Když to vezmeme postupně, první důležitou informací bude, že noční osvětlení škodí. Proč? Protože, krátce řečeno, v noci má být tma. Tak už je to nějak od přírody zařízené a život - tedy my, živočichové a rostliny - se na to pravidelné střídání světlých denních a tmavých nočních cyklů adaptoval. Čas spánku, shánění kořisti, hledání a budování útočiště, migrací, kvetení a fotosyntézy. To všechno a mnohem víc je propojené a navázané na střídání světlé a tmavé fáze dne. Jenže do toho nočního světa jsme v poslední (a ne až tak dávné) době vpadli. A docela ho přeorganizovali, totiž nočním osvětlením. Tím myslíme všechny ty pouliční lampy, zářivé neony, světla za okny domů a prozářené ulice, světlomety automobilů. Kterými tmu noci potlačujeme. Děláme z ní vzácné zboží. A nejen ke své škodě. Každé lidské sídlo, vesnice či město, celé regiony, dnes v noci nehalí tma, ale žlutavá poklice světelného smogu. Světelného znečištění, kvůli kterému v noci neuvidíte na hvězdy. Co je na tom špatného, že se v noci svítí? Není snad pravdou, že to děláme kvůli tomu, aby na ulicích bylo bezpečněji, aby se i v noci dalo jezdit bezpečněji… aby se i v noci dalo pracovat? Jistě, to všechno je pravda. Ale tím narušením hájemství temnoty noci jsme sobě a ostatním okolo nás zadělali na pořádné problémy. Zmatený hmyz kroužící kolem nočních lamp; ptáci, kteří se rozezpívají ne nad ránem, ale kolem půlnoci; zvířata bloudící prosvětlenými městy… a náš špatný spánek. To jsou jen drobné ochutnávky z faktu, že s nočním osvětlením se nepojí jen benefity. Prakticky všichni živočichové, kteří by se chtěli orientovat podle noční oblohy, hvězd, pozice měsíce, se tím naším nočním svícením dostávají do úzkých. Mořské želvy, netopýři, sovy, stěhovaví ptáci. To noční osvětlení vede k dezorientaci, k narušení nejpřirozenějších biologických rytmů. Má neblahý vliv na reprodukci. A netýká se to jen živočichů, noční osvětlení působí i na rostliny. Může narušit jejich foto-periodické procesy. Dobře, mnoho světla v noci, kdy by měla asi být tma, škodí. Znamená to tedy, že máme mít doma po setmění zhasnuto, autem jezdit potmě krokem a při procházce nočními ulicemi si nanejvýš přisvěcovat baterkou? Ne nutně, byť by to jistě mohlo být docela zajímavé. Ale do začátku by asi možná postačilo, kdybychom zbytečně „ne-přesvěcovali“ prostor kolem sebe. Aby se, jak z úsporných tak i rozumově-ochranářských hledisek nesvítilo v noci tam, kde lidé stejně vidět nepotřebují.Aby se ten kousek tmavé fáze dne uchoval a život kolem nás v kulturní krajině nebyl odkázán jen na minimální ostrůvky noční temnoty. Dá se to udělat, a dokonce i chytře. Třeba lampami, které vedou světlo směrované. Tedy tak, že nesvítí do širokého prostoru kolem sebe, nepřesvěcují onu temnotu noční oblohy, ale svítí jen pod sebe. Takový sloupec světla, který postačuje k tomu, abychom si v noci viděli pod nohy, by mohl být první užitečný krok. Jinde se rozvíjí koncept nočního osvětlení, které funguje na bázi pohybových senzorů. Čili jde o lampy, které nesvítí, pokud zrovna nemají komu. Jsou zhasnuté do doby, než jejich senzory zaznamenají pohyb. Představit si to můžete jako procházku parkem, kde svítí lampy deset metrů před vámi a za vámi, a ten světelný efekt se posunuje spolu s vaším pohybem. Nemusí ale „zářit“ do noci celý takový park. Svítit v noci je jednak škodlivé (pro přírodu). A současně zbytečně nákladné a marnotratné, bez ohledu na to, jak úspornou žárovkou to bude.Nu, a někdy v průniku těch zpráv o tom, že noční tma je v Evropě vzácné zboží hodné ochrany; že je třeba chránit klid noční tmy; že svítit se dá různě a je lepší, když se v noci venku svítí co nejméně, v tom všem pak leží kořeny projektu designérského studia Rossegaarde. Které k tomu navrch přidává ještě umělecký odkaz malíře Vincenta van Gogha. Pokud se počítáte k jeho fanouškům, možná si některá jeho díla a impresionistické ztvárnění noci, tmy, hvězd na noční obloze a tmavé krajiny vybavíte.Konkrétně třeba jeho Hvězdnou noc. A lidé z týmu studia Roosegaarde nedělají nic jiného, než že tato poeticky vymalovávaná zobrazení přenáší do terénu. V rámci projektu, který nazvali Van Goghovou stezkou u Neunenu v Eindhovenu, osvětlili noční cyklostezku velmi svérázným způsobem. S pomocí speciálního foto-citlivého nástřiku uzpůsobili štěrkový podklad stezky tak, že přes den se nabíjí světlem a v noci toto světlo emituje do okolí. „Umělecký“ rozměr se opírá o to, že zrovna v Nuenenu mezi lety 1883 – 1885 Van Gogh skutečně žil a tvořil. A že ta stezka teď, za noční tmy, skutečně vypadá jako z oka vypadlá obrazu Hvězdné noci. Kromě téhle oslavy kulturního dědictví a vizuálního úžasu je v tom ale i rovina praktická. Ochranářská. Protože v noci magicky pableskující cyklostezka je dost osvětlená na to, aby se po ní v dalo bezpečně pohybovat - a přitom je dostatečně neosvětlená na to, aby škodila živočichů, kteří potřebují v noci tmu.Je to zajímavý příklad, kdy inovativní design může vzdávat hold historii a umění, a přitom být velmi praktický a šetrný k životnímu prostředí, posvátné noční tmě.Zdroj: Studio RoosegaardeFoto: Daan Roosegaarde
