Hnojit dřevním popelem můžeme v zahradě skoro všechno, tedy s výjimkou kyselomilných rostlin. U těch, které vyžadují pH spíše kyselejší a snesou i neutrální, pak musíme s popelem zacházet velice opatrně. Pro ostatní druhy, okrasné, ovocné i zeleninu, je však popel doslova zázrakem, který nám z peněženky nevytáhne ani korunu navíc. Spalujete dřevo v kotli či krbu? Udíte, grilujete, nebo si prostě děláte v zahradě ohýnky? Jedno se určitě nevyplatí vyhazovat a když už, pak jedině na kompost. Popel. Z nejdůležitějších minerálů, které obsahuje, se fosfor (P) podílí příznivě na tvorbě kořenů, semen, květů i plodů. Draslík (K) pro změnu posiluje mrazuvzdornost rostlin a odolnost vůči chorobám, jelikož působí příznivě na vyzrávání rostlinných pletiv. Prostě pravý opak toho, co dovede dusík. Sodík pro změnu pomáhá rostlinám lépe hospodařit s vodou a vápník podporuje správný růst především kořenů. A také zvyšuje pH. S pH dřevního popela to také není úplně jednoznačné, po dřevu tvrdých dřevin (buk, dub a jiné) zůstane po spálení popel s vysokým pH, o dost vyšším, než dosahuje popel z měkkých dřevin. I podle toho se můžeme rozhodnout, který popel jakým rostlinám přidat. Vždy to však musí být s rozumem a úplně nejlepší je popel zapravit do půdy při její jarní přípravě. Každým popelem hnojit samozřejmě nemůžeme, popel ze spalování uhlí určitě patří po vychladnutí výhradně do popelnice. Od toho se také tato nádoba především jmenuje. Ovšem popel ze spalování palivového dřeva, kůry, dřevních briket a pelet, stejně jako štěpky, v zahradě, na balkónech, terasách a pro své pokojovky určitě využijeme. Využít lze dokonce i popel ze spalování listí a jiných rostlinných zbytků. Ostatně na podobném principu byl založen i dřívější zvyk vypalování mezí. Co lehne popelem, to se na jaře zase lépe a rychleji zazelená. Ožije. Popel je vlastně směsí pevných látek, které byly v rostlinné hmotě obsažené, a které po působení ohně zůstaly. Z toho ostatního se vytvořilo teplo a něco uteklo do ovzduší v podobě dýmu. Při spalování, které je vlastně oxidací, dochází k rozkladu rostlinné hmoty. Tvoří se hořlavé plyny, kdy se především z celulózy (hlavní stavební složka hlavně dřevin) tvoří oxid uhličitý, oxidy dusíku (dusík odchází hořením do ovzduší prakticky veškerý), vodní pára a uhlík, který tvoří sloučeniny s dalšími látkami. Popel je tedy vlastně plný mnoha důležitých prvků, které rostliny v půdě potřebují. Právě vypalování mezí kdysi vlastně představovalo nejjednodušší možnou obnovu přírody. Zároveň byly redukovány invazní druhy rostlin a oheň pomáhal vytvářet žádoucí biodiverzitu, zároveň však docházelo spalováním hmoty k hnojení. Hnojení popelem. Po požárech v přírodě vše rychle roste, sílí, je kvalitnější. Logicky však přišel úřední zákaz, nemůžeme do nekonečna vše v přírodě spalovat, aby to rostlo znova, o zbytečných emisích nemluvě. Když však již nějaké emise spalováním dřeva, listí a jiných rostlinných zbytků vznikají, jako hnojivo jsou pak určitě vhodné. Popel je vlastně velmi cenným, vzácným a úžasným hnojivem. Stačí přitom spalovat čisté dřevo, dobře vysušené, čímž získáme výborný materiál. Skvělé jsou i špatně spálené kousky dřeva, které se rozkládají pomalu, popel je sám o sobě hodně koncentrovaným hnojivem, které je třeba užívat jen v mírných dávkách. Pokud třeba přidáváte popel do kompostu, stačí cca 4 kg popela na 1 m3 kompostu. Víc není třeba ani žádoucí. Z logiky věci nám vyplývá, že pro běžnou zahrádku stačí i množství popela odpovídající občasnému přitápění v krbových kamnech. Stačí si dávat vystydlý popel na stranu do vhodné nádoby a ve vhodnou dobu použít vhodným způsobem. A pozor, pokud chcete přidávat kyselomilným rostlinám kompost obohacovaný popelem, raději si to rozmyslete a někde vedle si připravujte listovku bez popela, nebo si v lese nahrabejte lesní hrabanku vzniklou rozkládajícím se jehličím. Pro vysoký obsah vápníku popelem vlastně vápníme. A to kyselomilné druhy nesnáší.Popel můžeme zapravovat do půdy, přihazovat na záhony okolo rostlin, klidně je můžeme i popelem trochu posypat, nic se nestane, déšť hmotu zase smyje a minerály se vsáknou do půdy. Běžně se popel sype také na trávníky v místech největšího výskytu mechů, kterým obsažený vápník také nechutná. A proč můžeme použít i popel z dřevních briket a pelet? Protože se vyrábí silným stlačením dřevních surovin (piliny, hobliny, zbytků kůry apod.) bez jakéhokoli chemického pojiva. Tento popel je velice čistý i přírodní a svou kvalitou se neliší od popela ze spalovaného dřeva. Dokonce bývá o mnoho jemnější. Bohužel však opravdu nelze použít popel ze spalovaného uhlí, obsahuje i těžké kovy a hlavně v hnojivech nežádoucí uhlík. Většina uhlíku uvolněného spalováním dřeva skončí v ovzduší, zatímco v případě uhlí zůstane vysoký obsah uhlíku (C) právě v popelu.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, cistedrevo.cz, dumazahrada.cz, thisismygarden.com, waldenbackyards.com, gardeningknowhow.com, Wikipedia
