Pokud by předmětem posuzování byly klasické krby s otevřeným topeništěm či ohněm, doopravdy by nešlo o zrovna ekologický způsob vytápění. Dnes už víme, že do atmosféry u tohoto způsobu vytápění unikají škodliviny ve zvýšené koncentraci, a to hlavně z důvodu nedokonalého spalování. U dnešních krbových kamen a krbových vložek je to ale úplně jinak. Výrobci topidel jsou u nás pod poměrně přísným dohledem. Není možné uvést na trh výrobek, který by neprošel státní zkušebnou. V té se provádí odborné kontrolní měření dle stanovených podmínek vycházejících z legislativy EU pro ekologický a bezpečný provoz. Zkoušené výrobky, které vyhoví daným požadavkům, získají energetický štítek společně s další dokumentací a mohou být zařazeny do prodeje. Emisní a bezpečnostní požadavky vyplývající z nařízení komise EU (2015/1185), které stanoví požadavky na Ekodesign (lokálních topidel na tuhá paliva), jsou pro všechny výrobce závazné. Každá řada krbových kamen nebo krbových vložek, které se odborně označuje jako „lokální topidlo pro vytápění obytných prostorů“, ale prochází několika výzvami ještě před samotnou certifikací. Vše začíná už ve fázi vývoje nového produktu, u kterého musí výrobci skloubit technické parametry s ekologickými požadavky a nároky na emisní limity. Větší výrobci proto mají vlastní měřící techniku, někteří dokonce i vlastní zkušebnu. V každé nově vyvinuté krbové vložce nebo kamnech se mnohokrát zatápí a různými metodami se zatěžuje jak teplotně, tak mechanicky. Pro ekologické vytápění jsou důležité také další parametry. Patří mezi ně zejména výkon, účinnost nebo přívod vzduchu. O výběru výkonu rozhoduje prostor, do kterého krbová kamna nebo krbovou vložku umisťujeme. Například v nízkoenergetickém domě budeme potřebovat jiný, než na kamenné chalupě v horách. Co se týče účinnosti, jednoduše řečeno se jedná o to, nakolik dokáže spalovací zařízení využít energii z paliva a tu následně předat do svého okolí. Vyjadřuje se v procentech a platí tady “čím více, tím lépe”. U moderních topidel se obvykle pohybuje až k 85 %. Účinnost je možné ještě navýšit díky akumulačním systémům, které se vkládají přímo do spalinové cesty nebo zavěšením na korpus topidla. Jejich primární funkce spočívá v tom, že během vytápění ukládají tepelnou energii, kterou následně postupně uvolňují do prostoru. Kamna ke správnému hoření potřebují vzduch. Kdyby jej měly málo, tento proces by neprobíhal zrovna ideálně. Moderní topidla jsou napojená na centrální přívod vzduchu (CPV) z vnějšku budovy. Neodebírají tedy vzduch z místnosti, ale přímo z exteriéru, nezávisle například na tom, jak dobře utěsněná jsou okna. Pro ekologické vytápění je ale nutné nejen pořídit moderní topidlo. Je třeba dodržovat i několik dalších pravidel. Ještě před uvedením topidla do provozu je vhodné zajistit jeho odbornou instalaci a naučit se jej správně používat. Neméně důležitá je údržba spalinových cest, kterou provádí vyškolení odborníci. Za žádných okolností nelze topit palivem, které k tomu není určeno. Nedoporučuje se také přikládat více paliva, než je uvedeno v návodu k obsluze. Dřevo by mělo být dostatečně suché. Obecně se doporučuje vlhkost pod 20 %, čehož lze dosáhnout přírodním vysoušením. Podívejte se na video z dílny Vysoké školy báňské v Ostravě, shrnující zajímavá fakta o topení a přinášející rady, jak topit efektivně, ekonomicky a ekologicky: https://www.youtube.com/watch?v=p90FFVB8Cxs
