Původ muchovníkůMuchovníky pochází z teplejších oblastí severní polokoule, nejčastěji se vyskytují v Kanadě a též na území USA, ale najdeme je i v Asii a Evropě. Evropskou domácí odrůdou je pak především muchovník oválný (Amelanchier ovalis). Pro pěstování v mírném klimatickém pásmu, ale i severněji, je ideální muchovník olšolistý, jelikož vydrží i silné mrazy (až -40 °C). Všechny muchovníky dobře snášejí sucho, naopak nesnesou přemokření. Pokud jej tedy chceme vysadit na mokřejší stanoviště v zahradě, je třeba provést drenáž. V Severní Americe najdeme muchovníky na stanovištích se stadiem rané sukcese. Jelikož muchovník miluje vápenitou půdu, vyskytoval se u nás především na vápencích Karpat, ovšem s rozšiřováním do zahrad postupně zplaňuje. Severoameričtí indiáni vyráběli ze dřeva muchovníku nejkvalitnější šípy a tyto keře nazývali keři šípovými. Důvod je nasnadě, muchovník má totiž těžké, tvrdé a pružné dřevo, jeho větve jsou přitom velice rovinné. Oblíben také byl k výrobě rybářských prutů a dřevěných intarzií na pažbách historických palných zbraní. Muchovníku se též říká „indiánská borůvka.“ Plody muchovníku obsahují především vitamin C, B2, A, E a též velmi účinné látky, které silně posilují organismus a při pravidelné sezónní konzumaci mohou být prevencí proti civilizačním chorobám. Dužina plodů je šťavnatá, ovšem ne všech. Výborně chutnají plody muchovníku olšolistého, Lamarckova a oválného, nejsladší odrůdy jsou Smokey, nejkyselejší Martin.Plody muchovníku též působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních, kdy je podáváme jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích též můžeme podávat čaj ze sušených listů. MuchovníkyMuchovníky rostou do výšky až 20 metrů, běžně však jde o poměrně nízké stromky, vlastně keře se vzpřímenými kmínky. Jejich kůra je šedá (méně často hnědá), je hladká, u starších dřevin popraskaná. Listy muchovníků jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, velké 0,5–10 × 0,5–5,5 cm, tenké až kožovité, s hladkými nebo hustě ochlupenými povrchy v květu a v dospělosti. Na podzim se listy muchovníků výrazně barví do červena až oranžova. Květenství mají tyto dřeviny sestavené ve vzpřímených, nebo převislých hroznech (1 až 20 květů), buďto v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo v hroznu s 4–20 květy. V květu je pět bílých (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. A právě letní kvetení je cenné, protože jde o období, kdy kvete jen málo keřů. Plodem muchovníků je malvice v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou. Malvice jsou velké 5 až 15 mm a škála jejich chutí je od nasládlé, šťavnaté až po suchou a mdlou. Plody zrají v létě. Ve volné přírodě jsou plody muchovníků cenné pro zvěř, květy pro změnu pro včely, ovšem jinak jde o rostliny samosprašné. Dříve se sušené plody používaly jako náhražka drahých rozinek (sultánek, uschlých plodů vinné révy). Množství plodů zvýšíme výsadbou více rostlin u sebe, budou však obsahovat více semen, muchovníky jsou též ideální pro živé ploty. Mladé rostliny muchovníků začínají plodit již druhým rokem. Jak pěstovat muchovníkVšechny muchovníky potřebují ke svému růstu a prosperitě podobné podmínky. Chtějí dostatek světla, ale snesou i polostín, vyžadují též proudění vzduchu, čili větrnější stanoviště, drenáž v zamokřenějších lokalitách. Jinak jsou většinou mrazuvzdorné, snesou i silný smog, a například muchovník olšolistý snáší mrazy až –40 °C. Za sucha je třeba rostliny zalévat, přihnojovat je můžeme běžnými průmyslovými hnojivy. Na půdu nemají žádné nároky s výjimkou mokřejších lokalit, kde se jim bez drenáže nebude dařit. Muchovníky se rozmnožují na jaře dělením a štěpováním, načež je lze roubovat i na jiné druhy, například hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus). Po naroubování pozorujeme po určité době slábnutí růstu.Škůdci a chorobyMuchovník netrpí okusem zvěří, ovšem průchod mezi nimi si ve volné přírodě oblíbili jeleni, králíci a zajíci, kteří mohou rostliny poškodit ušlapáním. Ze škůdců a chorob muchovníky souží hmyz a nemoci napadající jiné ovocné stromy, především rzi a houby. V letech, kdy se květ muchovníků kryje s květem divokých růží, mohou včely šířit bakteriální choroby, ovšem na našem území muchovníky netrpí významnými chorobami a škůdci. Zdroj: dumazahrada.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
