Když přijde na skladování vína, jsou teplota a vlhkost zásadní. Což je i důvod, proč se vinaři rozhodli ukládat své tekuté produkty pod zemí. Je tu stabilní klima. Sklípky a sklepy plné sudů, nebo moderních tanků, tak neoddělitelně patří ke koloritu prakticky každé vinařské oblasti v Evropě. Je to krásné splynutí tisíciletími prověřených tradic a dobré praxe, patří to k tomu. Stejně jako „podzemní“ archivy láhví se vzácným obsahem. Co ale dělat, když se ale rozhodnete zařídit si vinný sklípek, s kolekcí mimořádných vín, v místech kde se stavebně a technologicky nedá navázat na dědictví předků? Pak musíte experimentovat s tím, co zrovna máte. Dá se říct, že přírodní podmínky k pěstování vína: vhodná půda, teplé klima dlouhého a nedeštivého podzimu, jsou na jihu Texasu vynikající. O dost horší to tu už je s jeho skladováním. Zvlášť, pokud se nechcete realizovat ve sterilním klimatizovaném suterénu. Majitel ranče, jinak nadšený začínající vinař, se proto inspiroval u předků v Evropě, a mistrně zužitkoval puklinu jeskyně ve skalnatém svahu vápencového bradla na svém rozsáhlém pozemku. Nehluboká dutina, táhnoucí se v masivu do délky několika metrů, se ukázala být maximálně příhodným místem. Zvenčí přitom vypadá, po vytvoření nového vstupního portálu, dost tajemně. Je to snad nějaký kryt, ztracený v prérii? Prostor těží z toho, že i když není výrazně zahloubený (pod úroveň terénu klesá jen o 2 metry) má nad sebou 24 metrů rostlé skály, a jejím objemem je plně obstoupen. Toto nadloží perfektně izoluje. Vstupní portál přitom přirozeně stíní na jihu a východě se rozrůstající jilmy, i překlad a z vytěžené horniny, takže se vnitřní klima téměř blíží moravským sklípkům. Přesněji vyjádřeno, v první části s posezením je teplota o 35 % nižší, než venku, a ve vlastním archivu (momentálně pro uložení 4000 lahví) o 53,8 % nižší. Systém dodatečné klimatizace tu z preventivních důvodů instalován je (nikdo si nepřeje, aby se z vína za statisíce stal ocet), ale spouští se až na popud tepelného čidla. Povětšinou si však tento netradiční sklep vystačí s pasivním režimem klimatizace. Uložené víno tu tedy nachází příjemný chlad, stín i žádané šero. To jistě ocení i majitel a jeho hosté, když se tu, zmoženi texaským sluncem, usadí nad skleničkou nebo sklenkou vína. Architekti si totiž dali hodně záležet na tom, aby v první části „vinárny“ vytvořili komfortní podmínky důstojné degustace. Protože pracovali s nepravidelným profilem příčné pukliny ve vápencové jeskyni, vytvořili si nejprve její 3D model, a poté řešili, co by se do ní tak dalo vsadit. Část kamene se totiž dala bez obtíží odtěžit (spíše vyvézt odlámaný zával), ale jiné části bylo třeba staticky zafixovat, stabilizovat. Došlo přitom na odhalení rostlého kamene, do jímž vymezeného objemu pak vložili boxy a zásobníky s policemi. První část tedy připomíná spíše člověkem plně ovlivněný modul, vymezený skálou, zatímco zázemí „sklepa“ je ponecháno v přírodním provedení. Nechybí tu toaleta, hygienické zázemí, místo pro sklo i jeho omývání. Podlahy jsou dílem z litého betonu, jinde tvořeny mozaikou obkladového kamene a vyfrézovaného vápence. Zajímavou a nestísněnou atmosféru tu garantuje opakované prolínání skály s obklady z načervenalého dřeva douglasky (a tmavších obkladů tújí), které místo vizuálně prohřívají. Celý koncept dotváří nenáročné osvětlení. Architekti i majitel přirovnávají „sklep“ k dekorativnímu modelu lodi, uzavřené v láhvi. Vnější obvod tu nevykružuje křehké sklo, ale rostlý masiv kamene.Materiály: Clayton KorteFoto-kredit: Casey Dunn
