Živý deštník (Euphorbia bongolavensis) je ve své domovině až metr vysokým keřem s kůlovým kořenem v zemi, z něhož plynule vyrůstá (přechází) pachykaulní kmen široký cca 4 cm a vysoký až 40 cm. Z vrcholu tohoto kmínku vyrůstají tenké větvičky, které tvoří na první pohled deštníkovitou korunu. Rostlina se dichotomicky rozvětvuje z brachyblastu na vrcholu každé větvičky, přičemž ze stejného místa vždy i vykvétá. Objeven byl přitom teprve nedávno, první popis byl uveřejněn profesorem Wernerem Rauhem v roce 1993. Poschoďovitý tvar tohoto keře, ale i barva a uspořádání listů působí opravdu velice elegantně. Prostě si tento sukulent okamžitě zamilujete a stane se chloubou vaší sbírky. Další nové pokojové deštníčky si přitom vypěstujete i z řízků mateční rostliny. Listy jsou uspořádané velmi geometricky přesně do jakéhosi věnce. Mají hladký povrch živě zelené barvy a s purpuravě červenými okraji, do kterých zelená barva plynule přechází. Oválný tvar čepele vyrůstá z jasně červeného řapíku dlouhého přibližně jen 1 cm. Listy mohou být dlouhé okolo 6 cm (až 12 cm) a široké okolo 3 cm (až 6 cm). Velká elegance vzhledu rostliny plyne také z jejího patrovitého způsobu růstu, který je naprosto nezvyklý a ojedinělý. Ano, základ rostliny je tvořen holým a postupně tloustnoucím kmínek s opadavými listy na vrcholu, již ve druhém vegetačním období však začnou poblíž růstového středu vyrůstat výše zmíněné slabé větvičky zvané hypopodia. A právě na jejich koncích se brzy objeví další vějíře čerstvých listů. Každý rok pak vznikne další nové patro a rostlina je tedy rok od roku rozložitější. Původně zelený kmínek se po čase začne pokrývat popraskanou borkou, což bude působit spolu s nádherně rozložitou korunou a tenkostí kmínku naprosto neuvěřitelně. Prostě nádhera! Pokud vám tento nádherný, originální sukulentní pryšec vykvete, budete se kochat nenápadnými květy žluté barvy. Takzvaná cyathia jsou široká pouze 2 mm a vyrůstají jednotlivě anebo ve dvojicích na vrcholu brachyblastu. Nejčastěji ještě před vyrašením nových listů. Miniaturní květy se stanou citlivými doplňky pozoruhodných listů. Zkušení pěstitelé a milovníci sukulentů tento druh dobře znají, je mezi nimi oblíben, ale u nás jde dosud o raritu a vzácnost. Doma budete tuto rostlinu pěstovat o to raději, že je v přírodě na červeném seznamu kriticky ohrožených druhů. Je osudem mnoha ohrožených rostlinných druhů, že je lidé vlastně zachraňují ve svých domácnostech. A to doslova po celém světě. Tento fešák má nejvyšší nároky především na zimní péči a po letech i na prostor. Nevytváří si totiž zásoby vody na rozdíl od jiných rostlin s kaudexy či pachykauly a především mladé rostliny jsou proto nejchoulostivější. V našich podmínkách vlastně vyžaduje v domácnostech trvalou péči. Je jakýmsi zeleným domácím mazlíčkem. Po celý rok vyžaduje mnoho tepla, substrát nesmí nikdy přeschnout, čímž se od jiných sukulentů liší zásadně, v zimě pak nesmí být nikdy přemokřený, ale suchý také ne. Není snad jiný druh pokojové rostliny, kterému byste prstem sahali do substrátu tak často, abyste udrželi ideální stav zálivky. Pokud pak rostlinu na léto umístíte na mírně přistíněné stanoviště a budete pravidelně a hojně zalévat, přežije léto bez újmy. A pozor, sice nesnáší přímé slunce (listy získají nezdravou barvu), ale ve stínu pro změnu ztrácí charakteristické červené zabarvení listových řapíků i okrajů samotných listů (listových čepelí). Pokud pak v létě opomeneme pravidelnou zálivku, začnou listy rychle opadávat a je po nádheře. Před zimou zálivku postupně snižujeme, když začnou listy žloutnout, na chvíli ji zcela vynecháme, ovšem po zbytek doby vegetačního klidu je třeba občas mírně zalít, aby substrát zcela neproschnul. Trvale nesmí zimní teploty nikdy klesnout pod 15° Celsia. Květů se dočkáte v březnu a dubnu, kvetení však musí předcházet právě období vegetačního klidu, které začíná na konci listopadu a končí přibližně v polovině února. Nejvhodnější je přezimování v bezlistém stavu (jde o opadavý druh) při současném udržování mírně vlhkého substrátu a při stálé pokojové teplotě (viz výše). Za takových podmínek získáme časem opravdu statné exempláře, které v bytě zaberou i docela dost místa. A právě v březnu a dubnu nám budou pravidelně kvést. Nové jarní olistěné je pak opravdu rychlé až živelné. Tento pryšec můžeme množit výsevy, případně dobře zakořeňujícími řízky. Zakoření nám prý v centimetrové vrstvě vody na dně sklenice. Pokud však máte dosud jen jednu mladou rostlinu, radši s pokusy o vegetativní množení počkejte. Bohužel zkušenosti s vegetativním množením u nás zatím nejsou veřejně dokumentovány.Zdroj: sukulenty.estranky.cz, wikipedia.org, izahradkar.cz
