Jednoduchý návrh „psí zahrady“ je vhodné připravit ještě před začátkem sezóny. Jinak se může snadno stát, že po pár hodinách pobytu si váš zvířecí oblíbenec uzpůsobí zahradu vlastním potřebám. Čivava nebo malamut, zplundrovat šlechtěné prostranství zahrady zvládnou bez větších problémů oba. Rady a doporučení pro tvorbu psí zahrady proto od začátku vychází z kompromisu, z pochopení, že spolu se psem už bohužel nemůžete mít všechno. Pokud se vám ale podaří vzájemné požadavky vyladit, budete mít oba alespoň něco. Pohled na spokojeně oddychujícího pejska, který vás bude doprovázet při práci na čerstvém vzduchu, vám vloženou námahu snad bohatě vynahradí.Tady zahradničím já!Pes je zvíře navýsost teritoriální, a rád dává najevo svému okolí, že: „Tady je doma on.“ Toto poselství, spojené se skákáním, štěkáním a pobíháním kolem plotu rád sděluje všem kolemjdoucím, zvlášť když jsou to také psi. Cizí kočka, které se drze odvážila přiblížit k jeho území, zvědavá veverka nebo hejno ptáků, ti všichni jsou považováni za nezvané narušitele, kteří si zaslouží být donuceni k úprku. V důsledku toho se brzy okraj psího teritoria, tedy většinou plot vaší zahrady, mění v udusanou pěšinu. Přiznejme si, tento boj vyhrát nemůžeme, a úsek podél plotu, ohrady nebo brány musíme ponechat neosazený. Cokoliv mu totiž postavíte do cesty, podlehne dříve nebo později zániku. Při distribuci sazenic to raději dopředu respektujte. Tento běhací pás, vedoucí po obvodu zahrady (zejména v dotyku s okolní komunikací) přitom nemusí být nijak široký. Stačí i 30 centimetrů pěšinky, po které bude moci spokojeně uhánět, a doprovázet cyklisty. Dobré ploty dělají dobré sousedy… a pokud máte na své zahradě psa, vyplatí se vám kvalitní ohrazení hned dvojnásobně. Nemusíte se pak bát, že se váš pes zaběhne, skončí pod koly automobilu, nebo bude pronásledovat poštovního doručovatele až do sousední vsi. A mít dostatečně vysoký (zpevněný, nepodhrabatelný) plot je slušností i vůči sousedům, kteří možná nejsou tak nadšenými pejskaři, jako vy. Dostatečně kvalitní plot s menší světlostí (ať už ok nebo planěk) také minimalizuje případná nezaviněná zranění. Tendence některých lidí a zejména dětí hladit přes plot cizí neznámé psi je až příslovečná, a riziko nehody pak nezaslouženě padá na vašeho miláčka. Předcházejte proto těmto situacím už na samém počátku, při stavbě plotu. Mimo jiné vám totiž toto spolehlivé vymezení vlastního areálu pomůže s dalším rozvržením prostoru.Udělejte schodPsi nerespektují „povrchové“, dvourozměrné hranice. Nedělají rozdíl mezi čerstvě pohrabaným záhonkem, osetým trávníkem nebo teprve se vzmáhajícími sazeničkami. Spíš se chovají jako démoni vypuštění z Pekla nějakým zaříkáním. Trojrozměrné spektrum topografie terénu ale vnímají jasně. Pokud tedy záhonky nadzvednete nad úroveň terénu, například vyvýšíte jejich okraje dřevěnou deskou, pražcem nebo obrubníkem, situace se mění. Brzy pochopí, když jim v tom pomůžete, že tady už se volně pohybovat nemohou. Stejného efektu můžete dosáhnout i jednoduchým ohrazením, s pomocí několika tyček a provázků, které vedete po obvodu záhonků. Nevyžaduje to příliš náročný trénink, a výsledek v podobě oboustranně výhodné dohody je na světě. Zachraňte cibulky, dokud je časPsi hrabou, a dělají to velice rádi. Poněkud komplikovanější situace nastává, když hrabou tam, kde nechceme. Záhonky vyzvednuté nad terén, jak bylo popsáno v předchozím bodě, jsou pochopitelně off-limit, a vy si tuto půdu obhájit musíte. Jinak selžete jako chovatel, i jako zahradník. Jenže co když psi hrabou právě tam, kde se ohrazení nenachází? (tedy vlastně na legálně přístupné ploše)? Třeba mezi mladými cibulkami tulipánů? Řešením je například rozvinutí a zpevnění kovové sítě, tzv. králičího pletiva. To znemožňuje efektivní hrabání, chrání cibulky (i proti dalšímu okusu hlodavci a ptáky). Nepokrývejte však sítí pletiva celou zahradu, tím byste zbavili své miláčky veškeré zábavy.Co tu může růst?Při okrasné výsadbě mimo ohraničené záhonky preferujte shlukovitou a nahloučenou výsadbu. Preferujte kompaktní trsy, zodolněné přízemní růžice listů, masivní listoví či robustní stonky. Počítejte s tím, že co se může snadno ulomit, se dříve nebo později snadno prostě ulomí. A jistě bude jen náhodou, že jen kousek od takové zdevastované rostliny bude spokojeně váš pes vrtět ocasem. Mezi populární, esteticky silné a přitom odolné druhy květin patří například třapatka (Rudbeckia), trsy vřesu a vřesovce, okrasných kopretin (Leucanthemum), mateřídoušku úzkolistou, rozchodníky, fialku psí (Viola labradorica), polštáře bílého rožce Cerasitum nebo populární Geranium wallichianum. Sázejte na převislé rostliny, nebo květiny, vytvářející kompaktní (tedy nezničitelné) povrchy, například barvínky. Z keřů a polokeřů psi milují například ruj vlasatou, monrovie, tavolníky a voňavé šeříky obecné. A pokud nemáte alergii na pyl, jistě si je zamilujete také. Pro další vyladění psí zahrady také využijete nenáročný „irský“ mech (Chondrus crispus). Kam na toaletu a kde se proběhnout?Psi dále ovlivní rozvržení vaší zahrady po stránce funkčního prostoru. Předně – zapotřebí bude místo pro běhání, stinný prostor k odpočinku, zdroj vody, úsek pro defekační potřeby a úprava povrchů cest. Úprava povrchu je zvláště důležitá, pokud váš pes tráví více času doma, a nezastřihujete mu pravidelně drápy. Potřebuje si je totiž obrousit, a k tomu je zapotřebí hrubých a zdrsnělých povrchů. V ideálním případě ale potřebujete takový povrch, který mu nebude zalézat mezi prsty, a nebude ostrohranný, aby mu neublížil. Nemusíte ale hned betonovat celou zahradu, to by bylo proti zájmu vás obou. Pěšinky stačí jen vysypat oblázky (které jsou velmi estetické), nebo hrubším štěrkem. Této aplikace také můžete využít na rozdělení koridorů, po kterých se psi mohou a nesmí pohybovat. Zdroj vody je nutností tehdy, když se psem nechodíte na zahradu s miskou vody (která si zaslouží být vždy na tom samém místě). A zmíněný defekační prostor? Pes sice není kočka, a značkuje si své území průběžně, ale vykonávat velkou potřebu se dokáže naučit na jednom místě. Ideálním prostorem je nějaká terénní sníženina, vysypaná příjemným pískem. Jako správný chovatel psů jistě přijdete na způsob, jak svého miláčka odměnit, když se trefí. A pokud jde o psí moč na trávníku? Časem by skutečně dokázala „vypálit“ do povrchu žlutá kola. Tento nepříjemný efekt ale dokážete odrušit běžným postřikem hadicí. Díky tomu si trávník spolu se zálivkou i pěkně pohnojíte. Psí zahrada v bodechChraňte svého psa. I když je to velmi inteligentní zvíře, zase tolik rozumu nepobral. Když se na vaší zahradě zraní, je to vaše, nikoliv jeho chyba.Proto se raději vyhýbejte používání chemických postřiků a hnojiv, které by mohly mít toxické účinky. Pokud přihnojujete, volte raději častější hnojení po méně koncentrovaných dávkách.Vyhýbejte se jedovatým rostlinám: nedobré jsou hortenzie, lýkovec, tis, nebo ostrožka stračka. Problémy působí i dub, vistárie nebo obyčejná rajčata.Slimáky nemají rádi zahradníci, a neprospívají ani psům. Pohlídejte si, aby je váš pes náhodou „nesezobl“. Nebylo by mu po nich dobře.Zpevněte si přístup do kompostéru. Nic víc, než obyčejná dobrá rada. Vůně rozkladu a zbytků totiž psi intenzivně láká, a rádi by se v této nadílce vyváleli.Při mulčování povrchů to nepřehánějte s kokosovou drtí. Je poměrně ostrohranná a nestravitelná, a spi navíc láká svou „zakázanou“ čokoládovou vůní. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
