V každém případě platí, že na radikálnější řešení úspor za vytápění je pozdě již na začátku topné sezóny, natož v době, kdy běží v plném proudu. Zcela právem považují zákazníci dodavatelů energií za “ránu pod pás“, když radikální zdražení a krachy dodavatelů přijdou zrovna v době, kdy je spotřeba nejvyšší, obzvláště pak energií potřebných k vytápění. “Plakat nad rozlitým mlékem“ však nemá smysl, řekněme si tedy, jak právě nyní maximálně ušetřit, tedy vynaložit za vytápění co nejméně peněz. Klíčová jsou především okna a dveře, jestliže jimi profukuje, je třeba zajistit utěsnění. Různé těsnící materiály se běžně prodávají a utěsnění (alespoň nějaké) lze realizovat kdykoli bez ohledu na počasí. U dveří je navíc možné zvýšit práh a můžeme mezi práh a dovírající se dveře také aplikovat těsnění. Pomohou též venkovní i vnitřní rolety a závěsy z interiérové strany, pozor však, nesmí zakrývat radiátory. A bohužel, radiátory bývají většinou právě pod okny, resp. vnitřními okenními parapety. Prostě zapomeňte na závěsy dlouhé až k zemi a zakrývejte jimi pouze okna, když se již pro toto řešení rozhodnete. Radiátorům nesmí v jejich činnosti bránit ani nábytek a nebo zakrývání čímkoli shora. Prádlo sušte na rozkládacím sušáku poblíž radiátoru, nikdy ne na otopných tělesech. Jednoduše proto, že za vytápění ušetříte. Větrání okny a nebo i balkónovými či terasovými dveřmi musí být krátké a intenzivní, pokud samozřejmě nejsme vybaveni rekuperací. Navíc lze i dodatečně instalovat rekuperaci decentrální, která funguje vždy jen pro menší prostor, obvykle jednu místnost. Při běžném větrání pak okna vždy otevřeme dokořán a klidně i více oken, čímž vytvoříme průvan. Po třech až pěti minutách je ale opět zavřeme. Nemilosrdně. Za tak krátkou dobu totiž sáláním tepla nahřáté povrchy a materiály nestačí vychladnout a teplota v místnosti se velice rychle opět zvýší. V žádném případě nesmíme větrat delší dobu ventilačkou, úniky tepla jsou v tomto případě fatální. Ochlazují se postupně stěny, stropy i předměty a vytápění nás pak stojí o řád více. Prostě znova musíme vytopit prochladlou místnost. Je opravdu zbytečné interiéry přetápět. Každý stupeň Celsia navíc představuje zvýšení nákladů na vytápění o cca 6 %. Doporučuje se proto vytápět obývací pokoj na 20 až 22 oC, stejně jako kuchyni, ovšem zde se nějaké teplo vytvoří při vaření, pečení a dalších pracovních úkonech, čili náklady na vytápění obýváku jsou oproti kuchyni při jejím běžném provozu vyšší. Ložnici je doporučeno vytápět na 18 až 20 oC nejvýše, někdo zde však netopí téměř vůbec a raději si koupí pořádnou peřinu a vůbec to není nezdravé, dětský pokoj pak vytápíme na 20 až 21 oC, koupelnu na 22 až 24 oC, chodbu na max. 17 až 19 oC a zádveří na max. 15 oC, ale vytápění zde není nutné stejně jako například na záchodě. Stejně tak vůbec nemusíme topit v chodbě. Obecně též platí, že čím větší propojený prostor, tím snáze se vytopí i vyvětrá. Obzvláště v dětských pokojích je pak třeba dát dobrý pozor na suchý vzduch. Nakonec i děti lze na noc pořádně obléci, dát jim čepice a nechat je spát ve větším chladu. Pokud se u nich projeví respirační potíže spojené s přetápěním a suchým vzduchem, lékař vám to dokonce doporučí. Je třeba udržovat v topné soustavě dostatečný tlak a odvzdušňovat. Nejenže nesmíme radiátory ničím zakrývat, nábytkem ani závěsy, ale musí být také v provozuschopném stavu. S tím samozřejmě souvisí i možnost regulace vytápění včetně možnosti některý radiátor zcela zavřít. A naprosto ideální je pak regulace ekvitermní, která bere ohled i na venkovní teploty resp. počasí. Prostě je ideální topení nevypínat, ale regulovat, on je totiž nejdražší náběh teplot, než se interiér vyhřeje. Minimálně topíme na cca 15 až 16 oC a vyšší teploty si nastavíme na nejfrekventovanější část dne. Obecně stačí i jednoduchý termostat, ovšem ekvitermní regulace je sofistikovaný fenomén.Ale ještě zpět k zavzdušněným radiátorům. V nich totiž voda necirkuluje dostatečně a je vlastně zbytečné vytápět. Zavzdušnění radiátorů přitom poznáme už jen na dotek, zatopíme a radiátory se zahřejí jen ve své horní části a to často dokonce ani ne všude. Vždy před topnou sezónou se proto do topného systému doplňuje voda a radiátory se odvzdušňují. V topné sezóně pak radiátory průběžně kontrolujeme. A pozor, po každém odvzdušňování je třeba zkontrolovat tlak vody v topném systému. U většího počtu radiátorů jednoho topného systému zasahujícího do více poschodí je třeba při odvzdušňování začít od nejvýše umístěného. Speciální fólie s vnější (lícovou) hliníkovou odrazivou vrstvičkou a vrstvičkou polystyrenu na rubu není vůbec od věci, stačí ji za každý radiátor přilepit na zeď. Teplo, které by jinak pohltily stěny, se nám odrazí do místnosti. A jelikož topné systémy využívají vodu, která nemá pro vytápění zcela ideální vlastnosti, doplňuje se různými přísadami, které především zlepšují tepelnou vodivost vody a snižují její povrchové napětí. V topném systému je pak méně bublin, nemůže zamrznout a my můžeme ušetřit až cca 15 % nákladů na vytápění. Tento údaj uvádějí výrobci různých kapalin. V místnostech se vzdušnou vlhkostí v ideální hodnotě 50 až 65% ušetříme okolo 10 % tepla oproti místnostem s vlhkostí 30% a nižší. V nich je třeba zvýšit teplotu až o několik stupňů. Bez vlhkoměru a úpravy vlhkosti vzduchu to tedy také nepůjde. Kotel na tuhá paliva vyžaduje kontrolu 6 × ročně a alespoň jednou za sezónu je nutné vybrat saze. Lokální kamna na tuhá paliva vyžadují vybírání sazí jednou ročně a plynový kotel kontrolujeme 2 × ročně, alespoň jednou pak včetně spalinové cesty. Čištění komína si můžeme podle zákona provádět sami, ovšem jeho kontrolu je třeba nechat na kominíkovi. To druhé je samozřejmě levnější, jelikož nějaké to teplejší oblečení na zimu a to i pro pobyt uvnitř má zajisté každý z nás. Vždy je lepší se tepleji obléci než zbytečně vytápět. Obzvláště přechodná období na začátku podzimu a konci jara jsou pro celkovou roční spotřebu energií na vytápění klíčová.
