Když obvykle plánujeme pořízení koberce, pojíme svá přání s nějakým jasným požadavkem. Třeba aby se to dobře čistilo, nebo aby se to muselo čistit co nejméně. Aby nás nezábly nohy, když chodíme po podlaze naboso, aby si batolící děti nespálily kolínka. Případně na volbu koberce hledíme s ryzí praktičností – aby to moc nestálo a přitom dělalo parádu, nebo hlavně aby to dlouho vydrželo. Pokud takové přání utrousíme před prodavačem ve skladu obchodu s koberci, neomylně si nás zařadí a dovede k sortimentu, který ono přání naplňuje. Háček je v tom, že naše přání mají stejně jako koberce rub a líc. Dvě strany, které nemusí být nutně ve shodě. Životnost koberců je vcelku univerzálně stanovena poměrem hustoty vlákna a výšky vlasu, ale ta může být někdy vykoupena nesnadným čištěním. Kvalita výroby jde proti únosnosti ceny, způsob provedení jde proti intenzitě využití, a do úzkých se při jednostranném výběru mohou dostat i alergici, kterým může špatně vybraný koberec značně zkomplikovat život. První, co by nás mělo zajímat a měly bychom vědět předem, než vyrazíme nakupovat, je volba materiálu, z jakého bude náš koberec vyroben. A teprve od ní je třeba se odpíchnout k dalším přáním. Už proto, že některé materiály (a jejich dodatečné zpracování) kombinují vícero užitečných vlastností. Například u koberce z polypropylenových (olefinových) vláknem se moc nemusíte bát skvrn. To samé vám ale může garantovat i koberec z vláken nylonových, který navíc přihazuje extrémní odolnost vůči sešlapávání a snadné strojové čištění. Když tedy sháníte koberec do dětského pokoje, a prodavači řeknete jen o vaší obavě ze skvrn, můžete odejít s kobercem z PP vláken. Není to chyba, ale nenakoupíte tak dobře, jako kdybyste sáhli po nylonu, který má pro vás přidanou hodnotu další užitečnosti. Současně jez hlediska údržby a životnosti podstatná metoda zapracování vláken, jejich zabudování do podkladového materiálu. To, jakým způsobem jsou smyčky jednotlivých vlasů vyvázány ven. Zda jsou nedotčené, řezané a sestříhané v různých výškách a úhlech. I koberec z polyesterových vláken se bude lépe čistit, když jeho vlákna nebudou řezaná, ale vyvázaná do smyček. Znalost materiálu je zásadní, žel bohu se většinou u potenciálních zákazníků omezuje jen na to, že rozlišujeme vlákna umělá a přírodní. Ano, přírodní mohou být kvalitnější (a dražší), ale ne vždy lepší, než ty umělé. S jakými materiály se tedy můžeme setkat a co nám nabízejí? Začneme u umělých vláken:Nylon (polyamid)Je velmi jemný a přitom odolný, pružný (s elasticitou vláken okolo 33 %), trvanlivý. Odolává skvrnám, zásaditým chemickým činidlům i abrazi, tedy obroušení (když například po koberci nešetrně stěhujete nábytek). Je schopný absorbovat vodu až do 8 % své váhy. Je odolný sešlapu, hodí se do prostor a místností se zvýšenou frekvencí pohybu osob. Rozumí si i s domácími zvířaty, čemuž se u koberců odborně říká biologická odolnost. Prostě z něj dostanete ty loužičky bez větších následků. Čistí se dobře, stačí to jednou za 12-18 měsíců. Má vynikající poměr váhy k objemu, je v podstatě lehký k manipulaci. A poměrně dobře obstojí proti plísním a houbám, vlhkosti. Ano, je to hodně dobrá volba, a proto se také 2/3 všech koberců celého světa vyrábí z nylonu. Představuje solidní jistotu, s životností 12-15 let, a přitom je cenově dostupným řešením. Nevýhody? Na pohled i na omak je většinou trochu studený, není prodyšným, s léty může blednout a kyselá chemická činidla jej likvidují. Polyester (PE)Koberce z vláken polyesteru jsou funkční odpovědí na některé neduhy nylonu. Především pak na barevnou stálost a blednutí, ke kterým u nich nedochází ani po dlouhých letech. Rezistence proti vlivu slunečních paprsků, kvalitní barvení a jemný povrch z nich dělají ideální koberce do místností, které mají vypadat dobře. Třeba obývacích pokojů a ložnic. Proč? Vypadají krásně, dobře se po nich chodí naboso, ale tolik toho zase neunesou, nejsou až tak odolné vůči sešlapu. Takže jim prospívá menší frekvence pohybu. V ložnici je oceníte i proto, že jsou silně hypo-alergenní, vhodné pro alergiky. Jejich měkká vlákna se nekroutí, a po srolování nebo přeložení se samy narovnávají. Téměř nepřijímají vodu, takže se dobře (a hlavně rychle) suší. Což oceníte v blízkosti květináčů. Do PE koberců se často přidávají i vlákna z recyklovaných PET lahví, takže je toto umělé vlákno vlastně ekologickou volbou. Jsou tu pochopitelně i nevýhody. Nepřítelem PE vláken je olej a mastnota, na okrajích se umí třepit a na povrchu žmolkovat. Vlákna se umí poškodit a prolisovat, když na ně postavíte něco těžkého. Počítat se u nich dá s životností 15 let tam, kde se moc nechodí, a 10 let v zónách zvýšeného pohybu osob. Polypropylen (PP, olefin)Syntetická náhražka přírodního materiálu, a tím pádem jasná volba pro alergiky. K jeho „nej“ se rozhodně počítá nízká cena, velmi snadné čistění a maximální odolnost vůči většině typů skvrn (s výjimkou olejů a mastnot). Čistit jej můžete i chemickými bělidly, takže bude pořád jako nový. Je nelehčí, snadno se s ním manipuluje, vlákna jsou neohýbavá, odolávají oděru. Na světle nebledne. S minimální nasákavostí se doma nemusíte bát ani malé potopy. V mnoha ohledech je svými vlastnostmi podobný nylonu, ale limity materiálu posouvá dál. Bohužel někdy i negativním směrem. Koberce z PP vyloženě sbírají drobky, prach, hlínu a všemožnou špínu, takže je třeba častěji vysávat. Jsou neprodyšné. Když je zatížíte, vlákna se zmáčknou a už nezvednou, zůstane v nich otisk. Slabší je i jejich životnost, počítaná na 8 let v nefrekventovaných místech a kolem pěti, tam kde chodí hodně. A největší komplikace? Velmi vysoká hořlavost. Vlákna z PP nechcete ani omylem tam, kde občas uletí jiskřička z vánočního stromečku, nebo upadne sirka na zem. Variace na akryl, polyakryl, polyakrylonitril (PAN)Kvalitní až luxusní vzhled, připomínající pravou vlnu. Proto také akrylová od 60. let minulého století nevyšla z módy. Stejně jako polyester kompenzuje neduhy nylonu, akrylová vlákna si zaslouží srovnání spíše s vlnou. Odolává znečištění s dost komplexní vytrvalostí, nemá problémy ani s pro domov netypickými podmínkami (mráz, horko, vysoká vlhkost, vítr). Vlákna jsou pružná, ale ne tak pevná, což znamená nižší tendence ke žmolkování. Čistota se udržuje snadno, jde o hygienický a vyšší hygieničnost domácnosti podporující materiál. Barvy neblednou, vlákna jsou vůči plísním a houbám inertní, neposlouží k chuti ani hmyzu. Minimálně bobtná ve vodě, snadno se suší. Nevýhody? Neustojí silný provoz, má „paměť“ (poznáte, kudy jezdil vysavač) a dopadne špatně (zhnědne), pokud se jej pokusíte čistit zásaditými chemikáliemi. Životnost? 5-10 let. Variace na tato vlákna se často používají v příměsi přírodních materiálů, a často pak zjistíte, že váš „přírodní“ koberec je složený větším dílem z umělých vláken. Vlna – nestárnoucí klasikaNaprostá jednička mezi přírodními materiály, stálice a věrná klasika. Luxusní a velmi trvanlivý materiál, na omak to nejjemnější, na co se dá narazit. Jen pozor, kvalita tu má dvojí metr, a laciná vlna pak může být i nižší kvality. Hůře se pak vyrovnává se skvrnami. Jinak je to chyták – vlna si vede z přírodních vláken v boji se skvrnami asi nejlépe, ale je o jednu ligovou soutěž níž, než všechna ostatní vlákna umělá. Zvlášť mastnota je velký problém. I bez příměsí, lepů a aditiv přírodního originálu se vlněná vlákna bez obtíží dožijí 20-25 let, a v neošlapávaných prostorách atakují třicítku. Slušně odolává i vodě (přijímá jí jen malé množství, schne trochu pomaleji). Vůči lokálnímu teplu může být citlivější, při extrémním ošlapu pak může plstnatět. Dobrá vlněná vlákna neztrácí barvu (nerozumí si úplně se sluncem), oproti syntetickým materiálům hoří málo až vůbec. Nevýhody vlny jsou především dvě. První se pojí s cenou, protože za kvalitu si pořádně připlatíte. A druhá? Je to organický materiál. Takže živné prostředí pro houby a plísně, pochoutka pro moly a jiné hmyzáky. O vlněný koberec je třeba pečovat, a nedávat jej do vlhka. Další přírodní vláknaRůzných typů přírodních vláken je spousta, ale ve velkém světě koberců hrají okrajovou roli. Z 5 miliard metrů čtverečních, tedy z odhadované plochy povrchů globálně překrytých koberci, tvoří jiná než vlněná vlákna koberců jednotlivá procenta a jejich zlomky. Proto asi nemá cenu moc řešit, že hedvábí je svými vlastnostmi podobné vlně, jen tolik neplstnatí a je vůči slunečním paprskům choulostivější. Že bavlna a len mají vlákna mačkavá, rychle se špinící a obtížně čistitelná. Kokosová, kukuřičná, sisalová a jutová vlákna nebo ta z velbloudí srsti odolávají oděru, nemají problémy se ztrátou barvy a jsou poměrně tuhá, pružná. Pro koberec z takového materiálu si jdete s konkrétním cílem, když nehledáte nic jiného. Společná jim je vysoká životnost (v horizontech desítek let), náročnější údržba, specifická textura i designový vzhled. A náchylnost k poškození vlhkem, plísněmi, hmyzem. Jsou to dobré materiály pro bio-domácnost, sál na cvičení jógy nebo do čajovny, ale v běžné praxi hrají spíš až třetí housle.
