Ačokča (Cyclanthera pedata) je tykvovitá liána rodu korila (Cyclanthera), jejíž tenké, rozvětvené lodyhy nesou laločnaté listy podobné listům například konopí. U nás si našla velkou oblibu pro svou neskutečnou plodnost, pokud dostane dostatek živin a vody. Ačokču pěstujte jako papriky nebo rajčataUž od malého semenáčku ačokča vyžaduje pevnou oporu, po které se pne, proto nezapomeňte umístit například dlouhý klacík i do malých květináčů, ve kterých si budete předpěstovávat sazenice.Ačokča pochází z Jižní Ameriky, stejně jako třeba rajčata a také se podobně jako rajčata či papriky pěstuje. S předpěstováváním semínek začínáme v teple v březnu, lze si však též koupit sazeničky. Pokud má ačokča dobré podmínky, je schopna plodit až do pozdního podzimu, tedy do mrazíků. Miluje kompost a teplé, ovšem chráněné stanoviště. Ideálně se pne po síti, drátěném plotu či pergole.Ovšem pozor, pokud se ačokče zadaří, je schopná totálně vyplnit celý skleník a zastínit ostatní rostliny. Roste neuvěřitelně rychle a její výhonky si najdou cestu třeba i ve škvírách mezi zasklením sklenímu a 'utečou' ven.Listy paprikookurky jsou velké 6 až 14 cm, laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístky, na okrajích vroubkované. Květy ačokči jsou drobné, barvy bílé až nažloutlé, ale i nazelenalé. Rostou ve skupinkách po deseti až dvaceti. Plody ačokči připomínají lusk, jsou dlouhé 10 až 20 cm, na konci mají ostrý hrot. Vzdáleně též připomínají papriky. Uvnitř najdeme hranatá, černá a drsná jadérka uložená ve dvou řadách placenty. Připomínají tvrdé kousky kůry stromů. Po dozrání je vnitřek plodu dutý. Kdy se sklízí ačokča?Plody se sklízí, když dorostou délky cca 15 cm a jsou již uvnitř duté. Před konzumací ale musíme na rozdíl od paprik zevnitř odstranit semena, jsou nepoživatelná. Pokud plody trháme dříve, když mají velikost mezi 5 a 10 cm, jsou prý nejchutnější a nemusíme odstraňovat semínka, ovšem sklizeň je o poznání menší. Nemusíme se však bát, ačokča hned ochotně nasadí nové plody. Například též cukety je lepší sklízet malé a stále nasazují další plody a též až do pozdního podzimu. Z jedné rostliny ačokči můžeme postupně sklidit až cca 300 plodů.V Peru pěstují ačokču jako zeleninu, což se dělá i u nás. Ovšem Peruánci využívají i kořeny ačokči, konkrétně k čištění zubů. Syrové plody jsou vynikající pro diabetiky, lidi s vysokou hladinou cholesterolu v krvi, s vysokým krevním tlakem, ale i při nachlazení. Listy jsou protizánětlivé, stačí je přiložit na drobná poranění. Rostlina se též používá při léčbě respiračních chorob a preventivně působí proti ateroskleróze (kornatění tepen). Ačokča je v Evropě dosud paradoxně málo známá, byť na rozdíl od plody podobných zelenin netrpí plísněmi a jinými chorobami a netrápí ji ani škůdci (s výjimkou slimáků, ale ti spasou doslova vše). Říká se jí též cayua, achojcha, divoká okurka, ale i mexická okurka, čímž odhalujeme její další tajemství, kromě Peru je tradiční i v Mexiku. Zde se nazývá pepino hueco (dutá, prázdná okurka), zřejmě pro svůj nízký podíl dužniny. Zdroj: dumazahrada.cz, wikipedia.org, ceskestavby.cz
