Solidarita se stářím prý mizí. Ale taky astronomicky narostla cena bydlení, nedostupnost vhodných nemovitostí k nájmu či koupi a rovněž úroků za hypotéky. Nejspíš proto se pomalu do Česka navrací trend vícegeneračního a smíšeného bydlení.Ještě před přibližně pětadvaceti lety to byla záležitost jednoznačně na ústupu, ale dnes se přehlížet nedá. Dle Českého statistického úřadu žije ve společné domácnosti s dalšími příbuznými zhruba 12 procent úplných rodin. Dalších 5,6 procenta neúplných rodin žije ve společné domácnosti s dalšími příbuznými. A to tu jsou ještě vícečlenné nerodinné domácnosti (tvořící přibližně 2,3 procenta), a bydlení tvořené dvěma a více nepříbuznými rodinami (0,4 procenta). To, že se vícegenerační bydlení jeví jako netradiční formát, zkrátka není pravda. V domácnostech různě seskládaných, ať už mladí – staří - nejstarší (anebo v bezpočtu dalších variací) dnes vlastně žije každý pátý. Nedá se také vykreslit, jak dalece to bydlící vnímají jako dočasné řešení, a na kolik jde o prvoplánový počin.Zrovna tak se nedá říct, jestli je to dobře nebo špatně. Za vícegeneračním bydlením stojí rozmanité pohnutky, a tento model bydlení nepřináší jen nevýhody, ale i četné benefity. Platí jen to, že momentálně je vícegenerační bydlení běžnější, než si asi myslíte. Není to vždy pohádkově harmonické, ale platí, že propojenost více generací prospívá. Když už nic jiného, vnoučata si budou pamatovat svou babičku, a nebudou za ní jezdit jen každý třetí víkend v měsíci z donucení do důchoďáku. Ve vícegeneračním bydlení se lépe uchovává pojem rodiny jako blízkého společenství, představa pevného rodinného zázemí. Neztrácí se tolik ona mezigenerační zkušenost, navíc je to jedno velké školení o toleranci.Tím, že se svět mladých a starých nestává diskrétně odděleným, rodiče tím vytváří společenskou normu pro své ratolesti. Snižují tím šance na to, že sami budou dožívat všemi opuštění. Z hlediska mentálního rozvoje se to celé dá obecně vystihnout tak, že ve vícegeneračním bydlení budou mladí mentálně dospívat rychleji a ti nejstarší stárnout pomaleji. Je to vlastně perfektní řešení pro spoustu dnes tak častých sociálních neduhů i různé etické výzvy. Pokud jste uvyklí snášet jen své vlastní problémy, a jen s nechutí přijímáte starosti partnera nebo dětí, bude vás vícegenerační bydlení bolet. Protože té sounáležitosti, záplavy různých problémů, bude mnohem víc. Trable, ať už v práci, ve škole anebo zdravotní, má totiž každý. A pod střechou jedné vícegenerační domácnosti se těch problémů k řešení vždycky nastřádá víc. Jestli chcete být jediným kormidelníkem téhle lodi, a bude-li všechno na vás, nejspíš se z toho zblázníte.Vícegenerační bydlení naopak vytváří prostor pro řešení. Pro sdílení radostí i starostí. V dobrém rodinném zázemí se komplikace rozmělní, když chce každý pomoci s řešením. Je dobré mít rozdělené povinnosti, úkoly, kompetence. Když si vzájemně dokážete pomáhat, funguje to perfektně. Ještě na něco se ale připravte: budou to tuny plné nikým nežádaných rad, názorů a postřehů. Třeba k výchově dětí. V tomhle případě se respektu k vašim osobním rozhodnutím musí naučit ti nejstarší. Představa, že vám tchýně vidí do talíře a ložnice, rodinné pohodě asi nikde moc nenapomáhá. Základem funkčního vícegeneračního bydlení je tedy pojem soukromí. Malých útočišť, kde každý skutečně může být chvilku sám. V ideálním případě by každá generace mohla mít svou vlastní zónu, minimálně s vlastní koupelnou a ložnicí, potažmo patro domu. Členění prostoru a „teritoria“ regulují množství konfliktů.Tradičním bojištěm, kde se střetávají různé ideje mezi generacemi, je kuchyně. Strava chutná, nechutná, dietní, doporučená lékařem, „tak se to dělávalo dřív“. Asi nejlepší je - dokud nejstarší pořád ještě trochu mohou - aby si vařili sami, ve vlastní kuchyňce, s vlastní ledničkou. Pokud vaříte dohromady, není od věci dělat třeba jednou týdně velká rodinná sezení, na nichž se vyřeší jídelní lístek a třeba nákupní seznam. Hezky dopředu a bez emocí. Je vhodné mladé i nejstarší zapojit do přípravy i nákupů. Institut hlídajících babiček (a dědečků) se automaticky bere jako ta největší výhoda vícegeneračního bydlení. A právě ta automatičnost je chyba. Babička by možná radši zašla se sousedkami na kafíčko a děda by radši koukal na fotbal. Ti nejstarší jsou sice schopni skvěle zaskočit v kritický moment, nahradit školní družinu anebo nutnost vzít si paragraf ke stonajícímu dítěti. Ale nikde není psáno, že to opravdu dělat musí. V tomhle rozhodnutí musí mít svou volnost, kterou musí mladí akceptovat.Je třeba, aby i ti nejstarší měli svůj program, své plány, přátele. Smysl života. A hledat jim zábavu – v souladu s jejich představami – není nic snadného. Vybalancovat protichůdné časové dispozice všech členů rodiny, od nejmenších po nejstarších, je velký kumšt. Musí se dělat kompromisy. Ale když se to podaří a každý si může uchovat něco, co mu bude dělat radost, je to skvělé. Komplikovaná. Hodně komplikovaná. Nepořádek se udělá velmi snadno a uklízí se těžce. Nemůže to všechno dělat jedna osoba, zapojit se musí všichni. Neustále se bude střetávat to, co by bytoví návrháři pojmenovali jako „designové nápady“. Každý má odlišné preference a vy možná nestojíte o domácnost plnou porcelánových andělíčků a kýčovitých vyšívaných polštářků. Nejstarší zase třeba nefandí studenému nerezu. Je třeba vyjednávat a balancovat, aby domácnost jako celek nepřipomínala cirkus.Domácnost pro více generací je plná nepříjemných pachů. Kombinace propocené tašky pubertálního sportovce s odérem linoucím se z pokoje pro důchodce pohodě nenahrává. Chce to větrat, čistit vzduch, používat bytová aromata. Mladí asi budou muset slevit ze svých představ o hi-tech domácnosti, kde všechno řídí tlačítka a displeje.Trable rostou i z běžného designu, přístupnosti běžných prvků. Jak vysoko budou vypínače a zásuvky na stěnách? Jak usadíte podpůrná madla k vaně a toaletě? A jak moc ne-budou tyhle konstrukce překážet nejmladším členům domácnosti? Velmi specifické je řešení odhlučnění místností. Není to levné, ale docení to všichni. Zvlášť když se denní rutina mladých a nejstarších tolik liší.Není to snadné. Ale není to nic nepřekonatelného. Vzájemnou tolerancí a komunikací dokážete obrousit mezigenerační hrany až ke kompromisům, v nichž bude spokojený každý. Některé konfliktní prvky nejspíš přetrvají, ale nebude to nesnesitelné. A jako jedna velká rodina toho společně ustojíte mnohem víc.Zdroj: BobVilla.com, Betterup.com, StrongTowns.org
