Na odhalenou cihlovou zeď, před omítnutou stěnu, k plotu i na prkna kůlny, volně vyvěšenou v prostoru, upevněnou na zesílenou konstrukci. Anebo jen na balkon, a učinit jej tak zelenějším. Možností, kam upevnit vertikální zahradu, je spousta. Co na ní pěstovat? Kromě užitečné zeleniny (zvláště dobře se tu nesou saláty, jahodníky, hrášek, jedlé plevele jako rukola, bylinky) se nabízí okrasné rostliny, uvyklé extrémnějším růstovým podmínkám a tropickému klimatu, nebo dobře kořenící trvalky. Úplně nejsnazší cesta, jak se dobrat vertikální zahrady, je totiž velmi prostá. Pro její realizaci si vystačíte s nějakou optimální stěnou (příhodně vystavenou slunečním paprskům, ale ne na úplně exponovaném místě, aby nedocházelo k extrémnímu přehřívání – ideálně západ), na kterou upevníte vaše květníky. Jak? Konzolami, vruty. Nemusíte se přitom trápit s nějakými originálními květináči, zužitkovat můžete mnohé z toho, co dům a dílna nabízí. Třeba okapy, které už nevyužijete. Plastové i hliníkové, které jsou lehké (u těžšího železného plechu je třeba dobře pořešit zafixování do konstrukce). Nebo odpadové plastové roury, PVC trubky, se kterými si trochu pohrajete a uděláte v nich výřez. Naprosto vynikající třeba naprosto obyčejné odtokové žlaby, které jsou k dostání v nejrůznějších tloušťkách/hloubkách. Samozřejmě, že si můžete pohrát, a osadit takovou stěnu samo-zavlažovacími truhlíky, ale i ty mají váhu. Hodí se mít aspoň základní odhad, kolik bude vážit naplněný květník (s mokrou hlínou) a rostlinami. Abychom nepřecenili odolnost podkladu. Pokud nepěstujete rýži, každý květník bude potřebovat odtokové otvory. To, kam je umístíte, vychází z vaší kompozice vertikální zahrady. U hlubších květníků se vyplatí dělat otvory na dně, takže zaléváním rostlin uchycených výše „zaléváte“ vegetaci pod nimi. Případně můžete květníky lehce vyspádovat, odtokové otvory vsadit do stran. Přebytečná nezachycená voda pak bude kaskádovitě protékat do dolní etáže. Můžete si samozřejmě ušetřit práci, a vyplnit dno květníků nějakou dostupnou drenáží. Třeba keramzitem, který vodu zadrží, a ta z něj bude postupně vzlínat k povrchu. Hodně záleží na konkrétním „projektu“ a jeho umístění. Po přichycení květníků pak stačí jen doplnit substrát a vysít (případně vysadit, pokud už máte přepděstováno), a hlídat si pravidelnost zálivky. Přeci jen, rostliny jsou tu více vystaveny slunci a povětří, které je zbavuje vláhy. Výhodou je obvykle rychlejší růst, a výrazně menší tendence k nejrůznějším plísňovým onemocněním. Smutné je, že i do výšek si pořád troufnou slimáci. Pořád je ale tohle domácké řešení velmi nenáročné a efektní/efektivní. Což ale neznamená, že to nejde udělat lépe a složitěji. Třeba s pomocí před-stavěné, závěsné konstrukce. Ta se totiž hodí tam, kde nechceme narušit podklad, nebo podklad není pevný, případně by mohl nepřímo trpět zálivkou. Zavodňovat omítku totiž většinou nechceme. Jak na to? Ze dřevěných hranolů (ale třeba také starých okenic, dveří, palet - fantazii se meze nekladou) vytvoříte základní rám, ideálně s pravidelnými příčkami. Tuto konstrukci, většinou poté, co její záda vypolstrujete izolací (kvůli průsaku) a nějakou geotextílii (kvůli vzhledu, někdy kvůli prorůstání kořenů) pak přichytíte k pevnému podkladu. A dál? Tady to začíná být pro kreativní duše zajímavé. Pevný rám se totiž podbízí nejrůznějším variantám uchycení pěstebních nádob. Hodně nenáročné může být například osazení tilandsií, které si o substrát vůbec neříkají. Tyhle krásky rostou takříkajíc ze vzduchu. Ale experimentovat můžete ještě výrazněji, když základní rám dodatečně překryjete pletivem, ocelovou mříží nebo kovovou nebo kari sítí. Proč? Dají se sem pak zavěsit pěstební boxy, vyrobené třeba ze seříznutých (anebo netknutých) PET lahví, z upravených kanystrů, vkusně opletených zavařovaček. K čemu je to dobré? Třeba k tomu, že ušetříte na váze substrátu tím, že jej nahradíte vodou. Hydroponie je totiž v trendu. A tím, že nádobami izolujete ponořené kořeny pěstovaných rostlin (a dopřejete jim dostatek výživy) umožňujete jim maximální růst na minimální ploše. Prakticky tak můžete dostat na jeden metr čtvereční svislé plochy 50-150 rostlin. To se vám u klasického záhonku na zemi podaří jen stěží, protože si většinou vegetace konkuruje o živiny. Tady, ve výškách vertikální stěny, se přetahují jen o světlo. A proto posilují svou listovou biomasu, rostou jako divé a předhání se. Nahuštěná vertikální stěna se vám tedy brzy kompletně zazelená. Pro snadnější obsluhu je přitom účelnější, když příčky rámu vytvoříte dvouřadé. Pěstební nádoby pak mohou být lehce nakloněné, a překrývat se jako šupiny. Bude jich na jednotku plochy víc, a větší může být i úroda. Protože tenhle model venkovní vertikální hydroponie se přitom podbízí jak pěstování rostlin okrasných, tak užitečných a jedlých. Dodáváte jen vodu a živiny formou ve vodě rozpustných hnojiv. Z hlediska údržby je praktické, když můžete s rostlinami v pěstebních nádobách „pracovat zezadu“. Třeba, když je rám zasazený do pantů, a můžete jej otevřít jako výlohu. I ta přeci navenek zdobí. Poněkud komplikovanější přístup k rostlinám zavěšeným do rámu pochopitelně netěší. A proto se téhle příležitosti na komerční bázi chytili nejrůznější dodavatelé. Dodají vám instantní řešení, buď v podobě kompletní realizace, nebo veškerého potřebného materiálu pro stavbu. Od pevných kovových rámů, přes speciálně tvarované schůdkové květináče, které jde do konstrukce elegantně zasadit, až po systém kapkových závlah, čerpadel, dávkovačů živin, filtrů a třeba senzorů. A samozřejmě, s nabídkou optimálního výběru rostlin. Je to dokonalé, jen poněkud drahé. Dodavatelé sice slibují, že vám jsou schopni dodat produkt přímo na míru, ale porce vlastního kutilství vás možná nakonec potěší víc. Protože vyrobit venkovní vertikální vegetační stěnu svépomocí vlastně není nic těžkého. Připevňování jednotlivých květináčů na stěnu raději nedoporučujeme, zatížení může být doslova neúnosné. Podobně nešťastná je snaha budovat stěnu z dřevěných truhlíků: špatně se s nimi manipuluje, a jejich životnost je jen pár sezon. Tam kde je substrát, nepodceňujte význam drenážní vrstvy nebo folie. A zrovna tak se vyplatí investovat do izolace stěny. Odtékající voda a vlhkost mohou na zdi vykreslit trvalé mapy řas a plísní, a vůbec přispívat k degradaci podkladu. Nejméně pracné řešení vertikální zahrady? Připevněte ke stěně kapsář. Tkané i textilní modely, které se dají ušít (a jejichž kapsy vyplníte pěstebními nádobami). Případně si takový můžete koupit v polo-plastovém provedení. Takový neprotéká.
