První myšlenky se při navrhování víkendového domu nevztahovaly k prostoru a hmotě, nýbrž k materiálu. Vyjádřením kontextu a klíčovým koncepčním vodítkem se tak stal beton spolu s modřínovým dřevem. Tíha a lehkost. S pomocí těchto dosti kontrastních materiálů bylo dosaženo s minimálními prostředky maxima. Beton je synonymem těžké a duté platformy, která byla částečně zanořena do zemského povrchu, čímž vznikla téměř jeskynní atmosféra. Modřínové dřevo tvoří pohledové obkladové prvky i funkční nábytkové kousky. Navíc mezi sebou dvě lehké modřínové desky opticky svírají volně plynoucí prostor s výhledy do horské scenérie. Beton jinak ukrývá modřínové kabiny ložnic i servisní prostory domu. Interiér domu je homogenní součástí betonového celku; tvoří jeden kompaktní monolit, jehož vnitřní část je rozdělena do několika menších místností s dřevěnými obklady a podlahami. Skrze okna vsazená do sedlové střechy se do domu dostává dostatek denního světla, což ještě podtrhuje velké prosklení u terasy, která přivádí obyvatele víkendového domu na divokou horskou louku, padající do zalesněného žlebu s protékajícím potokem. Pozemek přiléhá svou horní částí ke zpevněné cestě vedoucí chráněnou krajinnou oblastí Beskydy. Beskydy jsou jedním z nejromantičtějších pohoří naší země, pokud byste se sem ale chtěli nastěhovat, brzy zjistíte, že tyto krásné hory o sobě dovedou dát vědět velice drsnými způsoby. I víkendová obydlí proto musí být především bezpečným zázemím před rozmary počasí. To je však v horách běžné, v každém případě jsou právě Beskydy častým cílem turistů, stejně jako se stávají víkendovým domovem chalupářů a chatařů. „Není třeba svědčit o své době, jsme jí stvořeni. Nutno hledat, co není“, řekl o jednom z výjimečných míst Beskyd Pavel Míček, autor víkendového domu z ateliéru Pavel Míček Architects, které si rodina jeho klienta zvolila pro trávení svých volných dní. Majitelé víkendového domu si přáli novostavbu, proto oslovili právě architekta Pavla Míčka, který našel s investory společnou řeč už od samého začátku. Kývli proto na návrh zachovat co nejvíce z původního charakteru místa, jeho poetiky i zdravé beskydské přírody. Chráněná krajinná oblast Beskydy se tak stala útočištěm pro moderní architekturu souznící s okolní přírodou. Třeba přiznaný surový beton zde není vůbec na škodu. Výchozí podmínky nebyly pro navrhování a stavbu nové budovy vůbec ideální, především bylo třeba se kromě prudkého svahu a okolní přírody vypořádat také s existujícími regulativy v CHKO Beskydy, výrazně omezujícími jakékoli tvůrčí postupy. Stavba tedy nakonec získala požadovaný jednoduchý půdorys, střechu ostrého sklonu a siluetu, jíž harmonicky zapadla do krajiny. Obzvláště střechy s ostrým sklonem jsou v této oblasti typické kvůli bohaté zimní sněhové nadílce, která vždy představuje značnou zátěž. Jenže právě tento tvar střechy určil jak vnější vzhled domu, tak jeho vnitřní dispozice. Nejde sice o místní tradiční roubenku, dost však pomáhají spolu se střechou i dřevěné obklady. Budova do krajiny jednoduše zapadá. Beton je vlastně odolnou konstrukční skořápkou stavby, která zajišťuje hlavně její stabilní usazení ve svahu. Modřínové dřevo v různých podobách a na různých plochách a místech pocitově i fakticky zatepluje interiér i vnější vzhled víkendového domu. Prosklené štíty přitom prosvětlují interiér pod ostře zkosenou střechou. Omezení vycházející ze stavebních vyhlášek definovala pravidelný a jednoduchý půdorys domu i obvyklé vnější prvky stavby. Vnitřní dispozice domu jsou řešené dosti volně, protože se jednotlivé místnosti a komunikační zóny navzájem prolínají a přirozeně na sebe navazují. V prvním nadzemním podlaží najdete vstup se závětřím a halou, ke které bylo situováno technické a servisní zázemí domu. To bylo navíc oddělené chodbou, aby klidová zóna domu s ložnicemi, koupelnou a saunou byla opravdu odkloněna do klidné části. Denní část budovy je pak až ve druhém nadzemním podlaží. Jednotlivé místnosti a komunikační zóny stavby jsou přitom pohledově propojené druhým základním prvkem, totiž modřínovým dřevem. V otevřeném podkrovním prostoru byla umístěna kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem, schody na galerii a vzdušné lodžie z obou štítových stran. Právě odsud proudí dovnitř spolu s úzkými střešními okny nejvíce denního světla. Otevřené štíty přitom nijak nenarušují vnější jednoduchý vzhled domu a modřínové obklady lodžie prohřívají. Velkoryse prosklené štíty příjemně podtrhují vzdušný charakter objektu spolu s minimalistickým zábradlím. Žádná okázalost ani falešná skromnost, všechno má svůj jednoduchý účel. Z hlediska stylu je dům naprosto čistý, nic zde není navíc, nepřekáží, nevyčnívá. Svah, do kterého byl dům usazen, stupňuje pocit, že krajina okolo stavby jenom jakoby protéká, pohybuje se okolo ní. I prosklená stěna v přízemí přitom nabízí krásné výhledy do neustále se měnících hor. Velice zajímavě byl řešen také koncept komunikačních chodeb a schodišť v domě. Schodiště bylo zanořené do stavebního bloku, proto působí jenom skrytě. Vzdušný charakter místností zůstal zachován. Architekt: Pavel Míček ArchitectsAutor: Ing. arch. Pavel Míček, hlavní architektUmístění projektu: Beskydy, Česká republikaProjekt: 2011–2013Dokončení: 2019Zastavěná plocha: 154 m2Užitná plocha: 185 m2Obestavěný prostor: 937 m3Spolupráce: stavební inženýr Ing. Vladimír Uchytil, statik Ing. Oto Nový, zdravotechnika a vytápění Ing. Milan Farář, elektroinstalace Ing. Jaroslav Tesařfotografie: BoysPlayNiceZdroj: Pavel Míček Architects, CZECH DESIGN, EARCH, ceskacenazaarchitekturu.cz, asb-portal.cz
