Byt se nachází v polosuterénu běžného athénského obytného domu typu polykatoikia, tedy betonového bytového bloku s typickými stupňovitými balkony. Prostor o rozloze 56 metrů čtverečních byl původně využíván jako sklad a přístup denního světla je zde značně omezený – do interiéru proniká pouze shora z jedné strany. Namísto boje s těmito limity se architekti rozhodli tuto situaci přijmout a proměnit ji v hlavní kvalitu návrhu. Polosuterénní poloha přirozeně vytváří pocit chladu a klidu, což je v horkém středomořském klimatu výraznou výhodou. Jedním ze základních principů návrhu bylo zachování co největšího množství původních prvků. Ocelová okna a dveře zůstala na svém místě, stejně jako odkryté betonové sloupy, nosníky a stropy. Tyto konstrukční prvky nejsou zakrývány, ale naopak přiznány jako důležitá součást architektonického výrazu. Beton dodává interiéru syrovost, hloubku a pocit pevnosti, který architekti přirovnávají k pobytu v jeskyni. Jediným větším stavebním zásahem bylo rozšíření původní malé toalety, aby bylo možné vytvořit plnohodnotnou koupelnu se sprchou. Aby byt působil co nejprostorněji, nebyly do dispozice přidány žádné nové pevné vnitřní stěny. Otevřený půdorys umožňuje volné proudění vzduchu i světla a dává vyniknout materiálům a detailům. Funkční zóny – vstup, kuchyně, obývací část, ložnice a koupelna – jsou odděleny spíše náznakem než striktními hranicemi. Architekti využili rozdílné podlahové krytiny, nábytek, posuvné příčky, závěsy a závěsné police, které prostor člení, aniž by jej opticky uzavíraly. Surový beton je v interiéru vyvážen pečlivě zvolenou paletou teplých a hmatově příjemných materiálů. U vstupu se nachází dřevěná clona s integrovanými lavicemi, které vytvářejí přechod mezi exteriérem a obytným prostorem. V ložnici bylo použito korkové obložení, které působí měkce, přirozeně a zároveň zlepšuje akustiku. Posuvná příčka z oceli dodává prostoru industriální charakter a zároveň jemně odděluje klidovou zónu od zbytku bytu. Kuchyň je řešena jako výrazný vizuální prvek. Zakázkový nábytek červené barvy doplňují pracovní desky z překližky. Barevnost kuchyně kontrastuje s šedí betonu a dodává interiéru energii. Cihlově zbarvený stůl a vintage židle majitelů podporují osobní charakter prostoru a propojují nový návrh s existujícím vybavením. Podlahu hlavního obytného prostoru tvoří glazované keramické dlaždice, které byly zachráněny ze skladu. Tyto dlaždice byly oblíbené zejména v 70. letech a často se používaly na verandách a v rekreačních domech po celém Řecku. V interiéru bytu přinášejí pocit nostalgie a tepla a zároveň zajímavě kontrastují s hrubou strukturou betonu. Modrá barva se objevuje jako akcent na závěsu, v pásu dlažby u vstupu do ložnice a především v koupelně, kde pokrývá všechny povrchy a navozuje dojem ponoření pod hladinu vody. Výsledkem rekonstrukce je byt, který nepůsobí jako kompromisní řešení, ale jako promyšlený a svébytný prostor. Architekti dokázali proměnit omezení polosuterénu v silnou stránku návrhu a vytvořit bydlení, které je klidné, chladivé a vizuálně bohaté. Byt nabízí útočiště před ruchem města i letním horkem a ukazuje, že i zdánlivě problematická místa v budovách mohou skrývat výjimečný potenciál.Zdroj: Point SupremeFoto: Yiannis Hadjiaslanis
