Nenáročný tavolník v zahradě

Tavolníky (Spiraea) patří do čeledi růžovité (Rosaceae), jinak jsou též nazývány meadowsweet. Některé druhy tavolníků lze použít jako okrasné rostliny, které se vysazují nejčastěji ve skupinách, ale hodí se i pro volně rostoucí živé ploty. Tavolník byl používán původními obyvateli Severní Ameriky k přípravě bylinkových čajů, jelikož obsahuje methylsalicylát a jiné salicyláty, což jsou sloučeniny podobné dnes běžnému léčivu jménem aspirin.

Jak dlouho u nás tavolník známe?

Tavolníky jsou keře obsypané růžovými nebo bílými květy s typickými dlouhými tyčinkami. Jsou naprosto nenáročné na stanoviště i pěstování, bez potíží rostou zcela všude, kde je vysadíme. Milují slunce a zahradě poskytnou barevnost a klid. Pohled na ně, ale i vůně květů, uklidňují. U nás nejznámější odrůdou je tavolník japonský (Spiraea japonica), který se zde objevil poprvé až v roce 1927 (byl zahradníky vysazen v průhonickém parku), v jiných částech Evropy byl znám již od 2. poloviny 19. století. Prostě se zalíbil a šlo o něco nového, jeho obliba se pak postupně rozšiřovala.

Šamanský keř

Ovšem minulost tavolníku je téměř magická. Jak jsme již zmínili v úvodu článku, původně byl používán obyvateli Severní Ameriky, kteří z něj připravovali bylinkový čaj. Odhalili zdravotní účinky tohoto čaje a skutečně se ukázalo, že obsahuje látky podobné dnes běžnému aspirinu. Šlo tedy o rostlinu šamanskou.

Jarní a letní květy

Tavolníky jsou opadavé keře, které dorůstají dvou a půl metru a upoutají především svými květy uspořádanými v hroznech a trsech. Některé tavolníky kvetou převážně na jaře, jiné na začátku léta.

Jarní (na jaře kvetoucí) tavolníky mají nejčastěji drobné bílé květy, které jsou na větvích uspořádané v přisedlých okolících. Letní (v létě kvetoucí tavolníky) kvetou většinou nejrůznějšími odstíny růžové a červené. Hroznovitá a trsovitá květenství tavolníků jsou plochá a přisedlá, případně jsou tvořena vzpřímenými květními latami. Listy tavolníků jsou obvykle hladké nebo zubaté.

Přednosti a nároky tavolníků

Tavolníkům vyhovují vápnité půdy a slunná stanoviště, kde zazáří ve skupině jako okrasný solitér, ovšem i v podobě živého plotu vypadají velmi příjemně a dodávají zahradám klid. Výborně snáší stříhání. Jsou ideální především pro menší zahrádky, jelikož mají husté větve, nedorůstají přílišných rozměrů a nevypadají špatně ani poté, když jim zatrhneme další růst řezem do požadovaného tvaru.

Ve větších zahradách tavolníky pro změnu dovedou vytvořit například příjemně olemovaný prostor k sezení, stejně jako cestu a plot, nebo se plotem, tím živým, přímo stanou. Tavolníkům dokonce nevadí ani smog, proto se hodí do oblastí se silnějším průmyslovým znečištěním, kde by jiné dřeviny strádaly. Zde pak pomáhají zpříjemnit prostředí, ale i čistit vzduch.
Kromě bílých, růžových či červených květů tavolníky upoutají i barvou a tvarem svých listů. Ty mají vejčité a jejich barva je jasně zelená.

Aspirant na titul „nejméně náročný keř“

Tavolníky jsou ve skutečnosti horkými favority na označení „nejméně náročné keře číslo 1.“ Proč? Sice milují slunce, ale snesou i stín, nejsou náročné na půdu, zálivku a hnojení, dobře se jim daří na venkově, ve velkoměstech, i v průmyslových zónách. Tavolník je prostě naprostý univerzál.

Zdroj:
ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com