Vánoční květinové výzdoby jsou dnes vnímány jako nezbytné. Snad každý má doma nějakou tu vánoční hvězdu, brambořík, vánoční kaktus, pár větviček jmelí a jiné rostliny. Ozdobený jehličnan, pod který pokládáme zabalené dárky, vlastně vůbec nemusí být tou nejdůležitější vánoční rostlinou. Jdete před Vánoci k někomu na návštěvu a pěkně zabalíte do papírů třeba vánoční hvězdu, aby nenastydla. Cestou ji ještě schováváte pod kabátem, aby se obdarované nakonec rozsvítily oči. Že už zrovna vánoční hvězdu má? Nevadí, těch není nikdy dost a květina není nikdy nežádoucím darem, který by se vracel. Při nejhorším ji dostane někdo další. Květiny jsou dokonce lepší než knihy, dají se totiž i množit. Stačí ostrý nůž. Vánoční hvězdou čili poinsetií začněme. Ve skutečnosti se jmenuje pryšec nádherný či sličný (Euphorbia pulcherrima) a poinsetií ji nazývají Američané. Tato rostlina z čeledi pryšcovitých pochází ze zemí Střední Ameriky včetně Mexika, odkud začala být dovážena do USA. Zdobná je svými dlouhými sametovými listeny tradičně barvy červené. Vyšlechtěny byly také odrůdy s listy bílými, nazelenalými, růžovými a panašovanými. Listeny rostou okolo stonku do tvaru hvězdy a vytváří iluzi nádherných květů. Pokud vám ale vánoční hvězda opravdu vykvete, budete zklamáni. Květy nebudou skoro ani vidět. Tak jsou drobné. A hlavně utlumené krásou barevných listenů. Vánoční hvězda symbolizuje oslavu, úspěch, útěchu, dobrou náladu a veselí. V Americe na tuto rostlinu upozornil jako první v 19. století Dr. Joel Roberts Poinsett - lékař, politik a vášnivý botanik. Pracoval v Mexiku jako ambasador a začal vánoční hvězdu posílat svým přátelům do USA. Původní mexičtí obyvatelé jí říkali “Cuetlaxochitl”. Natolik mu učarovala, že ji začal šlechtit a Američané ji po něm začali nazývat. V anglicky mluvících zemích se proto s názvem vánoční hvězda nesetkáme a správný botanický název pak už nezajímá téměř nikoho. Řekněte Poinsettia a všichni budou vědět. Stinnou stránkou této rostliny je její původ a s ním spojené vyšší nároky na teplo. Vánoční hvězdu přepravujeme pořádně zabalenou do tepla a pěstujeme v teplejší místnosti na stanovišti, kde nehrozí průvan. Jakmile začnou její zdobné listy opadávat, je po atmosféře. Vánoční hvězda čili pryšec sličný byla do Evropy dovezena z Mexika M. Nabem v roce 1834. Ve své domovině je tato rostlina pěstována jako 2 až 4 metry vysoký keř. U nás dnes prodávané kultivary se pěstují jako řízená kultura, která potřebuje k nakvétání krátký den, zato starší kultivary nakvétají spolehlivě i za dlouhých dní. Brambořík (Cyclamen) je poslední roky právě o Vánocích tak trochu utlačovaný, přesto se stále drží na předních příčkách obliby. Tento rod zahradnicky významných okrasných rostlin je pěstován nejčastěji v květináčích či k řezu. A oproti výše zmíněné vánoční hvězdě má jednu velkou přednost. Dobře snáší chlad. Aby dokonce vykvetl, vyžaduje jej. Známo je 20 druhů bramboříků a nespočet kultivarů, původní divoké rostliny nejsou tak vzhledné, lépe však odolávají klimatickým vlivům i chorobám. Motýlovité květy a stříbřitě matné listy, to jsou 2 hlavní domény bramboříků. Bramboříky lze na stolech, vnitřních okenních parapetech či v nějakém slavnostně vyzdobeném koutu aranžovat se svíčkami, ozdobami i jmelím. Zimní interiér přitom rozzáří i po svátcích. Nesmíte jim však nabídnout teplé a slunné stanoviště. Bramboříky nejsou žádné primabaleríny. Čím tepleji jim bude, tím rychleji přestanou kvést a začnou uvadat. Nakonec se rozhodnou přečkat toto období ve svém zásobním orgánu a je po kráse. Pokud ale zajistíte dostatečný chlad třeba v nevytápěné chodbě a zalévat budete jen opatrně, vydrží dlouho v dobré kondici. Dříve se bramboříky s úspěchem pěstovaly v meziprostoru dřevěných špaletových oken. Vánoční kaktus je další rostlinou, která nese odlišný botanický a lidový název. A těch botanických vlastně nese více. Jmenuje se Schlumbergera (Schlumbergera) a jde o rod epifytických kaktusů z tropické Brazílie. Vánočním kaktusů jsou podobné kaktusy velikonoční (Hatiora, dříve Rhipsalidopsis) a ano hádáte správně, velikonoční proto, že kvetou na Velikonoce. První vánoční kaktus byl popsán v Královské botanické zahradě Kew jako Epiphyllum truncatum v roce 1819. V roce 1839 pak byl dovezen druh Epiphyllum russellianum a W. Bucklei začal oba druhy křížit. Výsledek se dostavil v roce 1852, kdy byly první vánoční kaktusy představené veřejnosti. O osm let později již byla vyšlechtěna řada kultivarů různých tvarů a barev a od té doby již vánoční kaktusy ze své obliby neustoupily. I když vlastně ano, v první polovině 20. století se na ně jaksi pozapomnělo, ale již od 50. let nastartovalo oživení druhu nové křížení. Dosaženo bylo i žlutých květů. V roce 1980 pak začalo nové křížení s nově objeveným druhem Schlumbergera orssichiana a teprve až sem můžeme datovat současné moderní kultivary. A ještě jedna zajímavost, v roce 1902 popsal N. E. Brown bělokvětou formu Schlumbergera truncata jako Epiphyllum delicatum, tento druh ale není jako samostatný uznáván. Vánoční kaktusy rostou v Brazílii v korunách stromů podobně jako orchideje nebo tilandsie. Jde o květiny krátkého dne, proto vykvétají právě v zimním období. Když se nám to povede, vykvete nám tento epifyt ještě do Vánoc, můžeme si ale počkat klidně až do ledna. Dokonce existuje lidový zvyk z Nechanicka, kde rostlině říkali ledňáček, protože vykvétala v lednu. Rostlina byla považována za květinu štěstí, a když se žena vdávala a odcházela z domu, odnesla si jen malý trýbek ledňáčka, aby z domu nevynesla štěstí. Nikdy ne celou rostlinu. Z něj si vypěstovala novou rostlinu a o ni pak pečovala celý život, aby její manželství bylo šťastné. A skutečně můžeme i dnes ještě narazit na více jak metr vysoké a široké věkovité velikány. Pokud nás ale paměť neklame, muselo jít o zvyk vlastně novodobý, jelikož dříve jak ve druhé polovině 19. století se k nám vánoční kaktusy nemohly dostat. Vánoční begónie zvaná lorainka (Begonia gloire de lorraine) je starodávnou květinou, která byla na trh uvedena v roce 1890 pod jménem Gloria de Lorraine. Vyšlechtila ji známá francouzská firma V. Lemoine z Nancy a u nás tuto rostlinu pěstoval například hradní zahradník Václav Kefurt. Uvádí se, že jde o jednu z nejkrásnějších a nejbohatěji kvetoucích hrnkových květin. Vykvétá od podzimu do jara a je vhodná pro květinové koše i stolní žardiniéry. Vyšlechtěna byla z druhů Begonia socotrana HOOK a Begonia dregei var. nancy OTTO et DIETR. Jedinou stinnou stránkou rostliny jsou nároky na teploty, nikdy nesmí klesnout pod 20 °C. Pokud chceme svých begonek více, začneme v prosinci s odebíráním listových řízků. Ideální jsou listy prostřední a menší, zdravé a vyzrálé, s 2 až 3 cm dlouhým kouskem řapíku. Silnou rostlinu vypěstujeme z řízku za 10 až 12 měsíců. Ideální je držet řízky pod sklem při teplotě 25 oC. Zaléváme přiměřeně. Zakořenění se dočkáme přibližně za 3 týdny. Hrnkovat (zasadit do květináče) můžeme řízkovance, až si vytvoří na basi listu nové osy, aby se růst rostliny nezastavil. Jediným obdobím, kdy této begónii snížíme teplotu (až na 12 oC), je říjnové nakvétání nových řízků. Jde o to, aby rostliny nevadly a neshazovaly předčasně květy. Begonie jsou velmi křehké, musíme s nimi proto při přepravě zacházet šetrně. A samozřejmě vyžadují i tepelnou ochranu. Se sedmikráskami (Bellis) je to vlastně velmi jednoduché. Kvetou v trávníku po celou zimu, přičemž symbolizují skromnost, odolnost a houževnatost. Rostou na chudších půdách a lidově se jim říká hladověnka či chudobka. Stačí si vyrýpnout kousek drnu se sedmikráskami, vsadit jej do misky či květináče a zalít. Vykvetou v teple zaručeně do tří dnů. A úplně zadarmo. Jmelí (Viscum) je spolu s řezaným vánočním stromkem neživou výjimkou. Ovšem darováním pár větviček jmelí před Vánoci uděláme rozhodně radost každému. Zavěšovat do obydlí snítky jmelí je zvyk sahající až do skandinávské mytologie. A s tradicí vánočního políbení pod jmelím přišli o dost později Angličané, načež se tento zvyk rozšířil po celém západním světě. Jmelí (Viscum) je rodem poloparazitických keříkovitých rostlin. Z celkem až 100 druhů roste u nás jediný, jmelí bílé (Viscum album). Keltskými druidy bylo jmelí považováno za posvátné, dokonce věřili, že vyléčí každou nemoc, a že dokonce funguje i jako účinný protijed. V antice jmelí fungovalo jako kadidlo, kterým se vykuřovaly domy. V dnešní době jde o symbol štěstí, lásky a plodnosti. A pozor, podle tradice si dokonce nesmíme jmelí koupit, musí nám být darováno. A také musí mít co nejvíc bobulí, které jsou zárukou štěstí. Kromě přírodní barvy se jmelí také máčí do zlaté či stříbrné barvy, kdy vydrží v pěkném stavu ještě déle. Tento rostlinný trojboj zapadá do křesťanských vánočních tradic bez většího povšimnutí. Přitom však má argumenty opravdu silné. Za prvé břečťan (Hedera) se přímo pojí s cesmínou (Ilex), tyto rostliny bývají dávány k sobě. Proč? Protože cesmína je symbolicky považována za samičí rostlinu a břečťan za samčí. Protiklady. Podle staré anglické tradice bylo důležité, která z těchto dvou rostlin bude donesena po Vánocích do domu jako první. Když cesmína, doma povládne celý rok ženské pohlaví, když břečťan, pak mužské. Břečťan je navíc křesťanským symbolem Ježíšova zmrtvýchvstání, jelikož roste spirálovitě vzhůru. Cesmína pro změnu symbolizuje trnovou korunu, zdobná je však kromě otrněných listů také rudými plody. Ve Skandinávii cesmínu dokonce nazývají trnem Krista. Cesmínu navíc znali již staří druidové, kteří ji věšeli na okna, aby odehnali zlé duchy. A rozmarýn (Rosmarinus)? Tuto bylinu lze stříhat do podoby malých vánočních stromečků. Někdo rozmarýnem rád zdobí vánoční tabuli, jiní dárky. Hlavně však rozmarýn náš domov krásně provoní. Spolu s dalšími druhy bylinek samozřejmě. Ano, stejně jako září rudě tradičně zbarvené listeny vánoční hvězdy, hodí se k Vánocům i rudé růže. Respektive na jakýkoli svátek, církevní i světský. A skutečně jsou rudé růže stálicemi vánočních aranží. Ideální jsou v tradiční vánoční kombinaci se zlatým listím a zelenými bobulemi. Ovšem nákup řezaných rudých růží je třeba vhodně naplánovat, aby vydržely ve váze zrovna po ty dny, kdy mají. Vstavačovité (Orchidaceae) neboli orchideje jsou čeledí jednoděložných rostlin z řádu chřestotvaré (Asparagales). A jak nádherně orchideje kvetou, to ví zajisté každý. V našich květináčích převažují epifytické tropické druhy, se kterými se rozeběhl obrovský obchod. Určitě květy orchideí nikoho neurazíte ani na Vánoce. A to samé platí pro proslulé kamélie (Camellia). Tento uznávaný klenot mezi pokojovými květinami se objevil v Evropě poprvé v roce 1739. Zde se o prvenství přou Angličané a cestovatel po Orientu, brněnský rodák Jiří Josef Kamell. A pozor, ve starých knihách se dozvíme, že první kamélie musí být k Vánocům. Proto se tyto květiny rychlily, aby vykvetly právě na Vánoce. Tenkrát se rychlily kamélie s květy bílými a rudý, současný trh však ovládá růžově kvetoucí kultivar s bílými skvrnkami na květech Chandleri Elegans. Konvalince (Convallaria majalis) se lidově říká mariánský klíček. Před zhruba šedesáti lety byly o Vánocích konvalinek plné výlohy. A český šlechtitel a zahradník František Černý dokonce vypěstoval velkokvětý kultivar pojmenovaný Konvalinka z Jaroměře. Ten kdysi nechyběl snad v žádném zahradnictví a květinářství. V současnosti však vánoční konvalinky čekají na své znovuobjevení. Podobný osud má i čemeřice černá (Helleborus niger), které se lidově říkalo sněhová královna, vánoční růže či Kristova růže. Druh pochází z Balkánu a východních alp a kvete velmi brzy na jaře, vlastně ještě v zimě a již od podzimu. A pozor, nikoli doma v teple, ale na zahrádkách. Ovšem právě na čemeřici se jako na vánoční květinu také zapomnělo. Listnatec bodlinatý (Ruscus aculeatus) je velmi vzácný, roste pomalu a pěstoval se kvůli zdobným rudým plodům. Bohužel dnes najdeme na trzích především bělené nebo barvené stonky, které se používají do suchých vazeb. Šťavel Deppeův (Oxalis deppei) čili takzvaný čtyřlístek pro štěstí uvedl na trh v roce 1904 zahradník T. Klečka. Zrodil se tak oblíbený fenomén nejen vánoční. Byť si tento zahradník stěžoval, že lidé baží jen po povrchních senzacích, které zase rychle upadají v zapomnění, vytvořil senzaci, co dosud neomrzela. K Vánocům se též pěstovaly a někdo dosud pěstuje petrklíče, cinerarie, gloxinie, kalceolarie, palmy, cykasy, volkamérie, klerodendrony, azalky, klímany, rychlené cibuloviny, šeříky v květináčích i řezané, bílé růže, amarylky, čilimníky a akácie (mimózy).Zdroj: Wikipedia, milujemezahradu.cz, ireceptar.cz, kytice-expres.cz, kup-kytici.cz, ČESKÉSTAVBY.cz
