Aby hned na startu nedošlo k nepochopení, je třeba vysvětlit, čeho že se to nepochopení z titulku článku vlastně týká. A překvapivě, není to o tom, že by snad balkonoví zahradníci něco nechápali. To my ostatní nechápeme je. A proto jsou vystaveni naší skepsi až úsměškům kvůli tomu, jak se na balkonech pokouší předstírat, že obhospodařují produkční zahradu.Jak té iluze dosahují, to vidí každý. Obnáší to například celé baterie malých i velkých květináčů, metráky napytlované zeminy, substrátu, který museli koupit v obchodě a vynosit jej až kamsi do patra. Kde pak zjevně zápasí s nedostatkem místa, protože jim ty naskladněné zásoby prakticky brání v onom minimálním prostoru zahradu vytvořit. Protože dva tři donesené pytle zeminy musí postavit tam, kam poté chtějí usadit květináče. V obýváku si je postavit nemohou. Perou se s tím, k pobavení sousedů i klasických zahradníků, velmi zarputile. Proto nakonec uspějí, svůj balkon – na zábradlí i podél něj, nad okna, v sítích a zavěšené do výšek – těmi květináči obestaví. Ovšem s tím, že po celou dobu budou zápasit s nedostatky a přebytky materiálu. Je snadné si to představit: do posledních dvou prázdných květináčů jim může zemina chybět, a tak si musí zajít koupit další substrát. A ten polo-spotřebovaný pytel pak zase nemají kam dát, protože je tísní těch 2,5 x 1,2 metrů balkonu. Zápas s úložným prostorem vedou balkonoví zahradníci neustále, protože nedostatek místa je stírá neustále. Faktická nemožnost někam nenápadně naskladnit hnojivo, kompost, náhradní květináče, zahradnické náčiní, jim neuvěřitelně komplikuje život i jejich počínání. Balkonoví zahradníci se proto často uchylují k tomu, že si pořizují rozměry uzpůsobené pomůcky. Malé hrabičky, nůžtičky, mini-motyčky, konvičky. A tak působí ještě o něco víc směšně, jako sběratelé nepraktických miniatur.Jimi pak obhospodařují to svoje balkonové políčko, které se dá při rozpažení pohodlně obejmout. Zpravidla k tomu patří funkční zmenšenina kompostu, nádržka na odstátou nebo dešťovou vodu (připomínající spíše model nádržky) a pečlivě zakrácené kůly, tedy spíše kolíky, do nichž se mohou rostliny opřít a vinout. Přitom pokaždé, když tito balkonoví zahradníci chtějí něco se svou zahrádkou udělat, obnáší to učiněné manévry. Tedy spíše mikro-manévry. Kvůli přesazování rostlin z jednoho květináče do druhého musí na podložce malého stolečku přesouvat hlínu div ne po lžičkách, při míchání a dávkování hnojiva vypadají komicky, jako by pracovali v laboratoři. A pořád se musí opatrně pohybovat, aby snad nějakým špatně zvoleným manévrem celou tu kompozici zahrádky nenarušili.Zatímco kos vyhrabávající semínka je na normální zahradě docela normální komplikací, jeho přílet a hrabání na zahrádce balkonové je katastrofou srovnatelnou jen s biblickými ranami egyptskými. Balkonoví zahradníci neustále zápasí s neladem, srovnávají a uklízí svou zahrádku do posledního lístečku, a až chronicky dbají na to, aby si nějaký ten nepořádek, hlínu, nebo cokoliv jiného nezanesli na pantoflích za práh, na běhoun do svého bytu. Komičnost počínání balkonových zahradníků by se dala rozvádět dlouho, ale naplno se vyjeví, až když přijde čas sklizně. V poměru k té „dřině“, protože to piplání se na malém prostoru je svým způsobem náročné, v porovnání s tím, kolik peněz a materiálu to celé stálo – na balkon se všechno muselo vynosit, vytvořit, sestavit – je pak jako úspěch předkládáno půl košíku jahod, miska cherry-rajčátek, stačící tak na jeden salát.Ta zjevná hospodářská bezvýznamnost úrody, která by na normální zahradě jasně ztělesňovala neúspěch a selhání, je na balkonové zahrádce oním kýženým výsledkem. Dvě (slovy dvě) malé vypěstované papriky, jednohubky, jsou čistě v porovnání nákladů a zisků pravděpodobně těmi nejdražšími paprikami v regionu. Ale balkonoví zahradníci se jimi pyšní stejně, jako kdyby vypěstovali největší dýni na kontinentu. Zahradníci, kteří hospodaří na obyčejné (ale dobře desetkrát větší) zahradě se tomu mohou jen smát. Což taky rádi dělají. Za svou vloženou energii a práci dostávají výsledky, sklízí po celých bedýnkách, a kdyby chtěli, můžou mezi záhonky udělat i pět kotrmelců za sebou. Protože na to mají, na rozdíl od balkonových zahradníků, dost místa.Jenže právě tím se vytváří a prohlubuje prostor pro velké nepochopení malých balkonových zahradníků. Ti „velcí“ (tedy normální) si totiž záměry a motivy balkonových (tedy malých) zahradníků vykládají špatně. Ze svého úhlu pohledu, ze své perspektivy. Které hodnotí šíří vlastních měřítek. Cílem balkonových zahradníků ovšem není trhnout rekord v produktivitě, dosáhnout maximální úrody na jednotku plochy, vypěstovat cokoliv rekordních rozměrů. Vlastně se ani nepokouší skrze výpěstky své minimalistické zahrádky nějak dosáhnout významných úspor z rozpočtu. Prostě jen něco chtějí zasadit, pěstovat, sledovat, jak to roste. A mají radost z toho, když se jim to daří.Chtějí si trochu zašpinit ruce, rýpat se v hlíně. Ale zase na tak, aby u toho museli ohýbat hřbet a spálit si týl od slunka. Chtějí malinko zahradničit, udržovat tím kontakt s přírodou, dělat něco smysluplného, s viditelnými výsledky. Ale nepotřebují to za každou cenu dělat od rána do večera. Balkonové zahradničení je pro ně terapií. Na té terapii však nepotřebují trávit tolik času, protože ji mají hned za okny. Je to o vytváření malé oázy, kterou si drží ve své blízkosti. To, že mají čerstvé a voňavé bylinky hned za oknem, je jen zpestřujícím bonusem. Přínosy balkonového zahradničení nejsou ani tak materiální, fyzické, jako spíš psychické. Hodně přitom dělá, že svou zahrádku mají pořád před očima. Kontakt s ní tedy mají opravdu blízký a mohou reagovat – na sucho, na škůdce - takřka bezprostředně. A stejně bezprostřední je pak jejich nadšení z každého kvítku nebo plodu.Balkonoví zahradníci musí mnohem pečlivěji plánovat, musí se v sezóně umět omezit s počty pěstovaných exemplářů a druhů. Musí balancovat mezi pestrostí, estetikou, užitečností. Učí se volit si priority, lehce experimentovat. Snaží se z mála udělat hodně a postupně v tom vynikají. Když se podíváte na obsáhlý výčet toho, co takové balkonové zahradničení lidem dává: úlevu od stresu, zlepšení nálady, přiměřenou fyzickou aktivitu, pohyb na čerstvém vzduchu, vylepšení vlastního životního prostoru, trochu té čerstvé zeleniny na talíři, přístup k novým vědomostem a učení se novým dovednostem; snadno zjistíte, že se balkonové hospodaření vlastně od normálního zahradničení neliší. V menších měřítcích dělají to samé. I ty dvě papriky pro ně znamenají úspěch, protože to zvládli sami. A míra jejich radosti je přitom srovnatelná se zahradníkem, který by takovými výpěstky naplnil patera kolečka. Zahradničení přináší radost a uspokojení, je pro vás prospěšné, ať už ho děláte ve velkém nebo v malém. Na velkém pozemku nebo na nepatrném balkonu. Není třeba, aby balkonoví zahradníci čelili nepochopení ostatních zahradníků. Jsou to úplně stejní podivíni. Buďme rádi za to, že je máme.Zdroj: UNSW.edu.au, Independet.co.uk
