Při pohledu z ulice vypadá komplikovaně a poněkud zasmušile. Vděčí za to jednotně provedené fasádě, v níž objem zdí krytých povrchem z hrubého oplechování kovových došků stejnoměrně překrývá i profil střechy. A taky se zdá být chaoticky disponovaný, se spoustou členitých výstupků. Jenže při pohledu ze strany, potažmo ze dvora, se situace razantně mění. To, co působí z ulice dojmem podivného obdélníku, je totiž na průřezu sérií trojúhelníků. Nestejně vysokých profilů jednotlivých částí stavby, řazených za sebou. A tam, kde nižší o stupně klesá vedle vyššího, se nabízí prostor. Pro prosklené dveře na terasu, průniky do stěn vsazených oken, pro prosvětlující okna a světlíky v podstřeší. Zvenku tedy vidíme kompaktní masiv, zevnitř spíše ementál. Popis Triangle Layer House, jak je tento rodinný dům o výměře zastavěné plochy 135 metrů čtverečních nazýván, souvisí s hledáním odpovědí. Proč je například tak levný? Dílem to vychází z toho, že japonský venkov se rychle kvůli demografickému propadu stává vybydleným. Stavební pozemky, respektive pozemky s již existujícími neosídlenými stavbami (které můžete dle libosti zbourat), jsou tu velmi laciné. Pokud změníte trajektorii svého života, a rozhodnete se žít s rodinou na venkově, stát vám k tomu ještě slušně připlatí. A další finanční bonus pak dostanete ještě od konkrétní prefektury, zrovna tak, jako manželé, jež se přestěhovali do Yamagata. Už tím se rozpočtově ocitli v plusu, a obydlí uchopené jako udržitelná dřevostavba se jim neprodražilo. Konkrétní stavební řešení vychází z místní situace: okna se upínají (diagonálně) ve směru výhledů do hor a zalesněné krajiny, orientace domu přitom vychází z příklonu k silnici. Dům tedy „nemohl vypadat jinak“. A nápad, který ohromí hned po vstupu dovnitř: majestátní výška místností hnaných od podlahy po střechu bez jediného předělu? Ta vychází z přání klientů. „Nechtěli jsme prostor definovat zbytečnými předěly zdí,“ říkají manželé. Proto se je rozhodli členit vizuálně, trojrozměrnou formou. Určující je výška stropů, respektive odstupňování horizontem podlahy. Rozdíly činí až 70 centimetrů. I když se nacházíte v centrální spojité místnosti, každá etáž má svou vlastní funkci. V jeden každý moment dne jsou tak všichni členové rodiny hezky pohromadě. Světlo prostupující okny a světlíky ze všech stran by nemohlo plnit svůj projasňující efekt, pokud by jej nedoprovázel optimálně navržený interiér. A to je odpovědí na další „proč“, tedy na volbu barevného a materiálového ladění domácnosti. Vévodí mu bílá barva a k dřevostavbě příslušné dřevo. Současně pak v různých formách dřevo stěn vstupuje dovnitř místností, jako nábytek a úložné prostory. Policové systémy si přitom zachovávají svou otevřenost, aby neblokovaly výhled ani světlost. Cožpak tu obyvatelé nemají ani trochu soukromí? Jistěže ano. Oddělené jsou koupelny, toalety a také pokoj pro hosty, který je vystrčený „na okraj“ domu. Bokem, v odděleném boxu, jsou i malé ložnice. Je to vcelku tradiční řešení, které vychází z členění venkovských obydlí na kura (sklad, dílnu) a omoya (hlavní budovu). Bez zdí funguje svět rodinného domu bez bariér. A učí všechny obyvatele vzájemnému respektu. Přitom i hrající si děti slyší hlas mámy i táty, všichni jsou „ve spojení“. A právě tohle je jedním z kouzel architektury. Vytvářet spojení tam, kde je tolik potřebujeme.Materiály: Maruta ArchitectsFoto-kredit: Yuki Funayama
