Pálíte staré listí a suchou trávu, i když je můžete využít i jinak? Pokud je to v souladu s místními vyhláškami a nevadí to sousedům, problém to být nemusí. Jen prosím toto přírodní palivo likvidujte co nejvíce při zemi, ideálně v zazeměném ohništi. Čím výše žároviště vyzvednete, například na úroveň starého grilu, tím dále může popel a uhlíky doletět, až zafouká vítr. Myslete na to, co je podkladem ohniště. Hlína? Kořeny stromů? Jiný hořlavý materiál? Kamenné obklady nebo dlažba, které mohou žárem popraskat? Spoustu zbytečných škod můžete eliminovat jen tím, že ohniště dobře umístíte. Z hlediska bezpečnosti se docela prakticky jako vhodné místo na pálení jeví i děravý barel. V něm totiž můžete mít plameny pod kontrolou. Při pálení a rozdělávání ohňů na zahradě používejte vždy jen to, co by se dalo nazvat schváleným palivem. Tedy dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem. A tyto materiály nesmí být chemicky kontaminovány (takže dřevo bez nátěru, barev, laků, dehtu). Pálit mokré listí a trávu nesmíte. Použít PePo, podpalovač anebo jiné lihové kostky, v tom chyba není. Horší je, když si budete chtít vypomoci starou barvou, ředidlem nebo benzínem. Hoří to často až moc dobře. Zvláště problematické jsou přitom látky těkavé. Barvami a ředidly se stoprocentně nezatápí (ani se jich nezbavujete) kamny. Nepřitápí se odpadky a ani na zahradě nepálíte staré hadry, plasty, pneumatiky. Než škrtnete sirkou, není od věci zavolat místním hasičům. Pokud to místní vyhláška nějak nespecifikuje, stačí klasická ohláška. Možná jim ušetříte zbytečný výjezd a sobě tučnou pokutu a spoustu trápení. Při každém rozdělaném ohni nesmí chybět prostředky na jeho uhašení, ukočírování. Nikdo neříká, že bude zrovna požár, ale co kdyby? Máte čím hasit, anebo si budete muset někam odskočit? Je lepší být připraven na horší varianty. Možná ale neřešíte problémy s ohněm, který jste rozdělali sami. A obáváte se, že by v budoucnu mohl váš dům anebo chata v přirozeně vznětlivé oblasti chytnout plamenem. Na co si dát pozor? Živé ploty, keře a stromy jsou určitě důležitou součástí zahrady, ale není od věci je držet od vlastní stavby dál. Jak daleko? Ideálně tak, aby padající (hořící) větev nemohla dopadnout na střechu domu anebo na místa, odkud by oheň mohl postupovat dál. Zní to trochu katastroficky, ale představte si padající strom, zapálený bleskem. Dopadne vzhledem ke své výšce na garáž (kde jsou uloženy pohonné hmoty?), na vaše obydlí? Pokud ano, bezpečně zrovna nestojí. Podobně si můžete představit požár před domem: budete muset prokličkovat stezkou hořících keřů? Krása a estetika venkovní zeleně většinou nejde ruku v ruce s bezpečností. Výhodou je, pokud máte dost místa a tak jedno ohnisko požáru na vaší zahradě hned nemusí zachvátit celou. Pokud tedy máte mezi vegetací patřičné odstupy, široké chodníčky a dostatek přirozených bariér šíření plamenů. Dobrou službu vám prokážou rostliny našlapané vláhou (na chvíli zpomalí postup nepříliš vydatného ohně), špatnou naopak rostliny suché, obalené suchým listím, okrasné trávy. Popínavé keře a liány, vinoucí se po domech, jsou sice stylové a hezké, ale současně jsou to i žebříky pro šplhající se oheň. Živé ploty také nejsou zrovna výhrou – jejich jednotná výška a nahloučení totiž propaguje snadné šíření již vzniklého ohně. Požární bezpečnost je také jedním z důvodů, proč se vyplatí čistit okapy od nánosů listí a jehličí. Je to skládka paliva na nevhodném místě. Zahrada sama by také měla být do jisté míry udržována v proti-požární kondici. Přečtěte si také: Z čeho může v domácnosti vzniknout požár? Sesychající kupičky trávy a plevele na každém kroku jsou rizikem, stejně jako extrémně se přehřívající neproházený kompost. Dřevo a větve z prořezávek dřevin by také nemělo odpočívat na dvoře věčně, trávník by neměl být skládkou sušiny. A v nevýhodě je i hořlavý mulč – mnohem praktičtější jsou širší pásy z oblázků, které slouží jako brzda ohni. Hodí se také zvážit směr převládajícího proudění větrů (a dřevník nestavět tam, kam odchází dým z komína). Zvláště u samostatně stojící chaty se vyplatí udržovat kolem stavby „bezpečnostní“ (tedy nehořlavý) koridor. Pozornost přitom věnujte i tomu, co se děje za hranicí vašeho pozemku. Pokud se tam rozrůstá buřeň a nekontrolovaně rozrůstá vegetace, do které ještě občas sami navezete posekanou trávu a shrabané listí, problém se může brzy dostavit. Požární ochrana staveb se v principu dělí na aktivní a pasivní opatření. Pasivní spočívají většinou ve stavebních řešeních a výběru takových materiálů, hmot a konstrukcí, které rizika vzniku požáru snižují (a zvyšují odolnost staveb proti nehodám). Aktivní pak souvisí se schopností požár detekovat a v omezené míře proti němu zasáhnout. Úplně podcenit byste neměli obě. Chata obalená plechem a térovým papírem, ve které se zatápí v piliňácích, odvětrávaných nečištěným komínem, je poukázkou na pohřeb i s kremací v ceně. Tam, kde se rozdělává oheň, musí být i prostředky k jeho uhašení. A možnost zavolat o pomoc, kdybychom na to nestačili.
