Někdo sbírá magnetky na ledničku, jiný zase pivní tácky. Každý prostě máme nějakou tu společensky přijatelnou úchylku. A svoji diagnózu si tudíž zaslouží i vášniví pěstitelé pokojových rostlin. Ti své hobby obhajují tím, že nejen pasivně sbírají (různé druhy a variety) pokojovek, ale taky je aktivně rozmnožují. Což je prý zážitek, který s magnetkami z dovolené a tácky z pivovarů nezažijete. Ty vám totiž samy od sebe nenarostou. To, že vám vaše sbírka sama od sebe roste a sílí, je prý navíc nesmírně uspokojující. Fascinující rozdíl mezi sběratelstvím třeba poštovních známek a rostlin je taky v tom, že u filatelie směnou přicházíte o něco hodnotného. U výměny pokojovek to ale nehrozí. Pořád zůstáváte na svém. Je to koníček, který vás mimo prvotní pořízení matečné rostliny mnoho nestojí, protože svou investici se ziskem znásobujete. Pokud byste rádi do tajů tohoto zvláštního aktivního sběratelství rádi pronikli, překážky vám většinou nikdo do cesty klást nebude. Snad jen členové vaší rodiny, tísnící se mezi všudypřítomnými květináči. Jak tedy na to? Dobré je začít se učit řemeslu na druzích a exemplářích, s nimiž to jde snáze. Protože množit je možné jakoukoliv rostlinu, jen u některých to chce víc cviku. Na těch nejsnazších se aspoň naučíte základní principy množících technik, jež zahrnují variace na množení řízky stonků, množení řízky listů, dělení a zapouštění kořenů ve vodě. V každém případě je ale třeba dodržet pár jednoduchých zásad. První zní, že abyste dostali kvalitu, musíte množit kvalitu. Ze zbídačelého a polosuchého mrzáčka prostě kvalitu nedostanete. Množit je třeba jen rostliny, které jsou v kondici, dobře ustojí odběr svých částí, budou se hojit a zastřihnutí je bude stimulovat k dalšímu růstu. Ne že je tím zahubíme. Vybíráme exempláře plně rozrostlé (až přerostlé), při síle. Nenapadené plísněmi, houbami, škůdci. Prostě takové, které jsou v naprosto ideální pohodě. Další věcí je správné načasování. I když si rostlinky o přiměřenou míru tepla, vlhkosti, slunečního svitu a živin říkají neustále, těm namnoženým a přesazeným je skutečně musíme garantovat. Rostliny také musí mít přirozený impuls k růstu, pučení, regeneraci. Z tohoto důvodu je hlavní sezónou pro množení pokojovek jaro. Pravda, ne vždy úplně to naše kalendářní jaro. Zvlášť exotické exempláře z tropů totiž fungují v trochu odlišném rytmu (přečtěte si například, proč to Pokojovky s námi přes zimu nemají vůbec lehké). A u těch se rozhodně vyplatí vědět, kdy na ně nastoupit a pokoušet se je s úspěchem množit. Začneme s tím nejjednodušším: množením rostlin s pomocí vody. Je k tomu zapotřebí rozrostlý list matečné rostliny, který buď v úžlabí oddělíte od stonku. Anebo odříznete, skalpel nebo žiletka se v tenhle moment vážně hodí, protože nůžky spíše drtí. Pak jej řapíkem zanoříte do vodní lázně. Třeba do nějaké skleničky nebo ustřihnuté PET láhve. Na teplém a slunném místě pak necháte list pracovat zhruba 10-14 dní, průběžně doplňujete odpařenou vodu. Pokud se nic nepokazí, pustí za tuto dobu kořínky, ze součástky rostliny se stane sám rostlinou. Vyplatí se pak ještě tak další cca 2 týdny počkat, než budou kořínky alespoň třícentimetrové. Abyste pak mohli celou novou rostlinku zasadit do dobře nakypřené a vlhké hlíny. A to je celé. Množení přes list skutečně není žádná věda. Pravda, vyplatí se nemíchat v jedné skleničce ostříhané listy různých druhů pokojovek, a pro zdar (a nezamotání kořínků) je často lepší ponechat je hezky po jednom. Šanci na úspěch pochopitelně zvýšíte tím, že do vody toho k zapuštění kořenů vložíte víc. Více napojeních listů, celou větévku. To už je ale v podstatě akce s množením pomocí řízků. Nikoliv těch naklepaných a v trojobalu, ale hladce odříznutých od stonku. A jde to i bez vody. Tady se vyplatí vědět, že k tomu, aby rostlina ustála svůj vlastní energetický provoz fotosyntézou, bude potřebovat alespoň čtyři listy. A protože nějaký může v důsledku stresu odpadnout, vyplatí se jich mít na zasazované části trochu víc. Obecně si pro tuhle metodu vybíráme pokojovky, které „mají více kmenů“, anebo startují z bočních výhonů. Takové totiž mají pro řízkování ze stonku předpoklady.Seříznutý řízek zasadíme do předem vyhloubeného cca pěticentimetrového důlku v substrátu, který je navlhčený ale nikoliv vláhou ztěžklý. Má sloužit jako pevná opora rostliny, být stimulem k zapuštění kořenů, ale nebereme jej jako trvalé růstové médium. Tendenci k zapuštění kořenů z řízku umocníme tím, že půdu necháme zahřát až lehce zapařit. Pomoci s tím umí fólie nebo sáček, a rozumná míra tepla. Přímé slunce ale raději ne, to by z řízku tahalo vláhu. Někteří pěstitelé používají například průhledné plastové kelímky, z nichž nad řízkem vytváří malý skleník-pařník. A je to.Až rostlina z řízku zapustí kořeny (počkejte cca měsíc) a stabilizuje se, budete ji moci přesunout do jiného květináče. Kde už pobude nastálo. Praxi, při níž využíváme stonkové řízky a segmenty, se rozhodně hodí znát. Dost často tuhle metodu využijeme při záchraně narušených nebo poškozených rostlin (třeba těch, které jsme neúmyslně přelili, a teď „odspoda“ odchází). Hranice mezi množením skrze vodu/list nebo půdu/řízek je nepevná. Řízky rostliny se někdy vyplatí namočit do vodní lázně, kde mohou pustit kořeny, a pak je rovnou přesadíte. Zrovna tak se dá řízkovat a do substrátu sadit samotný list, bez vodní lázně. Dobrý pěstitel pokojovek tak dokáže zmnožit svou osádku ze skutečně nepatrných částí rostlin. Pochopitelně, že dobrat se řízkováním z jediného listu celé rostliny je už těžší. List totiž musí svou transformaci k rostlině probádat skrze proměnu metabolismu, a k tomu někdy potřebujete „zakořeňovače“ a „stimulátory růstu“. Rostlinné hormony, podporující start kořenů. I když tyhle stimulátory mají své opodstatnění spíše u dřevitých řízků. Také pozor, ono zapařování musí udržet nějakou zdravou míru, abychom nepovzbudili k aktivitě plísně.O co je řízkování z listu těžší, o to je pak množení dělením snazší. V krátkosti: z rostliny, která roste v trsu, oddělíte při přesazování její části. Rozbalíte ji, rozložíte. Z jedné velké uděláte klidně tucet malých. Tedy, ne vždy – spíš se budete snažit uchovat mateřskou rostlinu v kondici, a odeberete z jejího korpusu jen ty části, které si o autonomii v růstu už dávno samy říkají. Kořeny už mají, takže je jen přesadíte do dalšího květináče. Po přesazení na novou rostlinu příliš nespěchejte, šetřete zálivkou i sluncem. Bude trvat, než se její kořeny vzpamatují a začnou řádně pracovat. Z metod rozmnožování rostlin, které se tváří pokročile, ale jsou ve skutečnosti dost jednoduché, zmíníme ještě hřížení. Přirozenou tendenci k němu mají pokojovky, vytvářející dlouhé oddenky nebo ty rostoucí převisle. Výhodou této metody je, že pro mateřkou rostlinu nepředstavuje žádné riziko. Prostě jen jeden výběžek po části jeho průběhu zazemníte a zahrnete substrátem, přičemž „vykukuje“ ven na druhém konci. Třeba i v malém květináči. Je pak víc než slušná šance, že tu sám od sebe zapustí kořeny. Přitom je po dobu svých počátků v novém stále ještě vyživován z původní rostliny. Chce to jen čas, než toto pouto přerušíte. Obsáhnout tyto metody množení není nic až tak složitého. Po čase proniknete i do toho, jak vybírat ty nejlepší kousky k množení, jak velké kusy/segmenty rostliny přesazovat, jak zastřihávat kořeny a sestřiháváním u rostlin stimulovat vyrážení nových odnoží. Chce to jen trochu praxe. Jen pozor, zmíněné metody nejsou univerzální, na některé druhy platí jen jedna finta. A konkrétně?Pokud na to chcete jít přes vodu, v níž oddělené části rostliny mají zapustit kořínky, vsaďte na šplhavice, monstery, pepřince a voskovky. Abyste se dobře naučili množit pokojovky dělením, ozkoušejte to na Dracaena trifasciata, tedy rostlině zvané česky tchynin jazyk. Jde to i s lopatkovcem - toulcovkou, užovníkem, strelitziemi, šáchory a různými kapradinami, například toulitkou. Pro množení stonkovými řízky, které odebíráme ze svrchní části rostliny, se perfektně hodí ibišek, fíkusy, kroton, protažitky, kolopejky, gardénie a fitonie. Segmenty stonku pak můžeme zmnožit dieffenbachie, dracény, palmovité juky (Yucca), bungeviela. Ty lze ponechat „na výšku“ i na placato. U řízkování je důležité pohlídat si správnou teplotu. Zatímco voděnky, tlustice nebo pepřince vzchází ochotně při pokojové teplotě, krotony si říkají o vpravdě tropické vedro.Z listových řízků může snadno vzejít celá rostlina tlustic, rozchodníků a Echeverií. Funguje to i na tořivky a begonie, popřípadně na gloxinie a africké fialky (Saintpaulie). K nenáročnému množení se pak samy podbízejí takové rostliny, z nichž (například v epizodách stresu) vyráží dceřiné výhonky, chystající se zapustit kořeny. Typicky si tak počíná Tolmiea, sleziník Asplenium bulbiferum anebo jinak nezničitelný zelenec. Množení hřížením je snadné u výběžkatých exemplářů domácích okrasných břečťanů, lomikamene nebo Philodendronu.V experimentování s množením vám už nic nebrání, chce to jen vyzkoušet. Jak by vypadal žebříček pokojových rostlin, podle nenáročnosti jejich množení? Určitě by v něm nechyběl zelenec, Saintpaulie – africká fialka, tchynin jazyk, okrasný šáchor, begonie a barevné kopřivy, potos, tlustice a aloe vera. Pokud začínáte, rozhodně je vyzkoušejte. Udělají vám radost a nezklamou.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
