Pod pojmeme ekologická zahrada byla velmi dlouho vnímána absence chemie. Jenomže čas se posunul, počasí se změnilo a dnes jde také a především o hospodaření s vodou. Navíc přibyl ještě jeden svým způsobem moderní výraz, zahrada přírodní. Už tedy hned z úvodu článku víme, proč slovo ekologie „plave na vodě“. Jaké jsou další rysy ekologických zahrad?
Pozemky u lesa bývají často velmi komplikované a nesou i svá rizika. Například pád stromů na zahradu za silného větru. Má to však i své kouzlo a vždy zásadně záleží na tom, zda v lese, tedy alespoň na jeho okraji, převažují listnáče a nebo jehličnany. Počítat je též třeba s orientací vůči světovým stranám, les prostě stíní a pokud váš pozemek s lesem opravdu vyloženě hraničí a sousedící les je směrem jižním, máme ještě jeden problém, se světlem a teplem v zimě.
V zahradách máme to štěstí, že si můžeme právě tento kousek přírody přizpůsobit svým představám a potřebám. Někdo chce ze zahrady arboretum náročné na údržbu, jiný trvá na bohaté úrodě zeleniny a ovoce a jsou také lidé, kteří prostě chtějí v zahradě především lenošit, odpočívat. A nebo raději sportovat, než se plahočit se zahradními nástroji a technikou. Ne každý má k půdě a pěstování rostlin vztah. I pro tyto lidi však máme dobré zprávy, jde to.
Venkovní vertikální vegetační stěny jsou po všech stránkách efektní nápad. Vytáhnout záhonky do výšky a pokrýt s nimi třeba stěny domu se prostě vyplatí. A nemusí to být ani velká dřina. Záleží, jak důkladně to pojmete.
Zahrada, která je krásná i užitečná. A nejen nám, ale také živým tvorů z okolí, zejména ptáčkům. Jaké stromy a keře jim nabídnou potravu a přilákají je právě na naši zahrádku?
Když se řekne „předzahrádka“, většinou si hned neuvědomíme, že tudy denně opakovaně procházíme, a že tudy (a nebo okolo ní) prochází všichni kolemjdoucí a naše návštěvy. Do své zahrady pustíme jen toho, koho chceme a pokud je dostatečně chráněna před všetečnými pohledy, je tak trochu tajemstvím. „Tajemná zahrada“. Zato předzahrádka se prostě před domem pyšní, fintí, je okázalá, ale nemusí vypadat vůbec luxusně, může být i skromná. A tradiční.
Užitková část zahrady je tradičně od té okrasné a relaxační oddělována. Má to však v plném rozsahu opravdu smysl? Nelze některé užitkové rostliny posunout do zahrady okrasné a naopak? Musí být užitková zahrada dokonce i fyzicky oddělena třeba plotem? A jak ji uspořádat?
Někdy to člověk plánuje, někdy pouze navazuje na zvyklosti a koníčky svých předků, jindy to přijde ráz na ráz a je třeba se problému postavit čelem. Jak začít se zahradničením? Přinášíme rady pro začínající zahrádkáře.
Při zakládání nových zahrad, rekonstrukci či postupném zvelebování těch stávajících se dopouštíme mnoha zbytečných chyb. Navíc ne vše dovede každý realizovat vlastními silami. Výčtu běžných chyb přitom vévodí špatný odhad vlastních možností. A to jak finančních, tak času, který můžeme zahradě věnovat. Není nic horšího, než si ze zahrady udělat ocelovou kouli, kterou si uvážeme řetězem k noze.
Letos bylo po mnoha letech léto přece jen deštivější a také chladnější, ale z dlouhodobého hlediska se krajina ještě nestačila vodou nasytit. Problém sucha přitom na našem území řešíme intenzivně již od roku 2014, kdy bylo jasné, že trend horkých a suchých letních měsíců, ale i suchých zim a vůbec menšího úhrnu srážek nás trápí a bude trápit.
Co jsou vlastně květinové (resp. rostlinné) bordury? Jednoduše lemy, něco jako rámy obrazu, ovšem různotvaré, pestré či jednoduše strohé a jednoduše geometricky střižené, nebo naopak divoké, poutavé. Mohou být robustní, jemné, decentní, romantické i melancholické. Odolné i křehké.
Přítomnost rostlin v lidským obydlích prospívá nejen fyzickému zdraví, ale i psychickému. Rostliny v interiéru mají mnoho funkcí například zvyšují obsah kyslíku a snižuji množství oxidu uhličitého. Snižují obsah škodlivých látek i prašnost v místnosti. Také zvyšují relativní vlhkost vzduchu a snižují hladinu hluku. Samotný pohled na rostliny v nás vyvolává pozitivní emoce, pocit uvolnění a zdraví. Neměli by proto chybět v žádném městském obydlí.
Láká vás východní filozofie a klid a harmonie japonských zahrad? Pořiďte si takovou u vás, není to nic složitého. Ať už máte zahradu velkou, nebo malou, nebo jen malý dvorek, všude tam se dá vytvořit krásná japonská zahrada určená k relaxaci. První zmínky o japonských zahradách pocházejí již z 6. století. Od té doby se rozšířily prakticky do celého světa jsou oblíbené do dnes.
Ne každý má rád zahrádku dokonale upravenou, bez plevele, s geometricky pravidelnými záhonky. Celkem dost lidí dává přednost přírodnějšímu uspořádání, ve kterém není tolik znát vůle a plán pěstitele.
Král bez trůnu je jen podivín s korunou na hlavě a okrasná zahrada bez stylového posezení také nikdy nebude kompletní. Kde jinde se nabízí ten nejpříhodnější prostor k relaxaci a posezení s přáteli, než z místa, kde můžete přehlédnout úspěchy své dobře vykonané práce. A jak jinak, než z pohodlného křesílka.
Labyrint je krásný prvek, kterým zahradu ozvláštníte. Procházení labyrintem má až zázračně uklidňující efekt, slouží k tiché meditaci, ale zabaví i děti nebo návštěvu. A postavit jej není těžké.
Spousta lidí by na své zahradě uvítala trvale raději rotu plzáků španělských, než děti hrající si tu jedno odpoledne. Je totiž poznanou pravdou, že rozdováděné děti umí někdy nadělat škody jako "deset ran egyptských s dvojitou porcí kobylek navrch". Jak ale děti zabavit příhodně a nedestruktivně? Záleží na tom, jak moc je vaše zahrada obdělávaná a prosycená záhonky, jak pečlivě je udržována v okrasném režimu a do jak velké míry má parametry výběhu vhodného pro dětské hry.
Zahrada se vozíčkáři nesmí stát pastí, musí zde být vše přizpůsobeno právě jemu, načež ale samozřejmě budou zahradu užívat i ostatní členové rodiny. Prioritně je to věc tolerance. Přizpůsobit životní prostor hlavně tomu, kdo je jakkoli handicapován.
Rádi byste měli na svém záhumenku prostornou zahradu, ale do cesty se vám staví zdi? Vytváříte svou oázu zeleně a radosti ve městě, jenže nemáte dost místa? Jak to zařídit, aby se vaše mini-zahrada zdála být větší? Poradíme vám se základními principy.
Pohledy na pozemky ve vlastnictví lidí se zásadně různí. Od brunátné poznámky horkem omráčeného manžela evidentně vášnivé zahrádkářky nakupující v zahradnictví, že by vše nejradši zabetonoval a byl by klid, až po lidi, co by nejraději svou zahradu ani neoplocovali (a mnozí to i dělají) a nechali ji pozvolně splynout s okolní přírodou. Posviťme si na pozemky, parcely, zahrádky a sady tak trochu filosoficky. Prostě několika úvahami, které jsou vzdáleně inspirovány autory, na jejichž díla již nelze uplatňovat autorská práva.