Než začneme s výstavbou Před samotnou stavbou domu je třeba vyřídit řadu povolení a vyjádření. Nová stavba může být započata pouze na základě vydaného stavebního povolení nebo na základě ohlášení, o které žádáme na stavebním úřadě. Podle zastavěné plochy domu (150 m2 ) se podává takzvané ohlášení nebo žádost o stavební povolení. Stavební úřad zahájí po prověření kompletnosti žádosti stavební řízení. Žádáme-li o povolení o stavbě, musíme předložit řadu dokladů: projektovou dokumentaci, doklad o autorizaci projektanta či architekta, doklad o majetkoprávních vztazích čili výpis z katastru nemovitostí nebo kupní smlouvu s návrhem na vklad do katastru, územně plánovací informaci nebo územní souhlas či územní rozhodnutí, vyjádření správců sítí o jejich existenci a souhlasy s jejich napojením, zakreslení do katastrální mapy a měření radonu. Součástí jsou také souhlasy vlastníků sousedních parcel (sousedů). Žádost by také měla obsahovat informace o investorovi či dodavateli stavby, předpokládané náklady a termín zahájení stavby. Pokud povolení ke stavbě získáte, můžete začít stavět. Úspěchem kvalitní stavby je dobře vypracovaný prováděcí projekt a během stavby zkušený a pečlivý stavební dozor (je-li určen). I když už máte projekt vypracovaný a ve fázi stavby chcete provést některé změny, je třeba je včas oznámit stavebnímu úřadu na základě dokumentace zpracované projektantem. Po jejich povolení jsou oznámené i dodavateli stavby (pokud stavíte na klíč), jehož musíte na případné změny upozornit předem. Jsou změny, na které lze reagovat v určité fázi stavby. Pokud je však výstavba dokončena, některé změny nelze provést vůbec nebo s velkými komplikacemi a zbytečnými vícenáklady. Začínáme stavět Před samotnou výstavbou je nutné stanovit takzvaný nulový bod – výšku budoucí podlahy. Ta by měla být minimálně 15 cm nad upraveným terénem, aby se zabránilo případnému průniku povrchových vod do stavby. S výškou nulového bodu, který by měl být vyřešen už v projektové dokumentaci, je nutné uvažovat i v souvislosti s možnými terénními úpravami okolo budoucí stavby. Před zahájením stavby samozřejmě provedeme skrývku ornice v mocnosti 20 – 30 cm. Ornice se umisťuje (pokud je to možné) na takzvanou deponii (například roh pozemku) nebo na mezideponii a následně se v rámci terénních úprav použije k zesílení mocnosti kulturních vrstev půdy. Ideálním podložím pro základy je taková půda, která má dobrou únosnost. Může to být skála, břidla, štěrk nebo hlína smíchaná se štěrkem a pískem, která není nikterak dotčená. Rašelinitá a bahnitá půda nebo násyp či navážka nejsou dobrým podkladem pro stavbu. Takové podloží stále pracuje, což by v budoucnu mohlo způsobovat i poruchy na vašem domě. Stejně tak je nevhodné stavět na poddolované parcele. Chodby starých šachet se časem propadají a v extrémním případě může dojít až k destrukci domu či výbuchu uvolněného metanu (důlního plynu). Kvalitní základy jsou dobrým a nezbytným startem naší výstavby V závislosti na konstrukčním řešení domku (podsklepený, nepodsklepený, přízemní, patrový) a kvalitě základové půdy se řeší způsob založení. V případě dobrých základových poměrů se domky zakládají na základové pasy a patky, přes které se po položení rozvodů přibetonuje podkladní železobetonová deska, vyztužená kari sítí. K založení je možné použít i základových desek, což je statikem vypočtená železobetonová konstrukce, která přenáší zatížení do plochy. Základové desky se často používají u podsklepených budov a na ně navazují stěny sklepů, nebo zase u domů, kde není ideální podnoží. Většinou se tyto konstrukce provádí z vodostavebního betonu a zajišťují i částečnou ochranu proti spodní vodě. Základy se provádějí po provedených zemních pracích, kterými jsou buď základové rýhy anebo jámy v případě podsklepených objektů. Základovou spáru u nepodsklepených objektů je třeba určit tak, aby byla v hloubce, která nepromrzá (v nezámrzné hloubce), tj. 80 – 120 cm. Lze ji však snížit, pokud investujete do správně zvolené teplené izolace. Hloubka základové spáry je závislá na dané oblasti a její nadmořské výšce. Stanovená hloubka musí být dodržovaná po celou dobu stavby a to i během terénních úprav. Důležité je základovou spáru před betonáží ochránit vůči působení povětrnostních vlivů – dešti, sněhu a mrazu. Jinak by mohlo dojít k rozbahnění nebo promrznutí podloží. Rovněž v případě zakládání v jílovitých a málo propustných zeminách se pod základy nemají provádět takzvané štěrkové polštáře, protože spodní voda by se do nich mohla stahovat. Také je třeba ověřit, zda se v základových konstrukcích nevyskytují další prostupy pro vedení instalací – voda, kanalizace, elektřina a plyn. Není-li prováděna základová deska, je konečnou fází přibetonování základových pasů nebo patek podkladní vyztuženou základovou deskou. Horní úroveň základů by měla být v rovině (i odstupňované plochy), aby se vrchní stavba mohla provádět bez problémů. Klasické zděné nebo monolitické konstrukce snesou menší nepřesnosti, avšak stavby montované a dřevostavby už danou rovnost vyžadují.
