Putování po českých peletárnách začínáme ve středočeských Uhlířských Janovicích, kde najdeme jednu z menších českých peletáren ECO-VEST. V místní výrobně se produkuje okolo pěti tisíc tun pelet ročně, zato je ale v provozu už deset let. Přijíždíme si sem pro vysvětlení peletového výrobního řetězce, které nám dává ředitel Pavel Moc. Pročtěte si, jak piliny vznikají, ať si můžete být jisti, že opravdu neobsahují žádná chemická pojiva a že zatopit si peletami je podobné, jako topit dřevem. Jenom nemusíte štípat polínka.Jak z dřevní piliny vzniká dřevní peleta v ECO-VESTU„Tady ve skladu vidíme dva druhy piliny – kvalitnější, odkorněnou bílou pilinu a hnědou, která je i s kůrou,“ začíná svoje vysvětlení Pavel Moc. První zastávkou ve výrobním procesu je sušárna, kde se snižuje obsah vody z původní vlhkosti pod 10%. V moderních sušárnách se pilina pomalu posunuje rozložená v tenké vrstvě na pásu a profukovaná horkým vzduchem o teplotě 120 °C. V malých peletárnách jsou častější levnější bubnové sušárny, kde pilina rotuje ve válci a nakonec je od horkého vzduchu oddělena v cyklonu. Po dosažení stabilní vlhkosti je třeba surovinu rozdrtit, protože kromě piliny jsou tu i hobliny a drobná štěpka, tedy dřevní zbytky různé velikosti. Maximálnímu rozměru 3,5 mm, který je možné použít pro výrobu běžných pelet, odpovídají i oka sít v kladívkovém drtiči. „I když jsme ji předtím sušili, před lisováním je surovina znovu povrchově vlhčena. Změkčí se a navlhčená se při lisování lépe spojí, jednodušeji projde matricí a celková energetická náročnost lisování je nižší,“ říká ředitel Moc. Do suroviny je v této fázi možné přidat i organická pojiva, například kukuřičný škrob.Vrcholem výrobního procesu je samotné lisování skrz protlačovací matricový lis. Zatímco menší peletárny používají obvykle deskový lis, ty větší mají lis prstencový. Deskové lisy mají pevnou horizontálně uloženou matrici, po které se odvalují dvě až čtyři rolny. U prstencových lisů rotuje samotná vertikálně uložená matrice. Jsou konstrukčně složitější, avšak výkonnější. Hotová peleta je při výstupu z lisu zchlazena ze 100 °C na asi 40 °C. Před finální destinací, kterou je zásobník, ji čeká ještě separátor – vibrační síto s velikostí ok do 3,5 mm, na kterém je od pelet oddělen odrol, jež putuje zpět do lisu s ostatními pilinami. „Zvláště u pelet určených pro maloodběratele je totiž sledovaným parametrem kvality i podíl jemných částic v palivu, který by neměl přesahovat 1% objemu. Vidíte ale, že tyto malé částice vracíme zpátky do výrobního procesu. Žádný materiál tedy nepřijde na zmar,“ uzavírá návštěvu Moc. Jak vypadá provoz středně velké peletárny EnvitermZe středních Čech pokračujeme v naší cestě směrem na Vysočinu. Ve Ždírci nad Doubravou funguje o něco větší peletárna společnosti Enviterm, která vyrobí ročně okolo 10 tisíc tun pelet. V „hlavním městě dřevařského průmyslu“, v blízkosti veliké pily firmy Stora Enso, provozuje peletárnu už od roku 2000. Ředitel Martin Holan nás pozval na exkurzi do svojí výrobny. Jak vznikají pelety už víme, jak ale funguje peletárna jako celek?Vcházíme do výrobní haly, kterou postavili ve Ždírci už v roce 2000, a Martin Holan nám ukazuje svoje dva lisy. „Každý z nich lisuje 1,5 tuny za hodinu. Rozhodli jsme se pořídit raději dva lisy než jeden třítunový, protože když náhodou není zrovna dostatek suroviny nebo když je jeden z nich v opravě, může alespoň jeden lis vždy fungovat,“ vysvětluje ředitel Holan. Provoz se v peletárně zastavit nesmí, protože se neustále přiváží nová surovina, dřevní prach, drť a piliny z nedaleké pily. Dva německé lisy jedou v posledních letech na dvousměnný provoz. Když byly v roce 2004 ve Ždírci nové, pila dodávala tolik suroviny, že se dokonce vyplatil i provoz třísměnný. V poslední době se ale dřevo řeže přesněji a efektivněji a pelet se vyrábí o něco méně – ve dvousměnném provozu je to deset tisíc tun za rok. Pelety Enviterm jsou většinou ze smrkového, výjimečně z borovicového dřeva a splňují nejpřísnější požadavky na kvalitu. „Od letoška mají naše pelety označení ENplus, takže již nemusíme řešit různé certifikace pro různé státy. Naše výroba jede naplno, zájemců je více než jsme schopni uspokojit,“ říká ředitel Holan. V Envitermu se 60 až 80 procent ze všech vyrobených pelet sáčkuje, zbytek se distribuuje jako volně ložené pelety anebo v tunových pytlích zvaných big-bag. Neustávající zpracovávání suroviny z nedaleké pily si žádá velké skladovací kapacity. Přímo v závodě Enviterm uskladní až tisíc tun pelet, k dispozici jsou ale i další prostory, a tak naskladní ročně průměrně 2,5 tisíce tun. Dosavadním rekordem jsou dokonce 4 tisíce tun. „V návaznosti na odběr suroviny prostě musíte umět zboží nejen vyrobit, ale také uskladnit, výroba totiž musí být kontinuální. A zboží pak samozřejmě musíte umět prodat a dopravit k zákazníkovi,“ odvádí ředitel Holan naši pozornost k logistice.Když do ždírecké peletárny přijedete v pracovní době, i bez předchozí domluvy vám v peletárně naloží plnou dodávku. „Nebo si můžete pelety zakoupit u našich prodejců, stačí si najit regionálního partnera firmy Enviterm, který naše kvalitní pelety prodává,“ doplňuje ředitel Holan. Stejně tak si ale můžete objednat dodávku sáčkovaných pelet nákladním autem – k dispozici jsou auta se sklopným zadním čelem i s „rukou“, která dokáže pelety přenést přes váš plot. Anebo můžete zvolit vůbec nejpohodlnější variantu – cisternu. „Je to komfortní doprava, kdy vám pelety nafoukáme rovnou do zásobníku a šnekový dopravník jimi potom zásobuje váš kotel. Zatím používáme starší zemědělské cisterny, ale uvažujeme i o speciální cisterně výhradně na dopravu pelet,“ popisuje ředitel Holan. V Paskově vidí pelety jako palivo budoucnostiA z Vysočiny vyrážíme ještě na sever Moravy, návštěva největší české peletárny nás totiž teprve čeká. Tzv. královské pelety, které zatím vládnou českému trhu, se vyrábějí z českého smrkového dřeva v moravskoslezském Paskově, kam firma Mayr-Melnhof Holz přišla před osmi lety. Rakouská firma nejdříve v Paskově otevřela jednu z největších českých pil a od roku 2006 začala vyrábět také své královské pelety Royal Pellets. Technika vytápění dřevěnými peletami byla totiž vyvinuta před třiceti lety ve Spojených státech, ale na evropském kontinentě se potom ujala v 90. letech především právě v Rakousku. „I české pelety jsou zatím z velké části určené k exportu, strategií firmy ovšem je umístit maximum produkce lokálně, tedy u nás v České republice. Ceny zemního plynu i topného oleje rostou a kouř ze spalování uhlí už nikdo dýchat nechce, a tak jsou podle nás pelety topivem budoucnosti,“ je přesvědčen paskovský manažer prodeje Hynek Mandula. Moravskoslezský Paskov se nachází na hranici mezi zalesněnými Beskydami a ostravskou průmyslovou aglomerací. Celá oblast má dlouholeté zkušenosti s těžbou, zpracováním a také vytápěním černým i hnědým uhlím. Zahájení výroby dřevěných pelet dává naději místním lidem, kteří každodenně dýchají vzduch s vysokým obsahem škodlivin. Již dnes je totiž cena pelet s uhlím srovnatelná, a tak by do budoucna mohly jako zdravější alternativa pelety uhlí v českých kotlích nahradit.Paskovská pila zpracovává smrkové dřevo z okolí a při výrobě řeziva produkuje hodně smrkových pilin a hoblin. Dřevní pelety se vyrábějí jejich stlačením a lisováním v malé válečky. Tento výrobní proces peletování se v průmyslu původně prosadil před více než sto lety při výrobě krmiv. Royal pellets mají průměr 6 mm a délku do 4,5 cm, obsahují vždy méně než deset procent vody a mají vždy stejnou hmotnost a hustotu. To vše ovlivňuje jejich kvalitu a výhřevnost, která je vždy minimálně 5 kWh/kg. Vyrábějí se zde pouze ty nejkvalitnější pelety standardu ENplus, který dává zákazníkovi jistotu vysoké kvality pro každou jednotlivou peletu. Při výrobě pelet se využívají také pásové dopravníky. Zdroj: www.ceska-peleta.cz
