Sečení kosou je totiž zdravé nejen pro travní a jiné udržované plochy, ale také pro lidské tělo i psychiku. Není jakkoli hlučné, je levné (kosa s brouskem stojí oproti sekačkám jen zlomek peněz a na starých chalupách se navíc většinou najde, byť již jen jako stylová dekorace, ale po naklepání a nabroušení stále funkční). Ruční sečení kosou je navíc šetrné vůči všem živým tvorům, na které v zatravněných plochách či lučních porostech narazíme. A šetrné je i vůči rostlinám. Nechceme lámat hůl nad zahradní elektrickou či benzinovou technikou, ani nemáme patent na rozum, navíc nám tato zařízení práci opravdu usnadní a pro lidi s nějakým fyzickým omezením jsou doslova požehnáním, navíc jsou pro mnohé zahrádkáře oblíbenými hračkami stejně jako jejich automobil či ovladač televizoru, ovšem určitě nikdy nedovedou to, co právě obyčejná ruční kosa (případně srp či mačeta). Ta sice nedokáže vytvořit dokonale střižený anglický trávník, ovšem k zatravněným plochám je velmi šetrné, rostliny pouze podřízne, nepoškozuje v místech řezu, navíc nespotřebovává benzín či elektřinu, čímž ani neprodukuje zplodiny, ale ani hluk. Lze dokonce říci, že kosa nevyžaduje téměř žádné průběžné investice a její pravidelné používání vrátí travním plochám rozmanitost a přirozený vzhled. Přitom nehubíme hmyz a ostatní živé tvory, mají prostě dost času uniknout. Navíc vzhled ručně posekaného trávníku prostě patří ke starým chalupám a do krajiny. Navíc si zlepšíte fyzickou kondici a až časem získáme tu správnou rutinu, nebudeme se při kosení příliš unavovat a hravě zvládneme i větší plochy. Je však též pravdou, že pokud nemáte s kosením a broušením i naklepáváním kosy žádné zkušenosti, nebude zprvu lehké se to naučit a sami to nedokážete. Pořádají se různé kurzy, ale na internetu též najdete mnoho výukových videí zdarma. Není však nad to najít ve svém okolí pamětníka, který vám kosení prostě ukáže, naučí vás to včetně údržby kosy. Teprve až dosáhnete té správné souhry pohybů, bude pro vás kosení hračkou. Získáte velmi efektivní švih, na který vynaložíte minimum námahy. Ruční kosení se musí provádět zlehka, se strojovou pravidelností. Prostě zbytečně neplýtváme silami a spolehneme se na ostří kosy, které přetíná stébla trávy a stonky jiných rostlin. Konstrukce kosy i postup samotného kosení se vlastně nezměnily po stovky let. Určitě stojí za to zkusit probudit starou kosu, kterou najdete k chalupě, byť by i potřebovala nějakou opravu. Kosy se ale nadále prodávají, lze je prostě koupit. Tradiční je dřevěná konstrukce kosy, prodávají se však i lehčené kovové. Ostří je pak z kovu vždy. Dřevěné kosiště staré kosy nesmí být shnilé, prasklé či rozviklané, pokud vykazuje známky většího poškození, těžko se již opravuje, lepení nemá v tomto případě smysl, kosa by mnoho nevydržela. Kosu dokonce běžně koupíme ve venkovských železářstvích. Lze též najít zkušeného sekáče, který nám dá starou kosu dohromady a navíc nás s ní i naučí pracovat. Novou kosu si většinou koupíme již zkompletovanou, pokud však bude v dílech, je její sestavení snadné. Kosu připevníme na kosiště pomocí železné objímky s utahovacím šroubem, který je třeba zafixovat napevno. Některé kosy též nabízí možnost nasazení do prstence pouze takzvaně na sílu, přičemž nasazení utěsníme pomocí kousku kůže. Prodávají se různé typy kos o rozměrech od 50 do 90 centimetrů. Za kompletní kosu s kosištěm a brouskem zaplatíme cca okolo 1000 korun, což není zdaleka ani cena nejlevnější strunové sekačky, která vyžaduje neustálé investice do struny a spotřebovává elektřinu či benzín.V každém případě platí, že levná plechová kosa nejde pořádně naklepat a nabrousit, psotě nešetřete a kupte si kvalitní výrobek. Rozměr kosy vybíráme podle způsobu použití. Kratší kosy jsou určené do obtížnějšího terénu a pro vysekávaní složitěji dostupných míst, delší kosy jsou určené pro travnaté plochy bez překážek, na kterých se můžeme pořádně rozmáchnout, díky čemuž snadno využijeme celou délku ostří a kosení je rychlejší. Popisovat způsob kosení textem, by byl opravdu nesmysl, stejně jako byste se chtěli teoreticky naučit bruslit či lyžovat, aniž byste si brusle či lyže navlékli. Ovšem naklepávání a broušení kosy již lze jakž takž pospat. I v tomto případě je však lepší, pokud vám to někdo ukáže.K naklepávání čili kutí kosy se používá takzvaná babka. Jde o malou kovadlinku, kterou zatlučeme do špalku. Používaly se též jakési stoličky se špalkem a kovadlinkou, které si sekáči mohli vzít s sebou. Ostří kosy se vyklepává kladívkem po celé délce, vyklepáváme cca dva až čtyři milimetry široký a velice tenký pásek, který poté udržujeme pravidelným broušením. Nejznámější je tradiční karborundový brousek. Počítejte s tím, že nám bude ostří ubírat, ovšem to se děje i díky naklepávání kosy. V každém případě však při několika sezónních posečeních běžné zahrady vydrží každá kosa dlouhé roky, než musíme na kosiště nasadit novou. Přetahování ostří naklepané kosy brouskem je nejlepší provádět cca každých pět minut sečení. A proč se kosí brzy ráno a navečer? Protože padá rosa, ta trávu zvlhčuje a my před každým broušením ostří přejedeme právě chuchvalcem mokré trávy, což broušení usnadňuje. Broušení na mokro je vždy lepší než na sucho. Při broušení a vlhčení ostří travní hmotou je třeba dávat bedlivý pozor na ruce. Při broušení drží pravák kosu levou rukou lehce, avšak pevně shora. Pravou rukou přitom přetahujte brouskem ostří střídavě z obou stran, musí to znít jako velmi jednoduché, svérázná hudba.A samotné kosení? Kouzlo správného pohybu kosou je v lehkém švihu, při kterém udržujeme špičku kosy mírně zvednutou vzhůru. Nesmí se nám zabodávat do země. Pokud se stane, že zavadí kosa o kámen, ihned brousíme, nečekáme na konec pětiminutového intervalu pro broušení. A že zavadí kosa o kámen často, skutečně i obrazně.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, foter.com
