Zavážet lodí arktický led až kamsi do Dubaje, aby si z něj ropní šejkové nechali vyrábět kostky do míchaných nealko drinků a ledové sochy? Ano, nepopíráme, že to zní opravdu extrémně rozmařile, nákladně a hlavně docela neekologicky. Už jen ta představa rozpálené pouštní krajiny, do které táhnete za obří lodí malý ledovec, nutí k zamyšlení, kam že až to lidstvo vlastně dospělo. A jestli je vůbec něco takového zapotřebí.Protože zrovna v rozehřáté a suché Dubaji nouzi o mrazáky nemají a led si dovedou vyrábět docela dobře jinak. Třeba z mořské vody, kterou tu v masivních odsolovacích zařízeních na pobřeží (s nemalými energetickými výdaji) vyrábí. A pak ji využívají k tomu, aby v poušti budovali rozsáhlé tropické zahrady, nebo zasněžovali umělým sněhem vytvořené sjezdovky. Ale led dopravený sem až z Arktidy? Příšerné! Však taky když do světových zpravodajských médií unikla zpráva, že právě na dopravě ledu z Grónska do Dubaje založila obchodní společnost Arctic Ice svůj byznys, vyvolalo to ohromné pobouření ekologicky uvědomělé veřejnosti. Která byla rozhořčena na nejvyšší možnou míru. V době, kdy nám tají pevninské ledovce a roztékají se polární ledové čepičky, to působilo katastrofálně.Ledu je na pólech čím dál tím méně, protože taje – a někdo ho zaváží do pouště! Už jen přídech toho, že se led z arktického Grónska dopravuje 9000 námořních mil daleko, do Dubaje, na trase trvající devatenáct dní, vyvolával u slabších povah uhlíkově-emisní závrať. Co však v tom přívalu pohoršení docela zapadlo, byly nějaké bližší informace. Třeba, že led společnosti Arctic Ice z Grónska přepravuje loď, která jinak do Dubaje „pravidelně“ zajíždí s nákladem mražených ryb. Není to tak, že by se na té lodi vezl jen led a loď jela naprázdno, jen se zmrzlou vodou pro miliardáře.Hlavně se ale ztratila informace o tom, kolik že toho ledu bylo přepraveno. Dohromady to bylo 20 tun za dva roky. Takže v době, kdy se ročně jen v Grónsku ztrácí 280 000 000 000 tun pevninského ledovce, řešili ekologičtí šílenci přepravu pouhých 20 tun, jako kdyby šlo o zločin proti planetě. Jen pro představu, to množství ledu, které bylo importováno do Dubaje, roztaje v Grónsku každých 0,002 sekund. Morální panika nebyla v tomhle případě skutečně opodstatněná. Nebylo to však poprvé, ani naposledy. O tom, jak se to má s emisními normami pro automobily, bychom v Evropě uměli vyprávět docela dlouho a mohlo by se zdát, že příklad si z nás asi nikdo dobrovolně chtít brát nebude. Jenže je tu ještě Kalifornie. Nejlidnatější stát Spojených států amerických, kde to s progresivním myšlením berou opravdu vážně. I v oblasti automobilismu a klimatického rovnostářství. Zaslouží si to vysvětlení. V Kalifornii už delší dobu ekologicky smýšlející lidé „bouří“, že by pro všechny měla platit stejná pravidla. A že není pražádný důvod, proč by pár boháčů a hrstka exotů mělo mít z platných zákonů nějakou výjimku. Když se to položí takhle naplacato, dá se s nespokojenci docela souhlasit. Pravidla a zákony by zkrátka měly platit pro všechny stejně. Jenže to je pořád jen půl pravdy.Důvod nespokojenosti totiž plyne z tzv. Třistajedničky. Zákonné výjimky SB 301, jíž dnes nikdo neřekne jinak než „Zákon Jaye Lena“. Co je ta Třistajednička zač? Je to zákonná výjimka z pravidel o měření emisí a povolování provozu automobilů na základě jejich emisní bilance. Kdo v Kalifornii zkrátka čmoudí moc, nesmí jezdit. Jenže právě zpropadená Třistajednička uděluje výjimku všem vozům vyrobeným před rokem 1976. Pokud doma v garáži máte auto vyrobené ode dneška před devětačtyřiceti lety (před rokem 1976), na měření emisí nikam nemusíte. Že čmoudíte s takovým vozidlem víc než nadprůměrně, je každému jasné hned. Takové stroje totiž nevyhovují žádným emisním normám. A přesto to právě ekologicky smýšlející lidi nesmírně dráždí. Pracháči si mohou volně jezdit po ulicích a otravovat vzduch všem spořádaným Kaliforňanům.Nahněvaní bojovníci proti klimatickým změnám a za čistou mobilitu by rádi „výjimku“ Třistajedničky rádi nadobro zrušili, aby zákon platil pro všechny stejně. Dává to smysl? Můžete si myslet, že ano. Ale možná změníte názor, když zvíte, že se celá výjimka týká přibližně 150 000 vozidel, která mají statut veteránů. Jde o historické, sběratelské kousky. Auta, která většinu roku tráví čas v garáži nebo ve vitríně. Tu a tam si je někdo zapůjčí jako kulisu do historického filmu, tu a tam vyrazí na sraz veteránů. Určitě s nimi jejich majitelé nedojíždí každý den do práce, nečmoudí s nimi v kolonách.V Kalifornii přitom jezdí na třicet milionů automobilů (z toho polovina SUV), která se pořád nechtějí nechat dát emisně zkrotit. A tak je tím největším problémem k řešení jen to, že pár stařičkých vozítek a prapradědečků automobilů nemá potřebnou homologaci. Zrušení výjimky by přitom s emisemi z automobilů v Kalifornii neudělalo zhola nic. Jen by odstavilo historickou krásu veteránů.A něco aktuálnějšího? Aktuálně velkou zábavu, respektive pohoršení ekologicky smýšlející globální veřejnosti, zajišťuje kauza výstavby silnice v brazilském Belému. O co jde? Letos v listopadu se tam má odehrát další mezinárodní summit, velká klimatická porada národů. Z té, co posledně proběhla v roce 2015 ve Francii, vznikly ony ne až tak slavné Pařížské dohody. A teď v Brazílii by to taky mohlo být docela zajímavé. I když, kdo ví?Černou skvrnou na štítě summitu v Brazílii – ještě než k němu vůbec došlo – je totiž kácení deštných pralesů. Celá událost je jednostranně prezentována tak, že kvůli jednání státníků z celého světa byla vykácena džungle, aby ustoupila nové čtyřproudé dálnici. Aby se ti státníci mohli pohodlně vézt z letiště limuzínami až před jednací sál. A jak se dá odtušit, kácení deštných pralesů kvůli summitu, kde se má mimo jiné řešit kácení deštných pralesů, to přirozeně dráždí. Dává to naplno rozkvést ironii, nevhodné vtípky, kontroverze. A dost to snižuje hodnotu celého toho mezinárodního setkání. Jenže i tady tak nějak „zapadly“ podstatné informace, které jsou pro kontext potřebné. Jednak třeba to, že Belém není žádná brazilská vesnice v tropech, ale metropole s 1,3 milionem obyvatel. A že výstavba dálnice, kvůli které se kácí džungle, byla rozplánována a schválena už před deseti lety.Není to tedy tak, že by se něco kácelo „kvůli“ summitu. Kácelo by se stejně. A když už tak zmiňujeme kácení, hodí se asi zmínit i to, kolik džungle kvůli čtyřproudé dálnici vlastně "zařvalo". Jde o dvacet až třicet hektarů. Vyplatí se zmínit měřítka a souvislosti: v Brazílii je denně vykáceno 2740 hektarů pralesa. Tohle je 110x méně. A byť mýcení džungle v jihoamerických pralesích sami rozhodně nefandíme, problémem v zemi, která přichází o 10 000 kilometrů čtverečních džungle ročně, asi opravdu nebude určujících těch pětadvacet hektarů kvůli jedné dálniční spojce. Tohle zkrátka není to pomyslné stéblo, které by velbloudovi zlomilo hřbet. To je naprosto zbytečná bouře ve sklenici vody, zatímco je vytrvale ignorován slon v místnosti. Nenechte si zkazit prázdniny.Zdroj: TheGuardian.com, UNFCCC.int, BBC.com, GRACE.jpl.nasa.gov, TheCracked.com
