Fotografie 4/4 - Víza pro digitální nomády. Kde jsou třeba, jak je získat a vyplatí se i vám?

Kroutit osmičky pět dní v týdnu, krájet život po krátkých a dlouhých anebo pracovat na dvě tři směny? Ne každý je s takovou představou své vlastní zaměstnanosti spokojený. Proto také svobodný pracovní trh stimuluje vznik řady odchylek od zažitých norem. Nejen klouzavou pracovní dobu a homeoffice - práci z domu. Ve vzestupném trendu jsou i digitální nomádi. Co jsou zač?S jednoznačnou definicí musíme opatrně, protože ono termín digitální nomádství odráží především pestrost. A ta se do nějakých škatulek vtlačuje těžko. Velmi obecně jde o člověka, který zaměstnání má – ale vykonává ho na dálku. Ne ze svého domu, trvalé adresy pobytu, ale spíše z řady různých míst. Mezi nimiž se volně pohybuje. Přitom těží ze spekulativních výhod té nezakotvenosti. Poznává jiné kraje, užívá si exotické gastronomie, cestuje. A přitom pracuje. Starším ročníkům a současným úderníkům, kteří tráví život u montážní linky, to přijde až kacířské. Ale dnešní doba skutečně nabízí víc než dost zaměstnání, jejichž výkon není závislý na jednom konkrétním místě. Jen namátkou - grafický design, návrh reklamy, autorské psaní, manažeři komunikace sociálních sítí, konzultanti a programátoři – patří zrovna k těm profesím, které nemusí být svázány s jednou kanceláří, stolem a židlí.Dokud jsou jim termíny, uzávěrky a data odevzdání úkolů svaté, mohou pracovat odkudkoliv. Ze slunné pláže, polární stanice nebo chaty ve fjordu. Pokud jim to kvalita připojení k internetu dovolí, není jejich vzdálenost od pracoviště na závadu. A upřímně, lépe sladit osobní a profesní život, neporcovat si život dovolenými – ale žít a pracovat z dovolené – nezní vůbec špatně. Je to ideální styl práce pro kreativce, lidi na volné noze, profesionály oborů. Ty, co jsou rádi svými vlastními pány.Proto je také digitální nomádství tak populární. Tři léta nazpět se pod něj dalo zaškatulkovat asi 30 milionů pracujících, letos je jich skoro 40 milionů. A čísla nejspíš dál porostou. Jenže spolu s tím budou narůstat i problémy.Drtivá většina digitálních nomádů totiž pracuje ze zahraničí, aniž by si tam předpláceli sociální nebo zdravotní pojištění a odváděli tam daně ze zisku anebo daně vůbec. Což v některých zemích, které jsou populárními destinacemi nomádů (například Španělsko, Thajsko, Portugalsko, Malta, Kréta, Island, Barbados, Bahamy,…), začíná dělat problémy.Proč? Dovolte prosím banální, ale vysvětlující odbočku - z daní se totiž platí provoz státu. Prakticky všechno. Jenže digitální nomád žije a pracuje v cizí zemi, využívá všech jejích výhod - ale k ničemu z toho nepřispívá podílem z vlastních výdělků. Protože neodvádí daně. Svými odpadky plní popelnice; jejich klimatizace odebírá energii ze sítě; pronájmy blokují prostor pro někoho z místních; auty zabírají místo na parkovišti. Skoro jako by byli řádnými občany. Ale nejsou. Jsou pořád jen hosté, kteří mají všechny výhody starousedlíků, a nic za to nevrací zpět. Jsou jako návštěva, které se nemůžete zbavit.Problém s nomády tak například vzniká ve Španělsku, kde v celonárodní populaci (48 milionů) tvoří půlmilionové zrnko. To už vlastně není zrnko, jako spíš kamínek. Který pořádně tlačí v botě. Protože po takových nomádech někdo musí uklízet (svážet odpadky, zajišťovat jim ubytování, energii, připojení k internetu) a něco to všechny stojí. Peníze, které pobyt digitálních nomádů přináší, přitom zdaleka nekompenzují to, na kolik to hostitelskou zemi přijde. To, že s nomády mohou být problémy, se ví už dlouho.A proto taky oficiálně platí, že pokud v nějaké zemi pobýváte jako turista (na turistická víza), neměli byste tam vykonávat svou nomádsky-digitální profesi. To je ale spíš teorie než praxe, protože se to každý digitální nomád snaží spíš ošidit. A znovu, oficiálně je ve většině zemí nelegální vykonávat zaměstnání, pokud tam pobýváte na turistická víza.Takže aby se té práci ze zahraničí dodal patřičný právní rámec – nedá se totiž ignorovat, že se jako digitální nomádi živí 40 milionů lidí - a celé se to stalo legálním a oboustranně prospěšným, zavádí teď řada zemí speciální víza pro digitální nomády.Ta víza mají svá specifika, stejně jako turistická víza. Neučiní z vás občana dané země, nejsou předurčením k trvalému pobytu. Ale jsou slušnou cestou, jak v zahraničí cestovat, pracovat legálně a vyhnout se možným komplikacím. Jejich vydání trvá déle (měsíce) než pořízení turistických víz. A platí zpravidla déle (obvykle 90 dní) než turistická víza. A pokud v té které zemi budete pobývat nějak nadlimitně déle, případně si budete nomádská víza opakovaně prodlužovat, může vám vzniknout nárok k daňové povinnosti. V Estonsku například musíte začít platit tamní daně po 183 dnech pobytu.Kritéria způsobilosti se pochopitelně liší stát od státu. Momentálně je těch zemí, kde je třeba (oficiálně) nomádská víza mít osmačtyřicet, a rozdíly mezi nimi pochopitelně jsou. V některých zemích jsou už nomádská víza hotovou věcí, jinde (Andorra, Lotyšsko, Černá Hora) se poměrně intenzivně řeší. Obecně je všude zapotřebí vyplnit formuláře, mít cestovní pas s platností delší než 6 měsíců, doložit svůj zaměstnanecký poměr (anebo to, že jste OSVČ) a doložit svůj určitý minimální měsíční příjem. A sjednat si schůzku na velvyslanectví, ambasádě dané země. Tam prověří, zda uvádíte platné informace, jestli třeba neprcháte před zákonem anebo zda skutečně můžete svou profesi vykonávat na dálku (a tudíž nebudete ubírat práci místním). Pak dostanete vyrozumění a zaplatíte vízový poplatek.Laciné to úplně není, protože se ty hostitelské země snaží onou sumou kompenzovat zátěž spojenou s vaším pobytem. Ceny se většinou pohybují od 4500,- do 45 000,- korun. A pokud pomýšlíte na ostrovní ráje v Karibiku, ostrůvky jako Barbados, Antigua nebo Barbuda, připravte si i 70 000,- korun. Jestli vám to ale přijde přepálené, pořád se můžete přesunout třeba do Gruzie, kde za udělení nomádských víz neplatíte.Určitou fintou může být, že ten vízový poplatek za vás zaplatí váš zaměstnavatel. V Česku je to poměrně nerealistická představa, v Německu je to docela běžná praxe. Ano, váš zaměstnavatel vás tam motivuje k tomu, abyste inspiraci pro svou práci získávali v zahraničí.Logicky se nabízí otázka, co by se tak mohlo přihodit, když si v zahraničí jako digitální nomád budete vydělávat, a přitom žádné víza mít nebudete.Odpověď je zatím nejasná.Jde o to, jak dalece si ta která země chce na tu kočovnou pracovní sílu posvítit, za jak velký problém je považuje. Teď je to spíš „bu-bu-bu“, v budoucnu by to mohlo být ostřejší. V obecné rovině ale můžete počítat s tím, že budete ze země vyhoštěni, deportováni na hranice, zařazeni na černou listinu (bude vám zakázán i další budoucí vstup). Může přijít dodatečně vyměřené zpětné zdanění, vystavení pokuty a doplatků. Třeba i za vaše předchozí pobyty, které ještě pracovní nebyly.To už ale opravdu záleží na té které konkrétní zemi.Určitě to není tak horké dnes, jako to bude do budoucna. Pak by už mohl být problém přibalit si na dovolenou do cizí země laptop, aby vás náhodou při letištní kontrole v hostitelské zemi nepovažovali za „nelegálního“ digitálního nomáda bez víza. A včasné vyřízení nomádských víz dnes z vás pro zahraničí udělá toho spolehlivého adepta pro obdržení nomádských víz v budoucnosti.Na závěr ještě jedno praktické doporučení: než vyrazíte do světa shánět nomádská víza, sjednejte si dlouhodobé cestovní pojištění s platností alespoň na jeden rok. Roční pojistka kryje nejen akutní lékařskou péči, ale i repatriaci, odpovědnost za škodu, ztrátu či krádež techniky a případné přerušení cesty – a v mnoha zemích je navíc podmínkou pro udělení samotného víza. Léčebné výlohy se totiž v oblíbených destinacích (od Thajska přes Portugalsko až po Kostariku) mohou vyšplhat do statisíců korun, takže mít platnou pojistku není jen formalita, ale finanční záchranná síť, bez které se moderní digitální nomád rozhodně neobejde.Zdroj: ČeskéStavby.cz, citizenremote.com, localyze.com