S Pepinem se můžeme čím dál tím častěji setkat již i u nás. Název Pepino přitom pochází ze španělského označení salátové okurky, ovšem plody ji nepřipomínají vzhledem ani chutí. Tento polokeř vzpřímeného vzrůstu dorůstá výšky 30 až 50 centimetrů.Solanum muricatum je teplomilnou rostlinou z čeledi lilkovitých, která pochází z Jižní Ameriky (pravděpodobně z oblasti Peru a Kolumbie, kde je rostlina známa jako cachuma – kačuma). Již v 18. století byla tato rostlina pěstována v zahradách francouzského krále Ludvíka XVI. Novodobější historie Pepina je však spjata s Novým Zélandem, kde se pěstitelé věnovali šlechtění této zeleniny.Úvodní fotografie: Autor - Rob Hille - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=21989725 Pepino vyžaduje co nejvíce tepla, proto se hodí do skleníků, fóliovníků a zimních zahrad. Pokud máte slunný balkón, terasu či okenní parapet, i sem se Pepino hodí. Rostlina vyžaduje vydatnou zálivku a časté přihnojování nejlépe kombinovanými hnojivy. Nároky na teplo má Pepino obdobné jako rajčata, ovšem na rozdíl od rajčat stačí v případě Pepina 1 dobře rozvětvená rostlina. Tu totiž necháte v teple přezimovat a v dalším roce si snadno nařízkujete odnoží, kolik jen budete chtít. Stačí umístit cca 10 cm dlouhé vrcholky rostliny do sklenice s vodou. Kořínky vyraší velice rychle. Pepino lze pěstovat i ze semen získaných z plodů, ovšem rostliny mohou mít odlišné vlastnosti, zato vegetativní množení zaručuje vlastnosti mateřské rostliny. Jinak jde o pěkné rostliny s výraznými květy a chutnými plody, které u nás patří mezi méně známou zeleninu. Jsou šťavnaté a sladké, lahodné a osvěžující, ale i pěkné na pohled. Tyto plody připomínají malé melouny a jsou velice zdravé, chutnají jako směs hrušek a banánů. Pepino nám bude i v našich podmínkách velmi dobře plodit v prostornější nádobě, kde budou mít jeho kořeny dostatek místa, ale i v záhoně. Zpravidla je u nás tato rostlina pěstována jako jednoletá, sazenice vysazujeme ven po 20. květnu, kdy již nehrozí mrazíky. S hnojením začínáme cca 3 týdny po výsadbě na záhony, pokud však rostliny necháme v dostatečně velkých nádobách, nic se neděje. V zahradě vybíráme stanoviště chráněné a slunné, ideálně též s možností rostlinu přistínit před poledním úpalem. Pokud jste se rozhodli pro nádoby, je třeba, aby měly nejméně 30 cm v průměru horního obvodu a musí být hlubší. Pokud zvolíte větší nádobu, rostliny se sice krásně rozrostou, ale doba jejich kvetení se oddálí. Proto se plody objeví později a obvykle nestačí dozrát. Na dno nádoby je dobré uložit alespoň 3 až 4 cm silnou drenáž z jemnějšího štěrku či keramzitu a samozřejmostí jsou na dně květináče otvory, ale to je klasika, kterou všichni známe. Pepino přihnojujeme pravidelně nejlépe superfosfátem a tekutým hnojivem určeným pro plodovou zeleninu, nejlépe každý týden. Pepino pěstované v nádobě tvoří převislé výhony s překrásnými žlutými plody vyzdobenými fialovými proužky. Pokud rozhodneme přesadit Pepino na záhon, je třeba výhony vyvazovat, aby plody ležící na zemi nehnily.Pepino je možné pěstovat i jako rostliny víceleté, ovšem jako jednoletky se rychle vyvíjejí, nevyžadují speciální péči, načež nás na konci července potěší množstvím svých plodů, které jsou plné vitaminu C (až 60 miligramů ve 100 gramech). Sklízíme jen dobře vyzrálé plody, což poznáme podle měkké dužniny žluté barvy, silně vonící a sladké. Tyto vejcovitě oválné plody mají lesklou a hladkou slupku, která je dosti tenká. Slupka je nejprve zelená a až ve zralosti žlutá až žlutooranžová. Typické jsou pro ni podélné pruhy zbarvené fialově, hnědofialově, ale i tmavě zeleně.Pepino je sice náročné na zálivku, ale pokud na ni zapomenete, s novou vydatnou zálivkou se rychle vzpamatuje. Drobné květy bílé či bleděmodré barvy jsou podobné květům rajčat či brambor. Objeví se na přelomu června a července, načež se rychle proměňují v plody. Do konce září jich pak na jedné rostlině uzraje okolo dvaceti. Pepino je třeba oloupat a jíst syrové. Výborné je dobře vychlazené, rozkrájené na kousky a posypané cukrem a skořicí. A pokud takto připravené plody zakápneme alkoholem, půjde doslova o lahůdku. Plody je však možné použít i do různých pokrmů, nebo z nich vyrobit třeba marmeládu.Před zimou rostliny ostříháme a uložíme spolu s muškáty do chladnější místnosti. V zimě je třeba omezit zálivku, zaléváme jen tak, aby rostliny neuschly. Před jarem pak nasadí při obnovené zálivce velké množství nových výhonů, ovšem v dalším roce již rostliny nerostou tak dobře jako rostliny získané z řízků těchto výhonů. Řízky získáváme z matečnic obvykle v lednu a únoru.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, pixabay.com, wikipedia.org
