Téma ochrany bytových domů před koronavirem se probírá například na stránkách The New York Times (odkaz na zdroj naleznete konci článku). Důvod je zřejmý: ve svém domově nemáte velkou možnost volby ohledně toho, kudy povede vaše cesta. Společným prostorům se prostě nevyhnete - stejně jako všichni vaši sousedi a jejich návštěvy a příbuzní. Ať už se jedná o vchodové dveře, výtah, sklepní prostory nebo kočárkárny, musíte tudy projít. Riziko, že se v takovém prostoru nakazíte koronavirem, však není příliš dramatické, pokud budete dodržovat obecně známé poučky. Virus se přenáší zejména kapénkami nebo aerosolem při přímém osobním setkání nebo poté, co roznašeč prostory prošel. Takže byste měli nosit roušky i v paneláku. Pokud pojedete výtahem s nakaženým sousedem nebo nastoupíte přímo po něm, jde o riziko. Ale můžete se mu vyhnout tím, že použijete schody nebo právě důslednou ochranou pomocí roušky i respirátoru ve společných prostorech. Kromě kapének či aerosolu jsou pro vás kamenem úrazu hlavně předměty, kterých se lidé často dotýkají: dveřní kliky, madla a zábradlí, tlačítka ve výtahu.Aktualizace (září 2020): od počátku světové pandemie se podařilo kriticky ověřit a replikovat studie, které z počátku celé situace na jaře 2020 varovaly před tím, že nový typ koronaviru vydrží celé dny na různých površích. Tyto studie ale na povrchy umístily takovou koncentraci viru, kterou v běžném životě není možné získat: rovnalo by se třeba situaci, kdy na kliku kýchne 100 nakažených. Skutečnost je tedy méně hrozivá, virus na kovu, skle nebo plastu dlouho živý nevydrží, rozhodně se na něm také nebude vyskytovat v nebezpečně vysoké koncentraci. Při průchodu společnými prostorami je tedy potřeba (kromě samozřejmého používání roušky nebo respirátoru) uvědomovat si, na co saháte, a dodržet 2 pravidla: nedotýkat se obličeje a desinfikovat si ruce.Nezapomínejte také na to, že máte lokty, kolena nebo paty - při troše cviku se tak při otevírání domovních dveří můžete vyhnout doteku kliky. Ideálně si ihned po příchodu domů umyjte ruce mýdlem, po odchodu z domu by zase měl pomoci přenosný desinfekční prostředek, například podomácku vyrobený desinfekční gel. The New York Times majitelům a provozovatelům rezidenčních nemovitostí doporučuje, aby často desinfikovali místa dotyku, tedy právě kliky a madla ve společných prostorech. V našem bytovém domě jsme se touto radou inspirovali. Nakoupili jsme velký kanystr 100% ethylenu a po jeho zředění s vodou v poměru 70:30 (tedy aby výsledná směs obsahovala 70% alkohol) jsme jej rozprašovači aplikovali na místa častého dotyku. V této službě se střídali členové výboru SVJ tak, aby desinfekce proběhla aspoň 1x denně. Myli jsme kliky, tlačítka na zvoncích, vchodové dveře v místech, na která lidé při otevírání tlačí dlaní, dále tlačítka ve výtahu, vypínače světel.The New York Times také radí, aby byly po budovách rozmístěny desinfekční prostředky na ruce. Při této zmínce se nejeden našinec ušklíbne s představou, jak dlouho by taková věc vydržela na svém místě u nás. My jsme to nezkoušeli, ale pokud se s podzimem vrátí nějaká silnější vlna, možná vyzkoušíme i tuto variantu s rozprašovačem připevněným alespoň provázkem. Dalším opatřením, které je možné někdy použít, je dostatečné větrání společných prostor. Pokud takovou možnost v domě máte, jde o skvělou možnost jak z prostor odstranit případný infikovaný aerosol. Ochrana před koronavirem nekončí ani doma, proto je i tady nutné dodržovat několik poměrně jednoduchých pravidel, například co se týče ručníků nebo společného jídla. Podrobněji jsme se tomu věnovali v článku jak si chránit domácnost při epidemii koronaviru. Zdroj: What Should My Building Be Doing to Prevent Coronavirus? (může být chráněno paywallem)
