Když už se poštěstí a příroda nám nadělí až takovou sněhovou nadílku, jako letos 1. a 2. prosince, je třeba ji pořádně využít. Doslova z ní vytřískat, co jen jde. A jelikož napadl sněhu opravdu velký nadbytek, na naše poměry posledních let neobvyklý, obzvláště pak v jižních Čechách, kde nyní tento článek píšu, máme to vlastně o dost jednodušší. Obvykle totiž sbíráme mnohem menší sněhový poprašek a přemisťujeme ke stromům, keřům, na záhony s trvalkami a do skleníků. Tentokrát však pro více jak půl metrové nánosy bělostné hmoty stačí proházet cesty a sníh navozit jen tam, kde chybí, tedy do skleníku. A to je vlastně vše. Proč do skleníku? Abyste v něm na jaře nenašli na troud suchou zeminu, kterou pořádně prolít bude trvat dlouhé hodiny a spotřebujete spoustu vody. A pokud v zimě ve skleníku zrovna nic nepěstujete, můžete jej sněhem naplnit zcela, doslova až po střechu. Když nasněží, o to více, že opravdu hojně, zahradník vyskočí radostí do vzduchu! Křičí, poskakuje, běhá v tom bílém šílenství a raduje se zdaleka ne jen za sebe, ale hlavně za zahrady, přírodu. Sníh to chtělo, to se rozumí, o to více, že pak má mrznout. Zeptejte se schovaných zvířat, jaký je to rozdíl, když mají přežít zimu za holomrazů a pod silnou bílou duchnou. Rostliny to mají stejné. Nevymrzají jim krčky, kořínky, oddenky a cibulky. A obzvláště prašan mají rády, protože ten dlouho izoluje před mrazem a přitom příliš nesmáčí půdu. „Prašan je skvělý, nejlepší,“ křičí pod zemí schované cibulky sněženek, bledulí a šafránů. Hlavně ne holomráz, ten nás loni hodně pokosil. Je zubatý a ostrý. Přidávají se stromy i keře a říkají: „Přidej nám toho co nejvíc, hodně široko okolo kmene, když už v tom nechceš chodit. Však víš, kolik toho vypijeme, když taje. A navíc nám bude teplo od nohou. Takové sucho letos bylo.“ Růže, maliny, rybízy, angrešty, josty, jabloně, hrušně, slivoně, ořešáky a jiné ovocné zázraky se přidávají k dřevinám okrasným. Najednou je to sbor. Každý chce sníh. Ale právě teď ho mají všichni dost i bez našeho přičinění, bez rozvažování, komu ještě ten zbyteček lopatou přihodit, koho upřednostnit. Příroda upřednostnila všechny.Dokonce i kompost se pod sněhovou peřinou lépe rozkládá, udrží si více tepla a to se bude líbit žížalám a půdním mikroorganismům. To všechno se děje v zahradách, zatímco motoristé z bytových domů klejí! A paní, která jde právě po silnici místo neexistujícího chodníku, taky hlasitě nadává na silničáře: „Zatracení silničáři, zase zaspali a já tady riskuju život, když si chci dojít pro rohlíky a mlíko.“ A radnice se přidávají: „Ano, ano, silničáři za to můžou, paní, to my ne. Jo a chodníky před svými domy si laskavě ukliďte sami, kde na to máme brát lidi a peníze... Táák, to bychom měli, možná budou další volební bodíky, politika je umění, obzvláště když převrátíte vlastní chybu ve výhodu.“ „Zaběhněte si na úřad, paní, tam je chodník prohrnutý, vypleňte zastupitelské hřbety holí, je to jejich povinnost, silničáři dělají, co můžou,“ volám na ni a schovám se do tepla za volant. Silnice je v mezích možností prohrnutá. Ale co teprve baráčníci, chudáci, klepou se strachy, aby jejich střechy unesly ty spousty sněhu. Střechy nad hlavami. Přitom právě oni by se měli radovat stejně jako rostliny v zahradě. Ušetří za topení a ještě mají nad hlavou zdarma termokameru. Pokud jim totiž střechou teplo utíká, a hodně, poznají to již jen pouhým pohledem. Zateplete podlahu půdy, vylepšete zateplení podkroví a ušetříte spoustu peněz, radí jim sníh. Zadarmo a bez drahých technologií. Jenom odhrnout od soklu fasády a z cest a to stačí... Projíždím v neděli zimní krajinou zavalenou sněhem po okrsce mezi Novými Hrady a Českými Velenicemi. Silnice vypadá jako kluziště obklopené mantinely z bílých pneumatik. Jako na nějakých zimních automobilových závodech. Neuvěřitelný zážitek, i když dosti dobrodružný. Okolo cesty nějaké polámané větve a stromy, každý tíhu pokladu neunesl. Tu a tam se to z větví najednou sesype na silnici přede mnou, nebo přímo na auto. Je jasno, slunce pere do sněhobílé pohádkové krajiny. Jako bych projížděl kouskem Sibiře, nebo Aljašky. Příliš často nám zima takové zážitky nechystá. Tak alespoň teď a na chvíli. Nevím, jak vy, ale já si to užívám. Mám Vánoce, protože o skutečných Vánocích nás zřejmě čeká zas a jen bláto. Tedy kromě zasněžené Popelky v televizi.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
