Někdo pokojové rostliny může počítat na tucty v každé místnosti, jiní si vystačí s málem a preferují méně početné, byť prostorově dominantnější kousky. Nevadí to, protože i jedna jediná květina dokáže krásně vyplnit prostor a vytvořit velmi estetický a výrazný zelený prvek. Povětšinou je ale uspořádání květin v domácnosti řešeno jako volba buď/anebo. Mnoho malých přisedle rostoucích v květináčích rozmístěných po celém pokoji/anebo velmi prostorově výrazný košatý exemplář, usazený kdesi v rohu. Jenže ono to jde i jinak. Zvláštní roli v utváření ozeleněného interiéru mohou sehrát takové exempláře pokojových rostlin, které se z malého květináče táhnou do výšek jako zelený sloup, případně pokrývají plochy celých stěn. Jak je tam ale vyhnat a udržet? Pokud pro takovou zelenou expanzi vyberete správný druh a trochu mu pomůžete oporou pro růst, neměl by to být problém v žádné domácnosti. Je to způsob, jak získat více zeleně na malém prostoru, i jak vytvořit dominantní a vizuálně strhující zelený prvek, aniž byste obětovali místo navíc. Šplhavý a rychlý vertikální růst, přichytávání se podkladu a natahování výběžků je doménou tropických lián, zdivočelých vín a břečťanů. Právě na variacích jim podobných rostlin můžete snadno vytvořit zelený plošný prvek na stěně i sloupovitou zelenou spirálu.Skvěle to ovládá například asijský fíkus palístkový (Ficus pumila). Má v sobě zakódováno, že se musí táhnout za světlem. Když mu nabídnete k obsazení celou prosluněnou stěnu naproti oknu, bude za to rád.Podobně to vidí i popínavý pokojový břečťan (Hedera helix) a jeho druhy s bíle panašovanými listy, například břečťan kanárský (Hedera canariensis). Byť jeho nároky na světlo jsou spíše skromné. I on rád expanduje do plochy, a dokáže učinit zelenou třeba celou polici. Pokojové varianty břečťanů nemají tak agresivní výhonky, oporu potřebují. A pro husté olistění je třeba je sestříhávat.Blízkým příbuzným břečťanů je jejich hybridní kříženec xFatshedera lizei (česky se jí někdy taky říká prodravec břečťanový). Má plnější a větší listy na výběžcích, které povětšinou necháváme splývat dolů, se ale umí báječně pnout do výšek, pokud jim nabídneme dostatečnou oporu. Je to odolný, nenáročný a snadno se množící druh, který se vyrovná i s nezdravou mírou ne-péče.Srdcovky. To je jeden z mnoha českých názvů, kterými pro jeho srdíčkovitě vykrojené lístky označujeme Philodendron scandens, filodendron. Ztělesněná nenáročnost převisle rostoucího druhu, který si říká jen o trochu rosení, pochopitelně můžeme zužitkovat v růstu do vertikály a pokrývání ploch stěn. Nepotřebuje ani výrazný sluneční osvit, vystačí si s polostínem.V tom je podobný šplhavnici - šplhavníku, zlatému či saténovému potosu (Scindapus sp.). Je to druh, který k životu vlastně ani nepotřebuje substrát, a dokáže zakořenit jen v nádržce z vodou. A odtud se rychle vydá do světa, za světlem. Jedná se o velmi estetický kousek svěžího vzhledu.Podobným názvem, byť ne tak výraznými dekorativními kvalitami, pak disponuje i šplhavka - tady vidíte tu bídu českých pojmenování – jde totiž o druh Neoalsomitra sarcophylla, v podstatě trochu jinou okurku z Fidži. Její výběžky jsou skutečně liánovité a pátravé, takže pro vytváření vertikálních vzorů je ideální.Zapomenout bychom neměli ani na mučenku (Passiflora sp.). Ta je na obepínání se po podkladu a růstu do výšky za světlem existenčně závislá. Finta? Když jí nedopřejte přímé světlo, nepokvete, ale poroste. Dejte jí světlo – dostanete za to květy - ale její růst se zastaví.Do výšek trčící a pnoucí se je i úchvatná – především svými květy – popínavá lilie, Gloriosa Rothschildiana. Je to skutečný poklad deštného pralesa. Kromě krásně plamínkatého květu by vás ale neměla překvapit přítomnost hlíz a to, že rostlinka je jedovatá.Zvláštní postavení pak má i na pohled křehce působící voskovka, hoja masitá (Hoya carnosa). Má totiž charakter sukulentu, jež preferuje vlhko. Vypěstovat robustnější exemplář chvilku trvá a nemá ráda stěhování, ale jinak je přenádherným doplňkem každé domácnosti. Je libo trochu exotiky? Vyzkoušet můžete čínské Syngonium macrophyllum z čeledi aronovitých (případně „Ďáblův břečťan - Syngonium wendlandii), zeleno-perlovou variaci pokojového starčku Senecio rowleyanus, nenáročnou a vděčnou poděnku-voděnku Tradescantia albiflora, úponky natahující svícník (Ceropegia woodii) nebo s listy děrovanými jako ementál rostoucí Monstera adansonii. S velmi aromatickým efektem navíc se setkáte u jasmínu mnohokvětého (Jasminun polyanthum), případně u alamandy počistivé (Allamanda catharica), kterým jde popínání a ovíjení taky na výbornou. Pokud stojíte o zelení pokrytou omítku stěny pokoje, klasikou pro druhy fíkusu, břečťanu, fastheder, srdcovky, šplhavníku a šplhavky bude natažená síť, vodivá vlákna – ať už ze splétaných ocelových lanek, konstrukce z jemných bambusových tyček, mřížka, interiérové trellisy. Těmto rostlinám je vlastní popínání se po cizích kmenech, takže jim to můžete dopřát osazením nějaké větší větve u stěny, která bude vést. Zajímavé řešení je i se zavěšeným kmínkem/větví, k němuž jsou konečky svých výhonků upevněny. Můžete si samozřejmě ušetřit práci, a nabídnout jim zábradlí schodiště, garnýž anebo konstrukci policového systému, knihovny. Na co přitom nezapomenout? Většina takových bujně rostoucích liánovitých šplhavek dokáže sice pokrýt úctyhodnou plochu stěny – klidně i 5-8 metrů čtverečních – ale pořád rostou z kořenů v zemi, v malém květináči. A tam je třeba dodávat výživu pro růst, vícesložková hnojiva. Plochu pokrývající popínavky preferují spíše vlhčí vzduch, takže nezapomeňte na správné rosení; táhnou se za sluncem ale přímý sluneční osvit a polední žár nedocení; mají rády tropičtější klima – i když to zvládnou i bez něj – ale většinou nesnáší průvan. Hodí se také zmínit, že v průběhu svého růstu pro nové listy na vrcholu často zapomínají na ty spodní. Mají tendence je shazovat, a je třeba je zmlazovat.Abyste je v počátcích jejich vertikálního růstu podpořili, je víc než dobré je směřovat a vést, obtáčet a vyvazovat. Ano, někdy se uvedeným druhům říká samodržné – protože si poradí samy – ale pro rychlejší efekt je lepší jim pomoci. Doménou voskovek, mučenek, poděnek, starčků či jasmínu, glorióz, potažmo monster, není ani tak pokryvnost a vertikální růst na ploše stěn, ale spíše růst do pater a spirál. Samodržné tedy moc nejsou, ale stačí jim jen málo. Proto u nich oceníte spíše jednoduché nebo kruhové konzolové konstrukce, ze silnějších drátů nebo kovových prvků vytvořená podlaží, oblouky a spirály. Tady už – spíš než budování opory na stěně – vyplatí podpořit vertikální růst konstrukcí přímo v květináči. Můžete se také pustit do odvážnějších experimentů, s částečně zavěšenými prvky, z nichž se k rostlinám spouští provázky s uzlíky. Dají se tak vytvářet celé kaskády zeleně – které na malém ploše ženou do výšek. Pořád se nemůžete rozhodnout, jestli je lepší pokrýt plochu stěny anebo rozvinout potenciál vertikálního růstu? Pak jsou jako pro vás stvořené umělé doplněné kmínky s mechovou (rašeliníkovou) výplní či kokosovými vlákny. U těch si totiž nemusíte mezi vejtahy a šplhouny vybírat. Lze je do nich totiž zakomponovat bez rozdílu, a je to ideální opora pro růst do výšek. Nabízí totiž nejen stabilitu pro vertikální růst, ale v případě dutých tyček i dostupný substrát ve výškách. Pro porovnání – potos v malém květináči na polici může nést 20-30 listů. Je to hezké. Ale když chcete víc? Kompletně ozeleněná stěna pokoje jedním takovým potosem, uchyceným na mřížkové konstrukci, může nést listů kolem 2000. A tyč? U dobře rozrostlých exemplářů to může být 200-500 listů. Je to tedy ideální střední cesta. Počítá se i to, že skrze takovou tyč můžete rostliny zavlažovat v celém jejich průběhu, a stimulovat tím tvorbu kořenů a jejich úponků. Další růst. Šplhouny i vejtahy bude třeba nejprve k takové „tyči“ (dobře a stabilně zakomponované do trochu širšího květináče) uchytit, ale brzy už si sami najdou cestičku vzhůru. Vytvoříte tím vizuálně strhující efekt, při němž i relativně málo místa na ploše zabírající rostlina vyžene do až ke stropu, fascinující zelený sloup.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
