Zkrátka k nepoznání. Proměna, kterou rekonstrukce vnesla do rodinného domu, byla totiž skutečně radikální. Z řadového zděného domku, který byl vystavěn v padesátých letech minulého století – jako součást baráků dělnické kolonie v Boitsfortu, bruselském předměstí - se po zásahu architektů stalo velmi ušlechtilé zboží. Rodinný dům, který si teď plně užívá privilegia bujné zeleně za svými okny a přístupu k zahradě. Původní kompozice přitom zahrnovala trojici fasádních zdí, kostek rozštěpených vnitřními stěnami uzavírajících stísněný a tmavý obytný objem, dosáhla nyní výrazné transformace. Otevřením interiéru se zvýšila propojenost přízemí, a co bylo dříve sérii pokojíčků, stalo se jednou společenskou místností. Která slouží jako světlá kuchyň, jídelna, obývací pokoj. A samozřejmě, prostup na zahradu za domem. Rekonstrukce dostává z půdorysu původního domu maximum, ale zarovnává užitnou plochu dvou podlaží na hezkých 200 metrů čtverečních. Například nenápadnou rozšiřující přístavbou v přízemí. Chytře přitom posiluje identitu stavby – nepopírá její původ – ale z daných rysů vyzvedává jen ty nejhodnotnější. Ponechány jsou regionu blízké smaltované cihly i stejný typ střešní krytiny. V interiéru byl zachován původní oblouk „haly“, vedoucí do obývacího pokoje. Jinak jsou ale zásahem prostory rozšířeny, diferencovány a zároveň na sebe pevně navazují. V přízemí se odstraňovaly předěly stěn a prosvětlovalo se, v patře se pak budovalo celé nové zázemí. Vestavba, a také vložené obdélníkové okno, násobí užitný prostor obydlí a rozšiřují jeho praktičnost, coby zázemí pro rodinný život. Byť počínání plánujících architektů bylo poměrně přímočaré, výsledek je jasně čitelný a odráží kvality projektu. Dům, který pamatuje sedmdesát let, se tak aktualizoval na současné funkce a energetický standard.Zdroj: BauclubFoto-kredit: Séverin Malaud
