Jen namátkou, zkusili byste to přes kapesní mapku s hezkými obrázky? Anebo byste sestavili apku pro chytré telefony? Tištěnou knížku, brožurku? Trvale přístupnou výstavu starých fotografií a modelů budov v místní galerii? A co třeba audio průvodce zdarma ke stažení? Nebo dáte spíš přednost naučné stezce s několika zastaveními? Půjdete na to přes geolokaci, nebo spíš nějaké historii konkrétních staveb přibližující plakety, vestavěné do zdí domů? Institut domorodého průvodce v kroji? Různých možností jsme naznačili nemálo, výčet přitom není ani zdaleka kompletní. A těžko se z nich vybírá. Všechna mají svá pro i proti. Kritizuje se snadno, přispět vlastním dobrým nápadem bývá o dost těžší. A právě proto tak překvapuje řešení, s nímž přišli v litevském Šilute. Šli na to úplně jinak, než bylo dosud naznačeno. Osobitě, výrazně, originálně. Přitom mile, až roztomile. Na tamní umělecké škole vznikl nápad, který se studentům podařilo s podporou místních podniků dovést až k realizaci. Ačkoliv to začalo jako malý školní projekt, stal se nedílnou součástí kulturního dědictví, historické identity celého města. Onu historii vám v Šilute představí jako malá tajemství. Okénka, jimiž se dá nahlížet do minulosti. Kde že ta okénka jsou? Přímo na ulicích, vestavěná do chodníků. Před budovami, které mohou časy minulé nějak dokládat zajímavým příběhem, se na zemi nachází drobné průzory. Překryté jsou tvrzeným sklem, a pod nimi leží miniatury malých místností. Pokojíčků. V těch pokojíčcích se, v patřičném měřítku, nachází malé dioráma. Statické vyobrazení, výjev, chcete-li. A pokud například stojíte před domem, který kdysi v 19. století sloužil jako cukrárna, to dioráma je ze všedního života takové litevské cukrárny. Drobná vyobrazení pokojíčků mají tuze hezký smysl pro detail, takže z nich „vyčtete“ i to, jaké dobrůtky tu měli k ochutnání. Scény z minulosti vám tu doslova ožívají pod nohama. Oněch okének, kterými se do ní dá pohlížet, tu mají dvacet. A každé z nich je trochu jiné, příslušné té které budově, před kterou leží. Uvidíte život v panském domě Huga Šojuse; máte možnost zjistit, co dělal máselník nebo stavitel ve svém domě; jak vypadala ordinace zubaře; jaký byl život na vlakových a autobusových nádražích nebo na kočárové poště s vagónem. Je to velmi názorné, srozumitelné a pochopitelné. Naučné a přitom hravé. Zabaví to dospělé i děti, a nepotřebuje to překlad do deseti jazyků. Pochopitelně si můžete ke konkrétním místům dohledat víc informací na internetu, stránkách celého projektu. Ale ta cesta představit historii sídla skrze Šilutes Sekretai, tedy Tajemství Šilute, je prostě kouzelná. V noci se navíc tahle okénka rozzáří – jsou podsvícená – takže působí ještě víc pohádkově.Zdroj: siluteinfo.lt, lithuania.travel.lt, silutessekretai.ltFoto: Šilutes Sekretai
