Tlustice, Operculicarya decarey, Portulacaria afra a rody Adenium, Brachychiton a Trichodiadema, tyto rostliny patří mezi sukulenty, které můžeme pěstovat jako bonsaje. A je jich ještě mnohem víc. Dokonce je možné osázet misky na způsob bonsají i známými netřesky. Ovšem nejznámější ze zmíněných druhů a rodů jsou právě tlustice, ne náhodou jsme je zařadili na první místo výčtu.
Když se řekne orchidej, většina lidí si představí tropické deštné lesy a na stromech epifytně rostoucí krasavce, orchideje ale rostou dokonce i v naší přírodě a najdeme je také výše v Himalájích, rozšířené jsou vlastně po celém světě. A v chladnějším (mírném) klimatickém pásmu najdeme dokonce až 52 druhů střevíčníků, čili pozemních orchidejí.
Datlovník kanárský, neopadavý dvoudomý listnatý strom, který může výjimečně dorůst výšky až 20 metrů (běžně dorůstá cca šesti metrů), pochází z Kanárských ostrovů. V našich klimatických podmínkách by sice nepřežil, o to se však stal oblíbenější pokojovou rostlinou. A co víc, ze všech u nás pěstovaných pokojových palem se nejsnáze množí. Stačí si o Vánocích schovat pár pecek z datlí.
Čtyřnohým mazlíčkům přisuzujeme mnohé z lidských emocí a z výrazu jejich němých tváří často mylně usuzujeme, co si nejspíš myslí. Je s podivem, že nás něco takového většinou nenapadne u pokojových květin. I ty svým vlastním způsobem totiž pociťují blízkost lidí a za určitých okolností se dokonce mohou „cítit“ osaměle.
Květy bilbergií vyrůstají z listové růžice, jak je u broméliovitých ostatně zvykem, ovšem nejvýraznější nejsou květy samotné, ale sytě růžové listeny. Jelikož jde o tropický druh, můžeme bilbergie pěstovat pouze jako rostliny pokojové (případně i skleníkové) a je třeba zajistit vyšší vzdušnou vlhkost.
Pokud milujete fialovou a máte rádi rostliny s přiléhavým kožíškem (např. africké fialky), postavte vedle nich protažitku čili gynuru. Sice vám fialově nevykvete, bohatě to však nahradí plyšové a nafialovělé listy a stonky. A že může fialová i převažovat.
Nejen do ložnic, ale i dětských pokojů a pokojů hostinských jsou především nevhodné rostliny aromatické, ale i jiné. Především ty, které mohou zhoršit náš zdravotní stav.
Záplevák podzimní vypadá báječně v zahradě i ve váze, rozzáří trvalkový záhon i stůl s vázou a výborně vypadá v kombinaci s jinými druhy trvalek, kterým se také daří na plném slunci. Na druhou stranu však může tvořit i solitérní seskupení různých barev květů.
Panašování rostlin je bezesporu velmi atraktivní, dekorativní, nejčastěji jde o bílou až krémovou a nebo žlutou barvu, která doplňuje zelené listy. Šlechtěny jsou přitom jak panašované odrůdy určené do zahrad, tak odrůdy rostlin pokojových. A dlužno říci, že rostliny mají panašování ve své přirozenosti, již jsme je tak našli v přírodě.
Děláte si ke konci roku inventuru svých pokojovek a přemýšlíte, čím svou sbírku rozšířit, ozvláštnit? Bokarnea tlustokmenná, takzvaná sloní noha, rostlina z čeledi chřestovité, vám domů vnese trochu z atmosféry horkého, sluncem rozpáleného Mexika.
Čínský pepř roste v tropech přírody asijské a jihoamerické. A jelikož se bohatě větví a nabízí drobnější, lesklé a tmavě zelené listy, neunikl pozornosti pěstitelů bonsají. Odpovídají tomu dokonce i nároky na teploty v bytech, neměly by být vyšší jak 22 stupňů Celsia a v zimě mohou klesnout i na 16 stupňů. Pro pěstování v interiérech je čínský pepř jako stvořený.
Zima zpravidla nepatří k těm nejradostnějším částem roku, protože ji povětšinou trávíme uzavření v interiéru našich vyhřátých domácností, potažmo náš pobyt na čerstvém povětří omezujeme na přesun z domácnosti do práce a zpět. Když k tomu připočteme neveselé šero, chlad a zimu všedních dní, inverze za okny, je zřejmé, že zima není ideálem pro lidské zdraví. Dá se to změnit? Do jisté míry určitě ano.
Voděnka (Tradescantia) je latinsky pojmenována po anglické zahradníkovi, Johnu Tradescantovi staršímu, který tak byl poctěn, Ovšem do Evropy přivezl mnoho různých rostlinných druhů a dlužno říci, že mnohem významnějších. A také kuriozit, z nichž založil muzeum. Navíc měl neméně významného syna, který se prosadil ve stejném oboru. Oba přivezli do Evropy více významných rostlin, které by si zasloužily nést jejich jméno.
Člověk nemusí být zrovna florista a ještě k tomu uznávaný, aby si troufl experimentovat. Ano, je možné si netradiční vánoční aranže objednat a zakoupit, ale je také možné si nakoupit a v přírodě posbírat suroviny a pustit se do tvoření. Jde o jednu z činností, kterými jsme my lidé na této planetě výjimeční a určitě je to vhodnější způsob seberealizace než řinčení zbraněmi a nebo ústy, taktéž řádně vyzbrojenými.
Aka jedlá je sice okrasnou rostlinou, ale také užitkovou, jelikož plodí chutné ovoce. A vypěstovat si je můžeme i my. Ovšem musíme svou aku pěstovat jedině jako konktejnerovanou a přenosnou, čili letněnou.
K rybolovu lidé používali a používají kdejaké prostředky. V civilizaci je tento lov regulován platnou legislativou, to však vysvětlete domorodým kmenům. Velká semena některých druhů stromů rodu baringtonie totiž drtí na prášek, vyjedou s loďkou na stojatou vodní plochu, prášek nasypou na hladinu, nějakou chvíli počkají a z hladiny posbírají omráčené a nebo mrtvé ryby. Pro nás je však nejzajímavější fakt, že právě zástupci rodu baringtonie mohou ozvláštnit sbírku našich pokojových rostlin.
Za šera a mrazu zimy si umíme vážit i maličkostí. Třeba toho, když nás rozveselí záplava jasných kvítků na vánočním kaktusu, který si hoví na okně. Víte vlastně, odkud k nám přišel?
U nás není subtropická kapara obvyklá, ovšem třeba v uličkách měst a městeček okolo středozemního moře jde o velice oblíbenou květinu, respektive dřevinu. A že zde tyto keře ochotně vyrůstají třeba z kamenných zdí. Například v Dubrovníku jde o zcela běžný jev. A skutečně je takové místo pro život kapar ideální.
Kam se na cesmínu „hrabou“ jedle a smrk stříbrný a nebo třeba zeravy. Jako dekorativní materiál do podzimních a zimních aranží a věnců je cesmína rostlinným druhem, který nemá konkurenci. Vydrží po řezu opravdu dlouho i v teple, nepadají z ní po celém bytě jehlice a kromě působivých a často krásně panašovaných, vroubkovaných listů nabízí i zdobné rudé plody (bobule). Kdo cesmínu odhalí, už bez ní nechce nic zdobit.
Chodby, vestibuly, tmavší pokoje, temné kouty, koupelny a toalety s malými okénky, místa, na která se pokojové květiny příliš nehodí. Přesto najdeme i takové, kterým se zde bude dařit. Pozor však, nějaké to přirozené denní světlo potřebují všechny rostliny, některé jsou však stínomilné a často jde o druhy pocházející ze spodních pater tropických deštných lesů, kam mnoho sluníčka neproniká.