S „fungováním“ pokojových rostlin se pojí pár mýtů, kterým by se vyplatilo podívat se na zoubek. Jejich čistící efekt ovzduší i schopnost produkovat „dobrý“ kyslík (nebo „zlý“ oxid uhličitý) totiž dost přeceňujeme. A zapomínáme přitom na jiná podstatná kritéria, která by nás při výběru vhodné vegetace do ložnice měly provázet. Kde začít? Třeba u legendy o tom, jak pokojovky v ložnici vlastně (ne)dokonale čistí vzduch od těkavých organických látek. Těkavé organické látky (anglicky označované třípísmennou zkratkou VOC, volatile organic compound) totiž považujeme za neviditelnou zhoubu lidského zdraví. Ne neprávem. Jejich přítomnost v ovzduší je navázána na dýchací obtíže, snižování imunity, alergie. Nic hezkého. Jak k tomu dochází? Obecně jsou VOC látky, jež jsou schopné za přítomnosti slunečního záření reagovat s oxidy dusíku, a dát vzniknout oněm látkám pro lidské zdraví škodlivým. Komplikace ovšem nastanou tam, kde se pokoušíme jejich koncentraci v ovzduší regulovat s pomocí rostlin. A to ze dvou důvodů. Tím prvním je, že zdrojem VOC nejsou podle očekávání jen třeba chemické látky unikající z dopravy (benzen, toluen, xylen), z plastů a nábytku unikající formaldehyd, nebo těkavé organické látky původem ze skládek nebo průmyslu. Zdrojem těkavých látek jsou totiž i emise z rostlin. Zelená vegetace je možná u VOC zdrojem přírodním, nicméně tímto zdrojem pořád zůstává. Rostliny jsou tedy zrovna tak součástí problému, jako jeho řešení. A když přijde na efektivitu tohoto řešení? Klady nad zápory zrovna nevítězí. Pokojové rostliny totiž nejsou až tak zázračné čističky vzduchu, jak jsme si celou dobu mysleli. Nápad čistit a filtrovat vzduch rostlinami se zrodil ve velkých hlavách velkých vědců z NASA v osmdesátých letech minulého století, a na kosmických lodích má své částečné opodstatnění. Protože v uzavřeném prostředí vesmírných stanic se (jak nečekaně) nedá větrat. V pokojích běžné domácnosti tomu tak ale není. A právě tam se žádaný filtrační efekt rostlin nedá porovnávat s efektem větrání klimatizací nebo otevřeného okna. Aktuálně je pro 196 druhů pokojovek spočítána hodnota tzv. CADR (rychlost dodávky čerstvého vzduchu) – a pohybuje se kolem hodnoty 0,023 kubíku vzduchu za hodinu. Co to znamená? Že v průměrné domácnosti byste potřebovali přibližně desetitisíce rostlin, abyste se dobrali efektu čištění vzduchu, včetně těkavých organických látek VOC. Přesněji, v garsonce o výměře 40 metrů čtverečních byste museli mít 5200 kytek, aby se o nějaké patrné filtraci vzduchu dalo vůbec hovořit. A dá se předpokládat, že to nejspíš nemáte. Rostliny „čistí“ vzduch v domácnosti, to ano, ale natolik neznatelně (ve srovnání s běžným větráním), že by to pro vás mělo nějaký praktický význam. Větrání ložnice ani zástupy zelenavých květináčů nenahradí, pokud nejste ve vesmíru. A jak se to má s rostlinami vyrábějícími kyslík? Ano, tohle přes den umí na výbornou. V průměru na každý přírůstek své hmoty o 150 gramů generují kolem 22 litrů kyslíku. Což je samozřejmě fantastický zázrak, umožňující život v podobě, v jaké ho známe dnes. Hodí se tu ale znát kontext. Třeba to, že každou minutu sami „spotřebujeme“ kolem 7-8 litrů vzduchu. Takže pozitivní kyslíkový efekt jedné pokojovky pomine po vteřinách. Pokud bychom s kyslíkem chtěli vyžít jen díky výrobě z pokojovek (a tedy, potřebujeme něco kolem 10-11,5 000 litrů vzduchu na den), chtělo by to znovu tisíce pravidelně přirůstajících super-rostlin. Na podobných základech pak stojí další populární mýtus o tom, proč bychom v ložnici neměli raději mít vůbec žádné rostliny. Protože v noci - za tmy a bez světla - nemohou květiny rozjíždět svůj proces fotosyntézy (jehož odpadním produktem je kyslík). A místo toho uvolňují/vydechují do okolí oxid uhličitý. On to úplně mýtus není, protože to takhle přesně funguje. Jen je to silně přeceněný fakt. Koncentrace CO2 uvolňované v noci rostlinami jsou tak skrovné (podobně jako u kyslíku), že to na vlastním těle nepoznáte. Bez obav se můžete uložit ke spánku v noční zimní zahradě nebo skleníku, aniž by vás to zahubilo a „zlé“ rostliny vás otrávily oxidem uhličitým. Vyvarovat se tedy všech zelených rostlin v ložnici tedy nemá své opodstatnění. Jsou naštěstí jiné věci, které pokojovky zvládnou na výbornou: vzduch ochlazují (evapotranspirací) a klima v místnostech tím ochlazují, čímž nám celkově dodávají pocit pohody. A zelená barva nás uklidňuje. V tom je jejich síla. Nikoliv v domnělém efektu čištění vzduchu od chemikálií v ovzduší nebo nějaké zásadní produkce kyslíku. Mohlo by se teď trochu zdát, že vlastně nesejde na tom, jakou vegetaci do ložnice umístíte. Jenže tak to není. Na výběru přeci jen záleží. Proč? Rostliny k sobě pasivně nejrůznější látky vážou, ale také je uvolňují. A problémy, v podobě rozbolavělé hlavy, nekvalitního spánku, ucpaného nosu nebo rovnou vyvolané alergické reakce můžeme často pocítit u těch silně aromatických. Hodně zjednodušeně se dá říct, že jakmile to hodně voní nebo kvete (a produkuje pyl), nemá to v ložnici co dělat. U některých květin je to zřejmé po pár minutách (kvetoucí lilie, jasmín, hyacinty), u jiných to tak patrné není (okrasné orchideje, bramboříky - kterým se na parapetu v ložnicích většinou daří perfektně). Levandule možná dodává ložnici mile provensálské vyznění, ale z její přetaktované uklidňující vůně může být skutečně silná migréna. Dráždit mohou i silice citronové trávy, které jinak příjemně hygienizují prostor a odpuzují hmyz. Do ložnice jsou tedy nejlepší rostliny - nekvetoucí, nearomatické - které „nestojí ve vodě“ (a tudíž se s nimi nepojí rizika plísní). Zdravé a šťavnaté na pohled, ne vadnoucí a usychající. Takové, co disponují velkým objemem zelené biomasy (protože dobře lapají prach) a současně velkými listy (protože zvlhčují vzduch, což je fajn zvláště v suchých bytech). Chybu tedy neuděláte s lopatkovcem (toulcovkou), sanseverií (tchyniným jazykem), zelencem, tradeskancií (voděnkou), šplhavnicí (potosem). Kýženým efektem přispěje i fíkus-benjamín, filodendron a jeho exotičtější příbuzná monstera, pokojový břečťan, dracéna. Zajímavé mohou být i voskovky nebo aloe. Výběr pochopitelně uzpůsobte tomu, jak dobře/špatně tyhle krásky snáší světelné podmínky vaší ložnice a občasný průvan větrání. Protože to je pro zdravý spánek to nejdůležitější. Co z toho plyne? Že se určitě nemusíte bát dát si do ložnice pokojové rostliny. Jsou krásné. Jen je dobré při tom nezmiňovat, že je tam dáváte kvůli čištění vzduchu nebo výrobě kyslíku, aby se vám někdo pak nevysmál.Zdroj: České Stavby, Journal of Exposure science & Environmental Epidemiology, National Geographic
