Třicetigramový drobeček, velikostí svého těla zaměnitelný například s vrabcem. Ovšem nápadný svým olivově zelenožlutým vybarvením a silným louskáčkem svého kuželovitého zobáku. A také nápadně zvonivým hláskem. Zvonek zelený, donedávna ještě vcelku běžný pěvec žijící na rozhraní otevřené krajiny a lidských sídel, skutečně nevypadá na první pohled jako nějaká ornitologická rarita. Tím, že na něj celoročně můžeme narazit v parku, může se usadit v naší křovinaté zahradě nebo jen uvidíme hopkat po okraji pole, se může zdát hojný a fádně nezajímavý. Jenže tenhle semenožravý nenáročný sympaťák má jeden ne úplně viditelný problém. Ještě v rozmezí let 2001–2003 u nás hnízdilo 450 000–900 000 párů, letos jsou počty o dvě třetiny nižší. Stojí za tím, kromě nešetrných lidských zásahů do krajiny, především parazitické onemocnění. Prvok, zvaný bičenka drůbeží, si totiž ze zvonků udělal svého hostitele. A jejich počty devastuje extrémním tempem. Bát se nemusíte, zmíněný prvok je na člověka a všechny savce nepřenosný. Ostatně, vyhýbá se i většině dalších pěvců. Zrovna zvonci si ale vytáhli Černého Petra, a jsou vůči němu silně náchylní, citliví. A to, co je po nákaze čeká, pak rozhodně není příjemní. Paraziti se zabydlí v horní části jeho trávicího traktu, a brání mu v příjmu potravy. Nakažení ptáci pak působí extrémně vyhládle a vyhuble (aby taky nevypadali), apaticky, neudržovaně rozčepýřeně, zmateně a vyčerpaně. Dobrý konec to nemá, nakažení hynou hlady. Navíc většinou před svou smrtí stačí nakazit další zvonky, protože ti se kolem krmítek často sdružují do hejn. Onemocnění se tak lavinovitě šíří. A drobný ptáček, který se dal ještě před pár lety považovat za naprostou samozřejmost, se tak dostává do stavu blízkého ohrožení. Letošní titul Ptáka roku má tedy přitáhnout pozornost k druhu, který s námi taky možná vydržet nemusí. Zvonek je totiž jedním z nejrychleji ubývajících druhů posledního desetiletí na našem území. A je jasné, že další nešetrné zásahy do života, když se jeho populace nachází v oslabení, působí krajně negativně. Je jasné, že pokud má zvonek zelený trable, chceme mu nějak pomoci. Ale jak? To už je trochu složitější. U takto plošně rozšířeného (prakticky celá ČR, do nadmořských výšek až 1300 m. n. m.) volně žijícího druhu to na nějakou velkou karanténu, roušky na zobáčku a očkování reálně nevypadá. Takže tím úplně prvním krokem, co můžeme učinit, je prevence dalšího šíření onemocnění. Zabránit tomu, aby se nákaza šířila dál, ovšem v praxi znamená více péče a starostí o krmítka, která ptákům chystáme. Právě tady se totiž vzájemně kontaktují, setkávají. A když se tu objeví jeden nakažený zvonek, brzy předá svůj smrtící náklad dalším. Od majitelů krmítek to chce větší porci osobní odpovědnosti: udržovat krmítko upravené a čisté, bez nánosu trusu, s nezaneseným pítkem. S tím, že to vše je třeba jednou za čas opravdu dobře umýt, zbavit nánosu a vysušit. Sucho je něco, co ony parazitické bičenky opravdu rády nemají, takže důsledná očista s přesušením je tím nejlepším receptem, jak katastrofě zabránit. A když pak náhodou na svém krmítku zaznamenáte přítomnost zvonka zeleného, který skutečně nevypadá ve formě? Je lepší krmítko sbalit, a chystané přikrmování ptáků nejméně na 2 týdny přerušit. Aby se to nešířilo dál.Ornitologové z preventivních důvodů v tomhle dost fandí závěsným krmítkům se zásobníky. Protože se ptáci kolem nich nemají jak shlukovat ve velkých hejnech, a nestává se, že by si vzájemně šlapali po potravě. Péče o krmítko je základ. A kdybyste chtěli udělat pro zvonky ještě něco navíc? Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO, by pár nápadů měl: „Místo přikrmování na krmítku připravme zvonkům ideální přirozené prostředí, kde budou moci žít, hnízdit a sbírat potravu.“ Jak na to? V hnízdním období nekácejte stromy ani neprořezávejte keře – ohrozili byste hnízdění. Udělejte svou zahradu pestrou a různorodou. Takovou, kde ptáci najdou dostatek semen a bobulí pro sebe a housenek či pavouků pro mláďata. Pokud hospodaříte na poli, snažte se omezit chemii, zakládejte remízky s křovinami, úhory, zkrátka se snažte nabídnout místo ke sběru potravy a hnízdění. Mimo zimní období se nemoci šíří více než v zimě, proto doporučujeme od jara do podzimu ptáky nepřikrmovat a naopak ptákům vytvořit prostředí, kde by našli přirozenou potravu a nemuseli se shlukovat na krmítku. Vždy, když přikrmujete, důsledně dodržujte hygienu a preferujte taková krmítka, kde se ptáci příliš nesdružují a krmítka, která se dobře čistí. „Zvonek byl donedávna běžným druhem, nyní je stále vzácnější. Je jen na nás, zda přijmeme zodpovědnost, abychom ptákům v dobrém úmyslu neškodili,“ dodává Vermouzek.Zdroj: BirdLife.cz
