Města nás pohlcují. Jsou sice naším životním prostorem, ale zrovna tak si z nás samých postupně ukrajují. Nabízí nám obslužnost a veškerý komfort velkých sídel, žádají si za to naše soukromí, život v uměle anonymizovaném prostředí, vynucenou nahloučenost. Co se s tím dá dělat? Netradiční recept nabízí dům s dvojitou kůží.
Hanoj je pro většinu z nás nepochopitelným lidským mraveništěm. Na ploše třiadvacetkrát menší, než má Česká republika, tu žije srovnatelný počet obyvatel. A s počtem 2300 obyvatel nahloučených na kilometr čtvereční není ani Đông Anh, jedno ze zdejších předměstí, výjimkou. Je vůbec možné žít tu tak, abyste měli trochu soukromí, přiměřené izolace od ruchu velkoměsta, trochu milé zeleně a pohodlí?
Aktuální projekt vietnamských architektů dokládá, že možné to je. Snadné to ale nebylo: rodinný dům na parcele 175 m2 tu musel „vyrůst dvakrát“. Se zvláštní dvojitou kůží prodyšné cihlové fasády.
Přizpůsobit se městu
Stavební projekt tu odráží původní filozofii, že lidské obydlí se má vždy přizpůsobit svému prostředí. V tomto případě je ale prostředím rušné město, které v posledních dekádách podstoupilo rapidní urbanizaci. Dům tedy vznikal jako „útočiště“ v takovém přesyceném prostředí, jako jeskyně, kde se před ruchem velkoměsta můžete bezpečně skrýt.
Celková struktura je tvořena dvěma vrstvami cihlových zdí, jež mezi sebou ponechávají určitý odstup. Tento částečně prodyšný koridor vytváří bariéru, předěl mezi veřejným a soukromým obytným celkem. První vnější zeď odděluje město od domu, druhá pak vnitřní zahrady od pokojů.
Cihla je obyčejný materiál pro neobyčejné stavby
Proč cihly? Je to místně tradiční, úsporný a efektivní materiál, který dokáže snadno postihnout jakýkoliv konstrukční model. Zdvojené cihlové zdi fungují jako filtr, který eliminuje nepříznivé aspekty světa venku: tropické teploty, vlhkost, prach a hluk. Přitom tento filtr propouští tam, kde je to zapotřebí, denní světlo a čerstvý vzduch. V koridoru mezi stěnami vzniklo místo, zužitkovatelné jak pro spojovací prvky (schodiště, průchody – takže ve vlastním jádru skutečně mohou existovat jen místnosti po obyvatele), a současně se sem podařilo vmezeřit zeleň. Která je v interiéru domů velké metropole nedostatkovým zbožím.
Soukromí a zeleň jsou k nezaplacení
Tvarově silně atypické provedení stavby pak umožnilo vzniknout i několika střešních zahradám a terasám. Za profilem vnější stěny se stavba „sklání dovnitř“ a více se otevírá, což umožňuje vytvoření lepších rozhledů „nad horizont“ zastavěné oblasti. Cihlová jeskyně domu je šerá ve svém přízemí, diskrétní ve svém jádru, prozářená ve svrchních partiích. Získává to nejlepší z toho, co podmínky v daném místě nabízí. Je přitom poklidná, bezpečná, byť je součástí životem tepající velkoměstské ulice.
Lidé v Hanoji si umí vážit maličkostí, a ono soukromí pro rodinný život, zeleň i klid tu patří ke skutečně ceněným hodnotám. Dosáhnout těchto kýžených cílů s pomocí obyčejných cihel a chytře navrženého projektu, je pro místní velmi inspirativní. Dům v domě, stavba s dvojitou cihlovou fasádou, přitom maximálně těží z odrušení stavebních příček mezi vnitřní a vnější zdí. Vznikají tu až chrámově vznosné prostory, s neohraničenou výškou stropů, disponující nebývalou volností. Střízlivě laděné pokoje, účelné a elegantní, celkový dojem podtrhují.
Posčítaná rozloha všech pokojů vnitřního obytného jádra činí 190 m2, s koridory středního pásma, terasami a střešními zahradami, se dostaneme na 245. Byť se tu stavebně pracovalo s ne zrovna vzletným materiálem, je tento dům asi tou nejluxusnější cihlovou jeskyní v celém Vietnamu.
Materiály: H&P Architects
Fotokredit: Nguyen Tien Thanh
