důvod pro to, abychom s ní šetřili dál. A zvlášť s tou teplou, která tvoří nezanedbatelnou položku každého rodinného rozpočtu, kvůli cenám energií. Pohled na škopek ledové vody, čerstvě napumpované ze studny, hovoří jasně. Pokud chceme s teplou vodou šetřit, v komfortu osobní hygieny se moc omezovat nechceme. Ale jde to. Mýt se v teplé vodě a přitom utrácet méně je možné. Jen to, jako každé úsporné opatření, chce investici do začátku. Jednou z pohotových variant jsou totiž tzv. perlátory. Zařízení, regulující průtok vody. Pevné spořiče, chcete-li.Mohou být instalovány jak na vodovodních bateriích, tak i ve sprchách. Vody vypouští méně, ale její uživatelská kvalita – tedy teplota – se přitom nemění. Na omytí totiž potřebujeme jen relativně menší množství vody, než kolik jí z kohoutku vypustíme. Ostatně, pokud jste naladěni na extrémy, můžete se klidně celí omýt jednou PET lahví vody. Jde to, jen to zabere čas a není to zrovna komfortní. Nic, co bychom chtěli zažívat pravidelně.Perlátory na to jdou jinak, ale podobným způsobem nám vlastně dávkují vody méně. Stačí to k omytí, i když je to často jen 30 % průtoku. A tím šetří. Ne na pohodlí, ne na teplotě. Jen s nimi dostanete z kohoutku méně vody, a ono to „méně“ vlastně úplně stačí. Perlátory jsou jedním z nejméně bolavých způsobů, jak šetřit teplou vodu. Protože vám tohle šetření nebere nic, na co jste normálně zvyklí. Není to škopík ledové vody ani sluncem ohřívaná PET láhev. Je to snesitelné, a přitom v ceně desítek korun. V hodnotě jednotlivých tisícikorun je pak další vychytávka. Termostatické baterie. Ty přímo u zdroje řeší situaci, s níž se potkáváme tak často, že je vlastně už ani nevnímáme. Pustíte si vodu v koupelně a ta voda je tak ledová, že vám z ní trnou zuby? Vařící, že by se s ní dal opařit krocan? A tak začnete „ladit“ kohoutky či páčky, než namixujete to, co zrovna potřebujete. Po tu dobu, kdy to srovnáváte k dokonalosti, voda odtéká zbytečně pryč.Ve sprše zrovna tak musíte chvilku nechat vodu odpustit, než poteče ta správná, abyste se nemuseli otužovat anebo se neopařili. A může být, že někdo zrovna v kuchyni myje nádobí, a vy se pak musíte mýt ve vlažné… Kouzlo termostatických baterií tkví v tom, že z nich vždycky poteče voda o předem nastavené teplotě. Chcete si mýt ruce ve vodě o teplotě 35 °C? Otočíte kohoutkem (pákovou baterií) a voda o téhle teplotě hned na první dobrou je tady. Žádné čekání, výkyvy a zhoupnutí v teplotě či tlaku. Žádné opařené anebo zmrzlé ruce. Mohou za to speciální ventily uvnitř téhle baterie, které kromě nezbytného uživatelského komfortu vody o stabilní teplotě šetří tím, že obchází fázi „ladění“. Že to za to nestojí? Inu, kolik vody asi tak pokaždé proteče výlevkou, než „doladíte“? Kelímek, dva? Kolikrát za den, a kolik lidí v jedné domácnosti to tak dělá? Na konci dne takto hravě naplníte celý kbelík, a z těch už za rok naplníte zahradní bazén.Termostatická baterie je investice, jejíž návratnost se neprojeví zítra, ale spíš po několika letech. Jenže pak je zatraceně znát. Ještě větší investicí – v řádu desetitisíců korun – ale zase s větším příslibem úspor, je investice do solárního ohřevu vody. Uvádíme ho spíš do počtu, protože ne všude se vyplatí a ne všude jsou na jeho osazení ideální podmínky. Pokud ale plánujete bydlení, novostavbu, rozhodně se solární ohřev vyplatí zanést do kalkulací. Je mnohem snazší ho funkčně zakomponovat do vznikajícího plánu, než ho někam dodatečně lepit na střechu. S plánováním „před“ se pojí ještě jedna možnost budoucích úspor teplé vody. A jde o poměrně vytrvalou variantu.Je to o designu, celkovém návrhu řešení ohřevu vody. Obecně – a to nejen u teplé vody - totiž platí, že pro ekonomickou úspornost provozu by místo spotřeby mělo být co nejblíž od místa výroby. Pokud „místo výroby“ teplé vody - kotel či bojler - od „místa spotřeby“ výtoku baterie, sprchy dělí předlouhé metry, vždycky dochází k tepelným ztrátám. Ztrátám, které zaplatíte vy. Trubky možná snesou všechno, ale dobře zpracovaný návrh projektu má ze své podstaty potenciál šetřit tisíce každý rok - po celou životnost domu – jen tím, že ohřev vody není od místa jejího použití daleko. Plánovat něco takového dodatečně skutečně moc smyslu nedává, ale tam, kde teprve rozvržení své budoucí domácnosti kreslíte na papír, má rozhodně svou hodnotu.A když už budete v tom plánování, můžete zkusit promyslet třeba recirkulační – rekuperační linku. S čerpadlem a časovačem. Jde o samostatné potrubí, které vytváří smyčku od ohřívače vody ke vzdáleným vodovodním zařízením. Neustále v něm cirkuluje voda z potrubí teplé vody zpět do ohřívače. Díky tomu je při každém zapnutí vody vždy k dispozici horká voda. Není to laciné řešení, ale k úsporám vede. Nezanedbatelné úspory teplé vody mohou vznikat i tam, kde teplou vodu vlastně až tolik nevyhledáváme. Typickým příkladem mohou být veřejné toalety anebo koupelny v zaměstnání. Koupat se sem nechodíte, dostatečná hygiena je už zajištěna studenou tekoucí vodou – takže kotel a nabídka teplé vody je tu skutečně navíc.Ve vlastních podmínkách byste asi dokázali identifikovat další taková zbytná místa, kde to půjde i bez teplé vody. Umyvadlo v dílně nebo v garáži se bez teplé obejde, na chalupě to taky dobře funguje bez. Šetříte desetitisíce na pořízení kotle a tisíce na provozu – kotli není třeba udržovat vodu teplou - a na tepelných ztrátách.Že si zrovna pobyt na chalupě neumíte bez teplé vody představit? Pak můžete vyzkoušet průtokový ohřívač vody. Řešení třeba na elektřinu, které vám předehřeje jen tolik vody, kolik potřebujete. Třeba na mytí nádobí. Ohřívače mohou být napojeny přímo na baterii, být součástí kuchyně nebo koupelny. Nevyplatí se v domácnosti s takříkajíc plným provozem, ale v místech se sezónním využitím, na chatách, nemají chybu. Jdeme do finále. Poslední radou úsporníčku o šetření teplou vodu jsme si nechali na sprchy. Proč? Protože každý správný seznam úsporných doporučení v sobě nese košaté věty o tom, že byste si neměli dopřávat vanu, ale raději sprchu. Ona to pravda sice je, ale jen do jisté míry. Do vany se sice vejde 100-150 litrů vody, ale kdy jste si ji naposled napustili plnou tak, že vám z ní koukala jen hlava?A takovou koupel si jistě nedopřáváte každý den, a jistě to tak ani nedělají všichni členové vaší domácnosti. Ne, místo toho si všichni dopřávají úspornou sprchu, která jim horkou lázeň kompenzuje. Jenže za deset minut rozkošnického sprchování vypustíte tolik teplé vody, že byste tu vanu na koupel klidně naplnili i dvakrát. A když tohle udělají doma všichni? Zkrátka a dobře, je třeba zvažovat, které úsporné opatření „hraje“ pro vás. A že nepromyšlené šetření vede k velkému utrácení. Sprchy jsou úspornější alternativou spotřeby teplé vody oproti vanám, ale jen pokud v té sprše netrávíte stejný čas, jako cachtáním ve vaně. Jak si to ohlídat? Zpívejte si ve sprše! Anebo poslouchejte muziku. Jedna pětiminutová písnička vám vyměří váš čas.Zdroj: TheSpruce.com, WireCutter.com, HomeBuying.com, Endesa.com, Consumerreport.com
