Nejprve ty dobré zprávy: velmi pravděpodobně rybenky nepřenáší na svých tělech ani v zažívacím traktu žádné skutečně nebezpečné parazity, nejsou vektorem chorob. Nejsou jedovaté, nekoušou. V podstatě jsou tedy pro lidské zdraví neškodné. To ale neznamená, že je třeba brát je na milost. Součástí jejich životní strategie je totiž konzumace veškerého organického odpadu a opadu, který je bohatý na sacharidy a proteiny. Rozhodně si nevybírají, zužitkují cokoliv. Od mastnoty, kterou zanechá bosá noha na studené dlaždici, přes kousky opadané kůže a na podlahu spadlý lidský vlas, malé drobečky prakticky čehokoliv. S jistou nadsázkou se dá říct, že takhle vlastně čistí terén domácnosti, podobně jako supi prérii od mršin. Jenže jakmile rybenky dorostou pohlavní dospělosti, začínají sázet nové generace svých potomků tempem až dvaceti vajíček za den. A taková masa hladových krků už pomýšlí na větší sousta. Což nás dostává ke špatným zprávám. Kaloricky příhodný organický materiál si totiž přemnožené rybenky najdou všude. Měkký toaletní papír je pro ně příhodný zákusek, poté co se prožvýkaly novinami a časopisy tiskovin. Knihy a lepidla je lákají nejen celulózním papírem, ale i lepidly. Pod usazenými nečistotami v drážkách dlaždic se nachází výživný tmel. Froté ručník nebo obyčejný hadr? Oblečení nebo obuv? Čím víc jich je, tím riskantněji si počínají, a vyráží objevovat nová výživná teritoria. A jakmile při tom objeví spíž, šatník nebo knihovnu, dají se rychle do práce. Rybenky jsou světloplaché, expedice za potravou podnikají především v noci. Takže naší pozornosti obvykle uniknou až do momentu, kdy už je trochu pozdě. Než se nadějete, hodují na starém rodinném albu po babičce nebo na rodných listech. Z koupelny či toalety jsou najednou k vidění v ložnici, kuchyni, všude. Takže jak se postarat o to, aby k ničemu takovému nedošlo? Nejlepší je pochopitelně žádný takový problém nemít. Jenže rybenkám se u nás vážně líbí: k životu potřebují patřičně vlhký (75 -95 %) vzduch, teploučko (22-27° C), šero až tmu, krmení. A tohle všechno jim ve svých domácnostech velkomyslně nabízíme. Typicky třeba na toaletách nebo v koupelnách. Nemít rybenky tedy podmiňuje dostatek světla, časté větrání, nepřítomnost skrýší a pochutin, mírný chlad. Do nového a rybenek-prostého bytu si je přitom ve formě vajíček přilepených na podrážkách bot snadno přinesete z jiné, již zamořené toalety. Umí také putovat klimatizací či suchovody. Pomůže tedy kontrola, hygiena, přezouvání, od obytné části domu odloučený botník. Což úplně reálné není, takže většinou už s rybenkami řešíte problém, který nevzniká, ale už je. Otázkou zůstává, jak vlastně velký.Rybenek si obvykle poprvé povšimnete, když rozsvítíte a podlaha se poprvé zaleskne do úkrytu prchajícími tvorečky. První plochá tělíčka protáhlého tvaru, ještě vyloženě neznamenají katastrofu. Jak jsou velcí? Méně než nehet na malíčku? Jsou skoro průhlední a nemají na sobě žádné tmavé štěty (něco jako tykadla, ale na opačném konci těla)? Pak se jedná o nymfy rybenek, jednu z vývojových fází. Podle toho, jak moc zatápíte a jak vysokou vlhkost vzduchu jim poskytujete, s nimi žijete nevědomky už nejméně 4 měsíce (3-6 týdnů na vývoj z vajíček, tři měsíce až dva roky to do finiše trvá nymfě). Zajímavé to začíná být, když zaznamenáte první dospělce. Ti mají těla krytá stříbrošedými šupinkami, a velikostí těl se pohybují někde mezi 1,3 - 2,0 cm.Dvoucentimetrová rybenka už je pořádně vykrmený macek, který se velmi brzy začne množit (pokud to už nedělá). Takže času na zákrok už mnoho nezbývá. Co tedy s tím? Boj proti rybenkám se vzhledem k jejich skryté a prchavé povaze i nepatrné velikosti vede nepřímo. Tím, že jim pobyt u vás znepříjemníte do krajností, začnete kontrolovat jejich životní prostor a nastražíte na ně pár pastí. Zapařené, vlhké a především lehce plesnivě-zatuchlé klima rybenky milují. Vůně a aromata, zvláště ty výrazně svěží a čerstvé, nesnáší. Odpuzovat je tedy začnou všemožné osvěžovače vzduchu a provoňující přípravky. Esenciální oleje, zvlášť ty připomínající citrusové plody nebo levanduli, je doslova ženou k úprku. Stejně jako závan dezinfekce. Mezi recepty z oblasti olfaktorické (čichové) obrany proti rybenkám jsou často zmiňovány vanilkové lusky. Jenže ty jsou poněkud nedostupným zbožím na to, abychom je v plátěných sáčcích nechávali na toaletě.V praxi proto postačí podobné sáčkové náplně i s daleko obyčejnějším zázvorem, pepřem, novým kořením nebo hřebíčkem. Miska s nastrouhanou citronovou kůrou, oloupané slupky pomeranče. Cedrové hobliny nebo kousky pryskyřičnatého dřeva (vhodnější spíš do garáže nebo sklepa). Určitý efekt mohou mít i čajové sáčky. Které ale někdy skončí jako příkrm rybenek, což je asi ten největší neduh instalovaných voňavých odháněčů. Jejich žravost pochopitelně můžete také využít. Proti nim. Nachystáte jim hostinu, kterou nebudou moci opustit, ani když rozsvítíte. Zkuste třeba malou lahvičku s kouskem rozteklého medu (a trochou jedlé sody). Pochoutka je naláká, ale přilepí se. Vypláchnout je nebo vyhodit pak není problém. Nástraha může mít podobu misky s nastrouhanou bramborou (anebo bramborového škrobu), obsypané trochou křemeliny. Lákavá dobrota je přitáhne k překážce, která z nich doslova vysaje život.Variací na podobné téma je i kousek melasy, na mističce s octem. Rybenka není dobrý plavec, a ocet coby slabá kyselina je leptá. Z téhle lázně se už nevzpamatují. Můžete vyzkoušet i agresivnější chemii, ale není to dobrý nápad - pokud nástrahy nekladete tak, abyste se do nich sami chytili. K dispozici jsou samozřejmě nejrůznější vábivá lepítka, insekticidní pasty a granuláty. Je to ale další jed v domácnosti. Nemusíte je nutně kupovat, náhražky dokážete je vyrobit i z obyčejné izolepy, položené lepivou stranou vzhůru. Nástrahu můžete vyrobit i z malé zavařovačky nebo jiné skleněné nádobky: nezapomeňte na malý můstek z venkovní strany, a nástrahu v podobě kousku chleba. Dovnitř jim to půjde snadno, ven už ne. Dobrou návnadou jsou i suché těstoviny, samozřejmě umístěné v nějaké pasti.Nenáročnou variantou je i „past“ ze starých novin: kousek/hrudku navlhčeného papíru zabalíte do starých novin (stočené je zajistíte gumičkou) a položíte je na inkriminované místo. Rybenky zalezou dovnitř, a vy je pak můžete vyhodit i s novinami. Musíte ale nástrahu pravidelně vynášet, jinak je to opravdu spíš příkrm. K dokonalosti má ale ofenziva proti rybenkám ještě daleko. Musíte jim vzít jejich živobytí. Důkladně vyčistit všechna místa, kde mohou nacházet potravu a úkryt. Všechny spáry, nerovnosti a záhyby, zdroje vlhkosti. Kolem toalety, pod umyvadlem, mezi květináči. Vlhkost je to, co je vábí a co potřebují. Stíráním zlikvidujete i část jejich vajíček, pomůže i pravidelné vysávání.Důležité je nenechávat podlahu mokrou/vlhkou, ale vysoušet do sucha. Nenechávejte jim krmení volně k dispozici: protřepávejte pravidelně rohožky a předložky, perte je, nenechávejte toaletní papír na zemi, noviny na záchodě. Nenahrávejte jim přístupnými úkryty: praskliny, nerovnosti a skuliny mezi dlaždicemi a na podlaze, ve stěnách, jim slouží jako domov. Takže zarovnejte, zalakujte, zaslepte a zatmelte silikonem.Rybenky si přes den libují v zákoutích výlevek, odtoků a za mřížkami odkapávačů. Není od věci je proto občas prolít vařící vodou z rychlovarné konvice. Je to drastické, ale efektivní.Nástrahami a pastmi průběžně redukujete jejich počet, vůněmi jim znechucujete pobyt. Když je připravíte o krmení, silně zpomalíte jejich růst a dosažení dospělosti. A tím je nakonec úplně vyhubíte, vytlačíte ze své domácnosti. Aby se k vám už ale nevracely, je zapotřebí dál udržet nastavený trend: často větrat a nepodporovat vlhkost v bytě, důsledně uklízet všude tam, kde by se jim nabízel komfort tepla, šera a vlhkosti.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
