Ta ztráta začala místní tížit až poté, co ve známost vešlo, že guajak tu vyhynul. A proto také způsobila nemalý rozruch zpráva, že se pracovníkům Útvaru péče o životní prostředí (UMA) podařilo v poblíž Casa Wabi roce 2017 objevit několik posledních keřů. Vláda podpořila plán na jejich záchranu a návrat do krajiny. Se zřejmým předpokladem, že bude třeba ty poslední exempláře citlivě namnožit. A tak se zrodil plán na Guayacán Pavilion. Jde o objekt pěstírny té lokální endemické odrůdy guajaku. Formálně je to plně funkční pěstitelské zařízení, které zajišťuje optimální podmínky pro růst pod šitým nebem, včetně té správné porce vláhy, zástinu a nezbytného zázemí pro zahradníky. Zařízení je současně uzpůsobeno přístupu návštěvníků, aby si mohli příběh záchrany vyslechnout. Ale mimo tenhle klasický rámec je Guayacán Pavilion ještě o něčem jiném. Je stavbou - památníkem, připomínkou nepromarněné druhé šance. A také architektonickým ztvárněním varování lidstvu. Protože na celém světě jsou v ohrožení vyhynutí stovky, možná tisíce druhů rostlin, keřů a stromů. Jejichž ztráty si nejspíš povšimneme, až bude pozdě. Guayacán Pavilion je školkou pro malé guajaky, ale nikoho nenechává na pochybách, že není jen tak obyčejným místem. Z popela tu jako fénix vstává rostlinný druh, který už byl za hranou existence. A pokud něco se světem kolem nás a naším vztahem k přírodě neuděláme, nebudou nám brzy ani takové pavilony stačit. Je pozitivní vidět, jak tu chytrá architektura napomáhá záchraně druhu. Ale mnohem lepší by bylo, kdyby nebylo třeba taková zařízení stavět.Zdroj: Ambrosi I EtchegarayFoto-kredit: Jaime Navarro, Sergio López
