Nacházejí se ve vídeňské Museumsquartier, a říká se jim Projekt Summerstage. Alespoň tedy v dokumentaci. Lidé je mohou nazývat, jak sami chtějí, a zrovna tak rozmanitě je i mohou využívat. Neslouží totiž jen jako zelená scéna, ale jako univerzální a dynamické prostředí. Které ovlivňuje své okolí - a samo je jím do značné míry ovlivňováno. Je to dynamická platforma, která se přizpůsobuje jak společenským, tak klimatickým podmínkám. Summerstage slouží jako ostrůvek v srdci města, který z nenápadného místa – jež bylo jen obyčejnou tranzitní zónou, místem k přesunům a spěchu – dělá přívětivý kout. Multifunkční. Tím mnohovýznamovým slůvkem je zdůrazněno, že ta „plošina“ skutečně může posloužit univerzálně. Třeba k hodině školáků, kteří nemusí celou výuku trávit ve třídě. Takhle mohou usednout venku, v uzpůsobeném prostoru, a přenést proces vzdělávání tam, kde to žije. Potřebujete místo pro setkání komunit, umístěné v centru Vídně? Potřebuje DJ na pouličním festivalu vyvýšené jeviště? Chcete, aby se měl kde scházet literární kroužek anebo aby měli lidé bez domova své malé útočiště? Tohle pohodlně zastane Summerstage, podporující fungování města napříč sociálními hranicemi. A která, kromě toho všeho, kultivuje veřejný prostor pestrou přehlídkou sympatické zelené vegetace. Jak říkají hlavní autoři projektu, pánové Mark Balzar a Zeynep Aksöz: „V jádru projektu stojí snaha hledat alternativní prostorová řešení pro města, která čelí tlaku klimatické změny.“ Zajímavé je, že se oba „odpíchli“ od řekněme biologické definice ekosystémů k tomu, aby v městském prostředí jeden takový malý ostrovní ekosystém sami vytvořili, a tím dali městu „habitat podporující soužití různých druhů“. Různých lidí, různých živočichů. Co vlastně ta Summerstage umí? Na ploše necelých padesáti metrů čtverečních je rozdělena do tří funkčních zón. Tou první je městská zahrada. Neustále se proměňující, obnovující se. Po celý rok na ní roste buď ovoce anebo zelenina. Toto úrodné políčko obklopené dlažbou náměstí proměňuje veřejný prostor v produktivní krajinu, a vybízí návštěvníky k aktivní účasti na sázení či sklizni. Druhou zónou je louka, jakkoliv zvláštně to zní. Je to poklidná zóna s vysokou trávou, která evokuje atmosféru pikniku v přírodě. Tento kousek zeleně nabízí chvíli klidu a měkkosti uprostřed husté městské struktury. Což je dost surrealistický zážitek, s nímž byste asi na rušné Museumsquartier běžně nepočítali. A ano, tou třetí částí je ona malá scéna. Vyvýšený prostor zasazený do zeleně, určený pro reflexi a dialog. Scéna je postavena z lehké ocelové konstrukce, doplněné dřevěnými prvky podlážek, a navržena tak, aby byla trvanlivá, nízko-údržbová a adaptabilní. Rozpočtová omezení zatím neumožnila realizovat některé plánované udržitelné prvky (například solární panely či samozavlažovací systém), ale do budoucna se s nimi počítá. Ale i tím vlastně projekt ukazuje, že jeho modulární design je schopný snášet změny, rozšíření. A fungovat dobře i při omezených zdrojích.Chcete dát ve svém městě místo zeleni? Chcete posezení na louce, byť na náměstí? Nemusíte hned rozkopávat dlažbu. Městský mobiliář můžete velmi elegantně oživit prvkem, který ve vídeňské Summerstage inspiruje.Zdroj: OpenFieldsFoto: Flavio Palasciano
