Tyto lehké zahradní stavby bývají převážně dřevěné. Ať už jen ze dřeva, nebo v kombinaci s dalšími materiály. Dřevo působí uprostřed zeleně velmi estetickým a uklidňujícím dojmem, vlastně je v prostředí zahrady nejtypičtějším a nejpřirozenějším materiálem, například společně s kamenem. Množství typů různých zahradních staveb je nepřeberné. Jejich výrobci vám rádi představí svůj obvyklý sortiment, někteří zhotoví na zakázku i stavby atypické. A pokud se rozhodnete pro kutilství, záleží jen na vaší fantazii. Je ale třeba vždy dodržovat konkrétní konstrukční zásady. Na výrobu altánů a dalších lehkých staveb se dobře hodí ohoblované smrkové profily. Hezky vypadají a jsou-li dostatečně masivní, impregnované a povrchově upravené, zaručují dobrou odolnost vůči povětrnostním vlivům. Jejich životnost je dostatečná a dřevo se nekroutí. Musí však být dostatečně vysušené (na max. 15 % vlhkosti). Smrk je rychle rostoucí dřevina s měkčím dřevem. Při montáži zahradních staveb to přináší značnou výhodu. Do dřeva se snadno zapracovávají různé spojovací prvky. Profesionálové v oboru preferují vruty z pozinku, případně mosazi. Na rozdíl od ocelových hřebů či šroubů nereznou a spoj je pevnější. V případě různých altánů či besídek pak bývá dřevěná konstrukce opatřena zábradlím. Nemusí ale nutně obklopovat celou stavbu kolem dokola. Někdy má zábradlí podobu vzdušných trelážových výpletů, ty vás ale neochrání před větrem. Na zábradlí můžeme navíc připevnit truhlíky na rostliny. Dřevěné výplety neboli mřížky se zase hojně uplatňují u pergol, jsou ideální jako opora k popínání rostlin. Vzniklá zelená stěna pak příjemně stíní. Ochrana dřevěných částí Velmi důležitý je u dřevěných staveb nátěr, respektive jejich povrchová i hloubková ochrana. Ošetření povrchu dílů proveďte už před montáží, protože po ní se k některým spojům už nedostanete a právě odsud vám v budoucnu dřevo začne hnít. Ideální je tuto práci přenechat dodavateli, který ji většinou realizuje již ve firemní dílně, kde pro ni má optimální podmínky. A samozřejmě použije odstín, který vy předem určíte. Na povrchovou úpravu dřeva pak budete mít minimálně dvouletou záruku. Pergolu či jiný produkt firma nakonec doveze na vámi určené místo, případně provede i montáž. S výběrem vhodného místa pro zahradní stavbu vám po dohodě jistě předem ochotně poradí. Zohledněte i měnící se polohu slunce a úhel slunečního svitu v různých měsících roku a v různých částech dne. A pokud máte rádi soukromí, orientujte své zahradní sezení mimo dosah zvědavých pohledů. Budete-li později budovat krb, zamyslete se předem, kterým směrem převážně půjde kouř. Chcete-li se do natírání přece jen pustit sami, doporučujeme speciální lazurovací laky na bázi pryskyřice. Vyrábějí se v mnoha odstínech. Také můžete použít bezbarvou impregnaci. Mnozí výrobci dodávají na přání pergoly jako stavebnice bez nátěru. Samozřejmě obdržíte i všechny potřebné spojovací prvky a podrobný montážní návod. Pergoly a přístřešky se ukotvují do betonových patek, případně zapichovacími trny. Můžete se ale také rozhodnout pro pergolu samonosnou. Zastřešení Vhodným řešením jsou například polykarbonátové desky. Získáme tak maximum světla a nižší cenu materiálu narozdíl od skla. Určitě je použijte, pokud konstrukce vaší zahradní stavby nevydrží příliš velké zatížení, polykarbonát je velmi lehký. Uživatelé jsou u polykarbonátu spokojeni i s jeho životností. Vybírat můžete různé tvary (vlna nebo trapéz) i barvy (čirou, matnou nebo bronz). O něco dráž vyjde komůrkový polykarbonát. Po uříznutí desky by však jeho dutinky neměly zůstat otevřené. Hrana se proto začisťuje k tomu určenou páskou. Někdy se lidé bojí tyto umělé materiály použít, protože součástí jejich pergoly či altánu je také krb nebo udírna. Případné jiskry však polykarbonátu neublíží, když na komín nainstalujete tažené síto. Polykarbonátové desky mají vrstvu chránící proti UV záření. Ta prodlužuje jejich životnost. Při pokládce je nutné podélné i šířkové překrývání. Na trhu jsou také sklolaminátové průhledné krytiny dodávané v rolích. Předepsaný sklon je u těchto střech minimálně 8o. Další materiály krytin U výrobců pálených střešních tašek však pořítit i průhlednou verzi tašky stejného tvaru. Tyto tašky jsou vyrobené z tvrzeného akrylátu, v porovnání s ostatními krytinami ale vyjdou citelně dráž. Z neprůhledných krytin můžete zvolit například asfaltové šindele. Sklon střechy je v tomto případě stanoven na minimálně 15o. Používané odstíny jsou hnědý, červený, černý nebo zelený. Výběr je i ve tvaru jednotlivých dílců. Stále oblíbené jsou takzvané bobrovky. Krytina bývá připevněna na prkenném záklopu, zatížení střechy je tedy o něco větší než u polykarbonátu. Šindelové dílce mají malý rozměr i hmotnost a pokládka je velmi snadná. Na trhu jsou různé varinty, například šindel finský nebo kanadský. U kanadského zákazníci oceňují kombinaci trvanlivosti, nízké hmotnosti a zdravotní nezavádnosti. Neobsahuje totiž azbest. Vyrábí se z přírodního materiálu – živice a za použití vysokých teplot. Dobře tepelně izoluje, přitom ani za vysokých mrazů vám nepopraská. Existují šindele dodávané v pruzích a opatřené samolepící páskou - asfaltové pásy. Díky této úpravě je jejich instalace velmi snadná a rychlá. Další možností je plechová střecha z desek z pozinkované válcované oceli. Mohou být velmi tenké (0,5 mm) a konstrukci příliš nezatíží. Jako podklad postačí střešní latě. Plechové střechy dnes již není třeba natírat, vyrábějí se v několika líbivých odstínech. Některé pak svým tvarem imitují tašky. Pouze u bytelnější zahradní stavby si můžeme dovolit klasickou střešní tašku pálenou nebo betonovou. S jakoukoli neprůhlednou krytinou buďte opatrní při zastřešování teras a pergol přiléhajících k domu v místě, kde jsou okna. V létě může být zastínění příjemné, v zimě byste ale mohli litovat. Pevná střecha není samozřejmě povinnou součástí zahradních staveb. Ne každý je chce využívat i za deště. Pak mohou jejich vršek tvořit jen dřevěné latě porostlé popínavými rostlinami. Ty vhodně doplní přírodní vzhled vašeho zahradního sezení, které se jistě stane oblíbeným místem odpočinku a relaxace.
