Okrasné dřeviny opravdu kvetou ve většině případů především na jaře, tedy zhruba od konce dubna do května a poté je krásou svých květů nahradí trvalky a letničky. Některé z nich pak kvetou až do zámrazu, tedy do prvních mrazíků. Ovšem ani záplavy květů na okrasných keřích se v létě nemusíme vzdát. A vůbec nejde jen o známou komuli Davidovu lákající na zahradu pestrou paletu motýlích křídel. Najdeme i další letní parádníky. Za prvé určitě nesmíme zapomenout na známé keřové růže (Rose). Ostatně všechny růže mají dřevnaté stonky, ty keřové však tvoří kompaktní keříky, na které je po celé léto radost se podívat. A to často již od konce jara (resp. druhé poloviny). Keřové růže jsou rozhodně jasnou volbou. Vlastně jsou veškeré růže keři, ovšem právě takzvané keřové růže jsou mohutnější a jsou příbuzné floribundám a růžím čajovým, mají podobné tvary květů a též dobu kvetení, čili od časného léta až do prvních mrazíků. Keřové růže jsou vyšší a robustnější, dosahují obvykle výšky 120 až 150 cm, ale také až 2 metry za ideálních podmínek a na vhodném stanovišti. Keřovým růžím se také říká sadové a nebo parkové. Ty, které jsou menšího vzrůstu, jsou vhodné do každé zahrady, bujněji rostoucí mohou být i součástí živých plotů. Kvetení podpoříme odstraněním části starších výhonů jednou za 4 až 5 let. Motýlí keř neboli komule Davidova (Buddleia davidii) láká do zahrad svými vonnými květy hejna motýlů, ale i jiného hmyzu. Kvete květenstvími různých barevných tónů (od bílé, žluté a růžové až po modrou, fialovou a červenou) a pokud budete pravidelně odstraňovat již odkvetlá koncová květenství, bude se stále pyšnit těmi novými. Nová květenství totiž budou po celé léto vyrůstat z paždí původních květů. Známe je také příbuzná komule střídavolistá (Buddleia alternifolia), která kvete sytě modrými květy (původní druh) a má odlišný charakter růstu. Šlechtěné kultivary však mají barvu květů i narůžovělou a nafialovělou. Ořechoplodec clandonský (Caryopteris clandonensis) výborně snáší letní horka a sucho (přísušky), naopak vyloženě vyžaduje co nejslunnější stanoviště, kde nás odmění modrými květy a sivě zelenou barvou listů. Přitom je podobně jako komule Davidova oblíben populacemi motýlů i jiných opylovačů. I on prostě zajistí, že v zahradě bude živo. Mochna křovitá (Potentilla fruticosa) také patří mezi velmi odolné, dokonce pionýrská rostliny, kterým se daří i v takových podmínkách, kde by nic jiného nevyrostlo. Pětičetné květy připomínají kvetoucí šípkové keře (Rosa canina), ovšem barva květů je v tomto případě prioritně žlutá. I když bylo vyšlechtěno mnoho různě barevně kvetoucích kultivarů. Pionýrským rostlinám bývá věnována obzvláště bedlivá pozornost. Mochna křovitá snese dokonce i zasolené půdy, nejen sucho, navíc nevyžaduje prakticky žádnou péči. Pokud nebudeme provádět jarní řez, rozroste se do hodně bujných rozměrů. Pořídit si přitom můžeme i poléhavé a tedy půdokryvné hybridy. Kvést může i bíle, cihlově červeně a nebo světle růžově, také odstíny žluté barvy se mohou lišit. Také tavolník japonský (Spiraea japonica) je velmi odolný a často bývá součástí veřejné zeleně. Nevyžaduje totiž žádnou péči a to správci parků a veřejných zahrad oceňují. Prodává se mnoho kultivarů lišících se vzrůstem i barvou květů a listů. Abelia grandiflora – abélieCotinus coggygria – ruj vlasatáDeutzia scabra – trojpuk drsnýDeutzia rosea – trojpuk růžovýHibiscus syriacus – ibišek syrskýHydrangea arborescens – hortenzie stromečkovitáHydrangea macrophylla – hortenzie velkolistáHydrangea quercifolia – hortenzie dubolistáHypericum calycinum – třezalka kalíškatáWeigela florida – vajgélie květnatáZdroj: magazinzahrada.cz, zahradkarskaporadna.cz, wikipedia.org
