Co vlastně znamená, když je nějaké sídlo typicky „istrijské“? V pojetí chorvatské architektury se to často týká usazení města či vesnice tak, aby mohlo posloužit jako útočiště. A to jak před jinými lidmi, historicky nájezdníky, tak před nepřízní živlů. V tomto duchu se stavělo zpravidla na obtížně přístupných místech, vrcholcích nebo koncových hřebenech hor. Na pozicích, které nebyly tak exponované, a byly dobře kryté před větry a úpalným sluncem. A také dobývajícími hordami Turků a jiných horkých hlav. Přesně na okraji takového „útočiště“ stojí, ztracený kdesi v Istrii, Dům s pavilonem. Vesnici s malými domky má na dohled, a proto se jim snaží vlastními měřítky přiblížit. I když skromný rozhodně není. Objekty téhle vilky totiž měly kam růst, parcela nabízela k zastavění opravdu hodně místa. A architekti z ní „vyzobali“ těch nejlepších 711 metrů čtverečních. Což zní skutečně neskromně. Ale ve studiu Arhitekti Počivašek Petranovič se snažili stavební zábor držet zkrátka. Usilovali o zachování kontextu tradičních istrijských vesnic. Jeden velký dům by byl zbytečně rozměrný, a tak hledali skromnější typologii. Něco, co by umožnilo obyvatelům lépe procítit zážitky z okolního prostoru. A tak přišli s tímhle: menší stavby, samostatné domy s bydlením, k nimž přináleží společný pavilon, který nabízí propojení s venkovním prostorem. Patří k tomu středomořská atmosféra, užívání si zahrady. Zkrátka pohoda. K níž náleží i dostatek soukromí pro obyvatele, kteří si sami mohou vybrat, jako moc „společensky“ chtějí svůj pobyt pojmout.Architekti totiž celý program rozdělili do tří objemů, které jsou umístěny postupně za sebou, od jihu k severu. Propojeny jsou v přízemí. Když toužíte po zábavě a kontaktu s ostatními, vyrazíte k bazénu a pavilonu. Pokud chcete mít klid, budete se držet poblíž pokojů v samostatném „domku“. Nebo u něj, nemusíte se zavírat za dveřmi. Prostorové řešení umožňuje, že si hezké přírodní okolí můžete užívat i mimo společenskou zónu. V pavilonu, onom epicentru společného a společenského života, se nachází kuchyň, jídelna, velká lodžie se sluneční terasou a bazénem před ní. Jeden „dům“ je o ložnicích a zázemí, druhý pak nabízí pokoj pro hosty a garáž. Podstatné ale je, že místo jednoho velkého objemu jsou tu tři skromnější, které svými měřítky kopírují profil zástavy nedaleké vesnice a dohromady fungují jako její prodloužení. Pavilon z toho uspořádání vybočuje, ale jenom lehce. Plochou střechou a fasádou z místního kamene, která vyzařuje ducha Istrie. Mile na to navazuje i užitý krajinářský design, který se stará o to, že zástavba je součástí příběhu celého místa. Stín poskytující borovice a okrasné, převážně vonné rostliny, dodávají zážitku z pobytu novou smyslovou vrstvu, čímž povyšují celou tu abstrakci architektury. I když malá svou výměrou zastavěné plochy rozhodně není, tahle vilka z Istrie nepřehání. Spíš umí své obyvatele pořádně rozmazlovat.Zdroj: Arhitekti Počivašek PetranovičFoto: Urban Petranovič
