Složitost zero-waste gardening, tedy zahradničení s nulovou produkcí odpadů, lze shrnout pěticí základních principů: odmítnout-snížit-znovupoužít-recyklovat-rozložit. V angličtině to zní trochu úderněji: refuse, reduce, reuse, recycle, rot. Snad proto se to tak dobře pamatuje. Celá tahle koncepce je přitom prodchnutá domácí ekologií, udržitelností, nenáročností, vědomou skromností a úsporností, což ji činí veskrze sympatickou záležitostí. Tedy, pokud ji někdo nebude fanaticky hájit. Zatím se ale zdá, že tihle netradiční zahradníci jsou plní invence a kutilství, a proto na nějaké hádky a přesvědčování světa okolo ani nemají čas. Dělají to proto, že je to baví. Vypadá to radikálně, ale v zásadě je to jen o „odmítání toho, co nepotřebujete“. A upřímně, každý rok asi nutně nepotřebujete zánovní hrábě, fungl nové květináče nebo hadici, třeba jen proto, že byla k motorové sekačce zdarma. Se spoustou věcí ze zahradnické kůlny vyžijete dlouhá léta, aniž byste je potřebovali kupovat další. Stačí využít, co už máte. Tím, že každý rok nenakupujete nové, pak ohromným způsobem snižujete množství odpadů, které by jinak kolem vašeho hobby vznikalo. Odmítání vás vede k tomu, abyste říkali rozhodné ne (anebo zdvořile ne, děkuji) tam, kde vám s kytkou nutí i tenký plastový květináč, který by vzápětí nejspíš zamířil do koše. Abyste odmítli igelitku, nebo zbytečné balení, rádoby výhodné akce, reklamní letáky… Tohle odmítání zbytečné komerce se pak v návaznosti prolíná s dalšími principy. Vzápětí pochopíte proč. Neznamená to nutně mít méně, ale spíš vědomě méně chtít, žádat a brát. Kolik toho specifického zahradního náčiní vlastně potřebujete? A opravdu je nutné mít kolíkovač, když se použít naostřený klacík? Snižujete své požadavky, a tím i svou spotřebu. Nepotřebujete umělá hnojiva, když si umíte vyrobit vlastní, organická. Spousta věcí se dá zvládnout srpem, není kvůli tomu nutné shánět křoviňák s profilem na umetání plevele kolem rohů. Také snižujete svou závislost na odběru vody z řadu, protože jímáte dešťovku. Jsou to vlastně naprosto racionální opatření. Snižovat můžete množství náčiní, se kterým nepracujete. Zbavit se můžete věcí, které jsou pro vás už nepotřebné. Ale ne tak, že je vyhodíte do kontejneru. Nabídnete je, darujete, pošlete dál. Anebo vyměníte, čímž opět snižujete svou závislost na konzumním způsobu života. Aspoň na zahradě. Když se vám konvička přeci jen rozsype, a dojde vám i poslední květináč, nemusíte si zoufat. Vodu můžete přenášet v kbelíku, a zalévat třeba starou PET-lahví. Z té se vlastně dají vyrobit i květináčky, nebo malé pařeniště na sadbu, ne? Neustále se totiž snažíte hledat nový účel pro staré věci, dát jim nový smysl. Abyste je nemuseli vyhazovat. Proč se taky zbavovat skleněných zavařovaček, když je můžete použít jako alternativní květináče, materiál ke stavbě skleníku. Osadit se dá žlab starého okapu, nebo třeba holínka. A závěsnou vertikální zahradu hravě vyrobíte z přešitého kapsáře. Dříve nebo později pak sami začnete preferovat věci, které něco vydrží a zůstanou s vámi déle. Řešení trvalá, odolná, stabilní. A to je toho odpadu zase hned o něco méně. Recyklujete to, co nešlo odmítnout, snížit nebo znovupoužít. Ve většině případů stejně zjistíte, že se nějaká ta cestička vždycky najde, a i zlomená násada rýče poslouží jako docela slušný kolík k rajčatovému keři (pokud tedy nešla opravit, protože opravit se dá ledacos). Ostatně, přes tři předchozí kroky většinou neprošlo nic, co by nešlo nějak recyklovat, vrátit do oběhu. Plastových věcí jste se zřekli, zbytečné krámy jste vyměnili, odpadkům našli nové využití. Na zahradě bez odpadů se točí všechno. Třeba i semena rostlin, která si necháváte do další sezóny. Z ostříhaných větví můžete udělat výplet, ohrádky kolem záhonků. I ty se pak stanou součástí zahrady. Recyklujete například plata od vajíček, které jste v rámci znovupoužití zhodnotili jako výsadbový podklad. A jak to děláte? Inu, často je tu od toho pátý, poslední princip. Kompost je sice až na konci, ale je to základ všeho: tady se rozkládají organické zbytky, a stává se z nich substrát do dalších sezón (substrát, který nemusíte kupovat). Výživná prsť, z které bude znovu vzcházet život a úroda. Tady se v mezi-procesu budou vytvářet hnojiva a lektvary pro podporu úrodnosti. Spadá sem i výroba mulče, porcování větví a odřezků. Na konci sezóny skončíte ideálně s upravenými záhonky, a se stejnou výbavou jako na začátku, případně zbaveni zbytečností, protože se vám podařilo všechno dokonale zužitkovat, uklidit a zpracovat. Samozřejmě záleží na každém, kam až chce limity zero-waste gardening na své zahradě posunout. To, jestli si vědomě zapoví všechny plasty, anebo ty, které má, ponechá pro další účel. Obecně lze z postojů takových zahradníků vyčíst odpor k plastům, jednorázovým obalům a vůbec k věcem, které jsou na jedno použití. A taky nevraživost vůči „chemii“, syntetickým hnojivům a postřikům. Jednotlivých inspirativních prvků tohoto zahradnického trendu je ale víc.Zahradníci, kteří nechtějí produkovat žádný odpad, preferují nejrůznější biodegradabilní květníky a sázecí podložky, protože po použití se z nich může stát kompost. Tedy užitečná hmota, nikoliv odpad. Místo černavých plastových sázecích boxů používají například báječné vaječné skořápky. Pěstební substrát udrží, postupně hnojí a vyživují vápníkem, a nakonec se dají rozložit kompostem. Záhonky tu nebývají lemovány plastovými cedulkami s popisky pěstovaných druhů, ale třeba spíš barevnými kamínky a placáky. Je to takové přírodnější. Voda je odstátou dešťovkou z barelů, hnojivo vzniká při experimentech. Jsou to nejrůznější variace na bylinkové nálevy, nebo zkvašené koncentráty zvířecích exkrementů. Zahradníci, usilující o nulovou produkci odpadů, pronikají do umění „pěstování ze zbytků“. Protože i kořenová zelenina, která se nevešla do vývaru, se dá doma namnožit. Roz-pěstovat z okrájených zbytků se dají brambory a batáty, salátové listy, cibule. I ta poslední pecka z ovoce tu má přislíbenou budoucnost. Jsou to mistři v dělení svazků bylinek, jejich množení, v hydroponickém pěstování a opětovném vysazování. Skladují se tu semínka, suší a stratifikují, připravují na výsadbu v další sezóně. Přeci se to nevyhodí! Mohlo by se zdát, že si s takovými zelenými mužíky a lesanami nepopovídáte o moderní technice, ale opak je pravdou. Tihle zero-waste zahradníci sice mají velmi rezervovaný přístup k množství náčiní a potřebě nakupování, ale jednoznačně preferují kvalitu nad kvantitou. Umí si vybírat dobré a propracované nářadí. S jistou nadsázkou se dá říct, že zahradník neprodukující odpady je vlastně extrémní škrt a skrblík: neutrácí, investuje s krajní opatrností a všechno raději třikrát znovu-použije a otočí, než by se toho zbavil. Jenže tyhle přístupy současně přispívají k šetření životního prostředí. Navíc si žádají invenci, nápady a postřehy, živelné kutilství. A možná právě proto se zdá tak sympatické, protože nabízí inspiraci pro každého.Zdroj: TreeHugger.com, ZeroWasteWeek.co.uk, SimpleEcology.com, CleanGardening.com, ZeroWasteXchange.com, GreenifyMe.com
