Záplevák podzimní (Helenium autumnale) nese ve svém jméně slunce (Helios = Slunce) a skutečně potřebuje slunné stanoviště, ovšem jeho květy navíc sluníčka vyloženě připomínají. Jak tvarem, tak zbarvením, pokud jsou zrovna žluté. Proč ale české záplevák? Zřejmě botanici brali při volbě českého jména ohled na bujný růst této rostliny a také výšku, které je značná a některé kultivary jí dosahují již druhým rokem od výsadby. Nejvyšší kultivary mohou být vysoké až 150 cm, nabízené jsou však i kultivary, které nepřesáhnou 50 cm a hodí se i na slunné skalky a do menších zahrádek. Právě díky šlechtění si můžeme vybrat kultivary rozdílné výšky, tvaru i barev květů. A to počínaje sýrově žlutou, přes oranžovou, cihlově červenou až po sytou vínovou. Květy navíc mohou být i žíhané a s různými jinobarevnými znaky. Možné jsou i přechody barev od jemných až do sytých tónů. V trvalkových rabatech zápleváky vyniknou jako barevná kulisa v pozadí, nízké kultivary pak naopak v popředí. Výborně též kontrastují s okolní zelení, třeba živými ploty. Ovšem hodí se i do prérijních záhonů, nesnesou ale delší sucha, proto zde vyžadují speciální péči zvýšenou zálivkou. A když si květiny uříznete do vázy, také neprohloupíte. Ostatně ve floristice jde o významný rostlinný druh, který vydrží ve váze v dobré kondici až 5 dnů. Navíc jde též o významný druh medonosný. Obzvláště žlutě kvetoucí rostliny jsou oblíbené včelami a čmeláky, pochutnávajícími si na sladkém nektaru. Jde proto o rostliny, které se hodí i do zahrad přírodních a ekologicky zaměřených. Sluncem zalité stanoviště je sice pro zápleváky ideální, ale snesou i polostín, čili je možná i výsadba například pod vzrostlými stromy. Násada květů zde však bude menší, plně se zápleváky vyšvihnou až na plném slunci. Půdu vyžadují dostatečně výživnou, v chudých půdách tyto rostliny strádají a nedosáhnou rysů typických pro daný kultivar, především pak bujnosti svého růstu a výšky. Poradí si s kratším suchem, poté je však nutná zálivka. Půda nesmí být pouze přemokřená. Záplevák podzimní pochází ze Severní Ameriky, je proto dosti odolný vůči u nás typickým chorobám a škůdcům, ovšem pro šťavnatost svých listů si je oblíbili slimáci. A takový plzák španělský vám pořádně zatočí obzvláště s mladými sazeničkami. Na druhou stranu ale není složité množení zápleváků. V létě lze množit stonkovými řízky (v červnu a červenci, kdy jsou stonky již dostatečně vyzrálé), přičemž je vhodné použít stimulátor růstu, ale nezbytné to není. Možný je také výsev zralých semínek z předešlé sezóny, který provádíme zásadně do substrátu s nízkým obsahem živin (výsevního substrátu). Ovšem naprosto nejjednodušší je jarní dělení trsů, které se provádí v dubnu. Květů se u zápleváku dočkáme od června do října, ale záleží na počasí, za chladného léta to bude určitě horší, násada květů se řídí především sluníčkem. Zápleváky lze navíc donutit k dalšímu kvetení vyštipováním odkvetlých květů. Je to sice dosti pracné, květů je mnoho, ale rostliny se vám zaručeně odvděčí. Každopádně vyštipovat květy z velkého záhonu zabere dosti času.
