Prozrazuje to analýza genomů růží, která odhaluje pra-příčiny jejich struktury květů a odhaluje, jak je ohromující rozmanitost, kterou dnes obdivujeme, zakořeněna v genech těchto rostlin. Protože všechny moderní růže pocházejí, jedním či druhým způsobem, ze společného genetického fondu svých dávných rostlinných předků. Je to předlouhá cesta do minulosti, takže si připravte oči i nos na obdivování.Rod Rosa se totiž poprvé objevil před více než 30 miliony let. Přičemž „ty novější“ druhy, z nichž už vznikaly dnešní růže, se vyvinuly přibližně před šesti miliony let. V průběhu této skutečně předlouhé doby se rozrůzňovaly. Ale i dnes narazíte u současných vyšlechtěných exemplářů na rysy, které se s rodem Rosa pojí už tři desítky milionů let. V bližších podrobnostech to odhaluje aktuální studie čínských vědců z dubna 2025, uveřejněná v žurnálu Nature Plants. Naznačuje mimo jiné, že první květy růží před 30 miliony let byly velmi pravděpodobně žluté.Výzkumníci zkoumali klíčové znaky moderních růží, jako je barva a počet okvětních lístků, a promítli je na „evoluční strom“ postupného vývoje. Sledováním těchto znaků v čase zjistili, jak se růže během milionů let měnily.Fosilní nálezy a genetické studie naznačují, že předkové růží se nejprve vyvinuli ve střední Asii, pravděpodobně v dnešní Číně a podhůří Himálaje. Přirozená rozmanitost terénu pomohla růžím dosáhnout značné diverzity, rozmanitosti.Dokázaly se přizpůsobit mírnému klimatu a rozšířit se po celé Asii. Odtud se postupně rozšířily na západ a dosáhly Evropy přibližně před 15 až 25 miliony let. Teprve za posledních pár století prošly růže druhou vlnou diverzifikace, tentokrát už řízenou lidskou rukou. Moderní šlechtitelé růží vybírali mezi 8 až 20 divokými druhy růží – zejména z Asie, například Rosa chinensis a Rosa multiflora, a z Evropy Rosa gallica a Rosa canina – aby vytvořili všechny dnešní pěstované odrůdy.Tento proces zdokonalil vlastnosti, které oslovují naše smysly, a vedl k růžím s více okvětními lístky, sytějšími a výraznějšími barvami a silnějšími, komplexnějšími vůněmi.Evoluční rekonstrukce klíčových znaků růží přináší informaci, že ty vůbec první růže měly velmi jednoduchou formu – nesly jen jednu vrstvu okvětních lístků. Přidané lístky, plnokvětost, vznikly přirozenými mutacemi, které byly později selektovány při šlechtění. S postupem času se také krášlily dalšími barvami. Po žluté barvě se v okvětních lístcích objevila nejprve růžová a teprve pak červená. Také zjistili, že předek moderních a dnes pěstovaných/šlechtěných růží, který žil před 6 miliony let, byl pravděpodobně růžový.Samostatnou kategorií jsou pak vůně, které jsou jedním z opravdu velkých lákadel růží. Z některých znalci a lidé vybavení citlivým nosem zacítí exotické tropické plody, mango, sladké tóny. A jiné nevoní vůbec. Co za tím stojí? Obecně, vůně pocházejí z rostlinných sloučenin a například růže, které voní citronově, obsahují sloučeninu citronellol.Vědci si nejsou úplně jisti tím, proč si některé druhy rodu Rosa tyto látky „vybraly“ a produkují je.Usuzuje se ale, že pravděpodobně růžím pomáhají přilákat specifické opylovače, nebo slouží jako součást obranného systému rostliny odpuzujícího škůdce. Alespoň tak to v rostlinné říši většinou funguje. Vonné růže mají nadprůměrně více genů zapojených do produkce vonných sloučenin než jejich méně voňaví příbuzní. Tyto silně aromatické rostliny produkují těkavé a jiné vonné sloučeniny v opravdu velkém množství. Z nějakého – pro ně výhodného důvodu – to ale dělat musí a ta strategie pro ně musí být výhodná. Protože produkce genů ovlivňujících vůni je náročná a vyžaduje energii.Například geny spojené s vývojem okvětních lístků byly vybrány pro vytváření plnokvětých květů. Jiné geny, spojené s tvorbou pigmentů, byly cíleny pro dosažení sytějších a zářivějších barev. Podobně geny zapojené do syntézy vonných látek, jako například gen NUDX1, byly preferovány pro zvýšení intenzity vůně růží. Šlechtění růží stále pokračuje a budoucí odrůdy slibují nové tvary okvětních lístků, lepší odolnost vůči škůdcům a větší odolnost vůči klimatickým extrémům.Další vlastnosti, na které se šlechtitelé zaměřili, zahrnují opakované kvetení, odolnost proti chorobám a sníženou tvorbu trnů. Mnohé divoké druhy růží měly původně mnohem více trnů než dnešní zahradní odrůdy. Takže mimo naše zahrady by nejspíš nepřežily, může je to činit zranitelnějšími vůči okusu zvířaty a jejich nápadnost by z nich dělala terč.Což je vlastně ten nejzajímavější evoluční aspekt růží. Lidé si je vybrali pro jejich krásu, a dál ji rozvíjeli. Do podoby, kdy spojení mezi „nepraktickou“ krásou vlastně znemožňuje růžím přežít mimo blízkost a péči lidí. A tento botanický experiment, řízený lidskou rukou, utvářel úchvatnou rozmanitost, kterou dnes obdivujeme. Krása se může jevit jako nepraktická hodnota, ale pro lidi byla zjevně podstatná. Podstatnější než přímý užitek.Protože například blízce rodu Rosa příbuznému rodu Rubus (zahrnuje „užitečné“ maliníky a ostružiníky) nikdy taková pozornost věnována nebyla. Maliníků a ostružiníků dnes existuje kolem 800 druhů, ale u růží – kterých existuje okolo 300 druhů – jsme dali vzniknout okolo 35 000 různých variet.Zdroj: Nature.com, Nature Plants, TheConversation.com
