Kapesní zahrada za sklem. Rostlinná terária jsou hit
Fascinující mikrosvět otevřených a uzavřených vivárií – florárií, tedy skleněných nádob se zelení uvnitř. Jsou skvělým spojením estetiky a domáckého zahradničení.
Fascinující mikrosvět otevřených a uzavřených vivárií – florárií, tedy skleněných nádob se zelení uvnitř. Jsou skvělým spojením estetiky a domáckého zahradničení.
O své trávníky pečujeme od jara, ovšem dříve byla první péčí až červnová senoseč, čili sekání lučních porostů. A to byly vlastně prapůvodní obdoby dnešních trávníků. Proč jsou si pojmy anglický trávník a anglická zahrada tolik vzdálené, byť vznikly ve stejné zemi? Co stojí za zrodem anglických trávníků a jaká jsou základní pravidla péče o trávníky?
Vyvýšený záhonek je tak trochu jako květináč. Ve zbytečně velkém budou rostliny plavat, v příliš malém se budou tísnit. A dovnitř se jich taky nevejde neomezené množství.
Vyvýšené záhony ušetří naše záda při péči o rostlinky, dokonce umožní zahradničení i lidem tělesně handicapovaným, pomůže nám vyřešit problém se zahradním rostlinným odpadem a zajistí skvělé podmínky pro rostliny, jejich vitalitu a zdraví. A nakonec i bohatou odrůdu. Vyvýšený záhon, pokud se založí, jak má, je vlastně svým způsobem obdobou zahradního kompostu. Ostatně, kompost patří navrch jako poslední vrstva vyvýšeného záhonu výlučně. Jak vyvýšený záhon založit?
Postavit se betonové šedi a černavému asfaltu, vymezit se vůči městům zbaveným života, zasadit se o návrat přírody. Manifestovat přitom touhu po změně, škádlit úřady nabouráním představ o veřejném vlastnictví. Ne planými slovy, ale přímou akcí. A jasně, zahradničit a tím dělat svět hezčím místem pro život.
Každý rok se mění trendy nejen v módě a technice, ale například i v zahradničení. Koneckonců je to navýsost populární obor lidské činnosti. A některé horké novinky pro letošní sezónu okrasných zahrad i produkčních záhonků skutečně vypadají lákavě.
Škůdce možná není váš kamarád, a za to, že vám hoduje na úrodě, jej milovat nemusíte. Hubit byste ho ale neměli. Na té správné organické zahradě má místo každý tvor, a slůvko škůdce by tu vůbec znít nemělo.
Kdo má zahrádku, ten ji jednoduše miluje. Fyzická práce zaručí psychický odpočinek a pohyb prospěje každému. A když se daří, odměnou vám bude úžasná sklizeň. Každé roční období vyžaduje od zahradníka trochu jinou práci. Na co rozhodně nezapomenout?
Zámková dlažba je klasika, ale tak trochu nudného, strohého vzhledu. Proto převažuje především na veřejných prostranstvích a parkovištích obchodních, průmyslových a logistických komplexů. Ostatně již dávno není třeba, aby byla zámková dlažba všude, dlažba skladebná, to je úplně jiná liga, jak by řekl sportovní fanoušek. Konkurent k pohledání.
Slova altán, besídka, pergola a veranda si mnozí z nás pletou, především pak altán a besídku. Altán totiž nejčastěji zaměňujeme za besídku a slovo besídka z názvosloví vlastně pomalu vypadává.
Na covid-19 ani trochu nevzpomínáme rádi. Dílem i proto, že nevíme, zda ji na podzim nebudeme mít v nějaké nové mutaci nebo variantě zpátky. Přesto se celosvětově s pandemií, mnoha lidským katastrofám navzdory, pojí i jakási pozitiva. Například bezkonkurenční boom zahrádkaření, a to v globálním měřítku.
Některé projekty vynikají provedením, jiné myšlenkou nebo příběhem, které za nimi stojí. Araucaria Greenhouse má obojí. I přes svou nepatrnou rozlohu zastavěné/užitné plochy – 33 metrů čtverečních - se tahle povedená realizace snadno dostane pod kůži.
Ohledně nás Čechů a zahrádkaření panují mýty, které mají zřejmě kořeny v takzvané železné oponě. Navíc jsme malý národ, který se musí stále přesvědčovat, jak je v něčem výjimečný. Předně je ale třeba říci: „Díky Bohu, že u nás lidé zahrádkaří.“ Je to jedna z bohulibých činností, která utužuje tělo i ducha, uklidňuje mysl a je výbornou prevencí například před násilnými činy.
Fenoménu městských zahrad věnují odborníci z celého světa nemalou pozornost. K jakým závěrům zatím dospěli? S trochou fantazie a pořádnou porcí technologie se dá v městských zahradách pěstovat prakticky všechno.
Svačina na dosah ruky všude, kam se jen podíváte. A přitom to všechno vypadá tak krásně, urovnaně. Jedlé zahrady jsou samostatnou dimenzí, ne zrovna snadno realizovatelným trendem, stojícím mezi okrasnými a produkčními záhonky.
Šetřit korunky je možné všude a ani vaše zahrada v tom není výjimkou. Nemusíte přitom být skrblíci nebo vyložení škrti, snaha vypořádat se při veskrze prospěšném hobby s nižším rozpočtem je vlastní nám všem. Nerozum je naopak zbytečně utrácet za věci, které jde pořídit levněji.
Domníval jsem se, že třeba takové permakulturní zahrady, které jsou dnes jakousi módou, si zakládají nadšenci, kteří sdílí informace a zkušenosti a ve všem si ví rady. Zahradník Petr Dokoupil mě však vyvedl z omylu.
Můžeme si utahovat z chronických pěstitelů trávníků, kteří se snaží za cenu enormního výdeje energie udržet nepatřičný a nepůvodní zelený pažit před svým domem. Ale ti, kdo propagují městské zahrady jako univerzální řešení, si vlastně počínají stejně. Je totiž ve svém principu nehospodárné, neekonomické a bohužel dost často i neekologické.
Snad každý majitel rekreační chaty, které se u nás proplétají lesními porosty, dobře ví, co je lesní zahrada, že se mu u chatky daří kyselomilným hortenziím, kanadským borůvkám a rododendronům, že musel jahody nahradit malinami a pro ty lesní si dojde o kousek dál, že jsou prostě druhy rostlin, které zde nemůže pěstovat jinak než v mobilních nádobách.
Běžné zahradní úpravy, to je vlastně běžná údržba, která však zároveň mění vzhled zahrady, třeba pletí a mulčování, řez okrasných a ovocných dřevin, údržba živých plotů apod. Ty radikálnější pak změní naši zahradu, jak se lidově říká "z gruntu", tedy správně česky "od základu".